Darjeeling s ručením omezeným

...a nie len preto, že wesa andersona a všetky jeho filmy mi učarovali, že má čuch na výborných hercov, že filmový obraz plánuje do posledného detailu, že dokázal spojiť do dokonalej symbiózy formu s obsahom, vlastnú imagináciu s filmovými odkazmi a citáciami, že s témami pracuje na podobnej báze ako Lynch - a síce, že využíva základné, kmeňové, bazálne, ba priam banálne témy a námety americkej kinematografie (ktorým dominujú rôzne variácie na vzťah otec - syn a rozkladad aristokratickej americkej rodiny, prienik západu a východu a jedinci, ktorí pozbavení existenčných trápení - boháči, ľudia z lepšej spoločnosti - sú o to viac sužovaní problémami existenciálnymi, vlastnými démonmi, démonmi minulosti, rôznymi neurózami a komplexami) a dokáže k nim pristupovať bez hollywoodskeho patetizmu či patriotizmu, dokonca ich dokáže ukázať v celkom inom svetle, tak, že si z nich urobí srandu - no nie parodickú, nezhodí ich, len si z nich "milo utiahne", a nie len preto, že Bill Murray nestihne(?) vlak, že detaily fungujú, že v mozaike indických reálií, kolorite figúrok a situácií, aké dokáže priniesť len život (a wes anderson) sa dá nájsť pekná, jasná a jednoduchá myšlienka (a nie jedna: bratská súdržnosť, falošná mystika), nie len preto dávam najvyššie hodnotenie, ale predovšetkým preto, ze je do nádherný film! (pár rád na záver - wes anderson NETOČÍ komédie, film sa dá pozerať aj bez znalosti jeho predošlých diel, ale oveľa bohatší zážitok vás čaká, keď poznáte zvyšnú andersonovu kinematografiu); (28.09.2008)

Wes tvrdí (pravděpodobně s nádechem ironie :), že se nechce opakovat, ale že k tomu vždycky nějak sklouzne. Kritika mu to neustále a čím dál lítěji omlacuje o hlavu. A já rád tvrdím: "Who gives a fuck?" Pokud mě pořád baví, pokud se u jeho filmů pořád od ucha k uchu usmívám (ano, jako debil :-), jestliže mě jeho infantilní (a přitom tak upřímné) vtípky po stodruhé rozesmějí a jestliže mě osobně zkrátka stále fascinuje, kterak tenhle vyzáblý stylista proplétá dojemné s komickým způsobem tak ohromně nevšedním a svojským a jestliže si na konci jeho filmů vždy připomenu, proč stojí za to dívat se na filmy... potom prostě odmítám nařčení z neoriginality už z prostého důvodu jeho irelevantnosti - pro začátek :) Jestli na něm je něco pravdy, bude se to týkat pojetí postav. Těmi jsou jako obvykle dobří, v zásadě rozumní lidé, které Wes představí jako bizardní, beznadějně trapné a směšné, aby nám je v pravou chvíli opět ukázal v polohách a situacích ze "skutečného" světa. Všichni tři Whitmanovic bratři takoví jsou - ve stejnou chvíli karikatury i skuteční lidé. Nejmladší Jack, nejmenší s nejmenším egem a největším knírem, snažící se stylizovat do role svobodného dobrodruha a milovníka. Prostřední Peter, apatický, pochybující a tichý, bez potřeby komukoli cokoli dokazovat v Darjeelingu pravděpodobně supluje obvyklou roli Billa Murrrayho (což je také naznačeno ve vtipném začátku). A Francis, můj nejoblíbenější Whitman, postava, snažící se za každou cenu stmelit mladší brášky ve fungující rodinu, i kdyby ho to stálo všechny peníze, vzhled, zdraví, (téměř) život, a (z důvodu že je to poměrně nesnesitelné hovado :) úctu a lásku samotných bratrů. Jo a ještě tohle - jestliže si po skončení kteréhokoli z filmů Wese Andersona (nejen jeho, samozřejmě :-) uvědomím, proč stojí za to dívat se na filmy, zamýšlím se taky nad tím, jak těžké jsou některé věci postihnutelné kritikou. A často si odpovím, že pramálo :-) Can we agree to that? Let's get some drink and smoke a cigarette. 90% (27.06.2008)

Sáhl jsem po Darjeelingu s ručením omezeným v době, kdy postupně nakoukávám filmy indického režiséra Satjádžita Ráje (jemuž tento film Wes Anderson věnoval), čerstvě mám zhlédnuté asi dvě nejpopulárnější Rájovy detektivky a tak jsem od počátku vnímal přímou inspiraci dobrodružným cestováním Indií vlakem a trampot s dalšími dopravními prostředky ze Zlaté pevnosti (včetně nápadu se stejným pohybem kamery u postupného zabírání několika kupé zvenčí) a současně barvitou výtvarnou stránku interiérů a kostýmů evokující Joi Baba Felunatha... také spoustu hudby ze starých indických filmů, žejo. Tudíž jsem si chvíli zvykal, že celá tato inspirace je přetavena do hodně svérázné Andersonovy poetiky a výsledkem je dobrodružná komedie (byť i s jednou tragickou epizodou), která si v rukou hravého amerického tvůrce žije vlastním odvázaným životem. Rovněž jsem si zvykal na některé z hlavních herců, nejhůř v případě Adriena Brodyho, ke kterému jsem si déle hledal nějaké sympatie (zatímco Jason Schwartzman mě svým komickým výkonem chytl takřka okamžitě). Ale jakmile jsem se zladil s Andersonovou barevnou hravostí a groteskností vložené do chvíli poetického, jindy zas uspěchaného putování neotřelé bratrské trojice, často jsem si lahodil a nejen s ohledem na mou menší zálibu v road movies jsem se bavil. I soundtrack se směsicí americké, francouzské a indické hudby se podařilo Wesovi poskládat vhodně, takže jediné, co mi vůbec nesedlo a překáželo, byly doslova videoklipové sekvence se spomalenými záběry. [80%] (12.06.2023)

Takhle vymazleným vizuálem se může chlubit jen málo filmů. Neobvyklá péče o detail doslova vystupuje z každého záběru, ať už jde o do puntíku vyladěnou barevnost prostředí a samotných herců, či o roztomile vypadající čajové šálky nebo zavazadla. Samostatnou kapitolou je pak maximální využití prostředí vlaku, ve kterém se kamera přímo vyžívá, nebo zábavná poznávačka ústředního tria, která slouží i jako narativní zkratka. Stejně jako v případě Života pod vodou protestuji proti označení 'komedie', jelikož jediný úsměv, který jsem měl po dobu sledování na tváři, byl tzv. blažený. Uvařte si čatní, indický čaj, skočte pod deku a požitkářsky si vychutnejte každý záběr. (28.09.2009)

U Grandhotelu Budapešť jsem pořádně nevěděla do čeho jdu, u Darjeeling Limited už jsem věděla, co mám očekávat a tak se dá říct, že patřím mezi příznivce toho šíleného Wese Andersona. Jeho styl mi je blízký, některé situace z této vlakové road-movie bych zažít chtěla, jiné nikoli. Na začátku je to samé "neříkej mu, že jsem ti to řekl" a následně na sebe hoši kecnou všechno, protože když cestujete ve stísněných prostorech, zanechá to na vás následky. V téměř závěru potěšila skvěle padnoucí písnička 'Play with fire' od Stoneů. (04.09.2017)