Paranoid Park

Gus Van Sant sa natoľko snažil rozbiť štruktúru príbehu, až nakoniec takmer rozbil divákovu trpezlivosť a pozornosť. Pôsobivý vizuál, skvelé kamerové filtre, ambient. Ak tomu ako nechcený bonus vymletá mladá generácia. A to sa písal ešte len rok 2007, takže všetci ešte neďatľovali do svojich smartfónov. Dnes si instantne svoje zážitky namiešajú len on-line, pretože žiadne reálne zážitky už nemajú. (27.01.2017)

Časově rozbouraná balada, která je pojatá jako cvičení v nadužívanosti zpomalených záběrů. Nic o to, je to pěkný materiál, ale nebýt toho snížení rychlosti, měl by film vůbec přes hodinu stopáže? I celé to prokládání skateboardovými kousky působí trochu samoúčelně a lehce tak nadhazuje téma, jestli námět filmu měl na celovečerní porci. Bez ohledu na tato podezření filmu přiznávám schopnost zaujmout sestavou přirozeného mládí (jen ty pohledy do kamery si děcka mohla odpustit) a citem pro předměstskou scénu. 60% (09.01.2009)

Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet. (13.09.2009)

Chápu, co se básník snažil říct. Mělo to být nahlédnutí do otřesené mysli vyrovnávající se s tragédii, kterou si ani nechce/neumí připustit, a obávající se následků. Opakované záběry na skejtující mládež mají být jakože myšlenkový útěk z reality, daydreaming o světě, kde se nic špatného nestalo. Ty tupý dialogy o ničem jsou tak taky udělaný schválně, protože opět víme, že za tou pěnou dní je mladej kluk v mentálním šoku. A do toho chudák ještě dospívá, rozvádějí se mu rodiče a zažívá první lásku. A to všechno má být jakože v kontrastu s tím, jak pod povrchem zcela implicitně bublá ten vnitřní rozkol a trauma... Bohužel se mi podařila interpretace, ale naladit se na to emočně naopak vůbec ne. Nevím proč, nápad to byl dobrej, ale prostě to šlo mimo. Takže pro mě osobně ve výsledku jenom mix otravné hudby a natahovaných dutých scén, kterej oproti všem očekáváním silně nudil i na 85 minutách. Sorry Gusi, třeba příště. (15.07.2020)

Paranoid park je velmi nevinne vyzerajúci počin, ktorý má osobitný štýl rozprávania príbehu, niekedy sa mierne podobajúcom na scénaristické slučky Mementa, no a keby to nestačilo náročnému divákovi, tak sa stále ešte môže kochať atmosférou poctivo budovanou jednými z najkrajších "snových" scén aké som mal v poslednej dobe vidieť. Na tom má svoj levý podiel nazvučenie ako i hudba, neriadiace sa často synchronizáciou miesta a času. A vôbec nevadí obraz zaplnení pretty boys a girls na kolieskach, čoho som sa pri výbere trochu obával. Možno by to nakoniec Park nedotiahol až na plný počet hviezd, ale zážitok zasadiaci ma pevne do kresla so silou búrky myšlienok, ktorý zaiste režisér neplánoval, si jednoducho vyžiadal daň v podobe úplného sa odovzdaniu plátnu vystavujúc červenú kartu otravným pochybnostiam a ťažkého údelu znudeného filmového kritika, ktorý niekedy až príliš často zastiera náš zrak, pred možnými pôžitkami. Tak a nebol by som to ja aby som sa s vami o tú moju epizódku, ktzorá čo to vypovedá o stave mojej pochrámanej mysle, nepodelil. Zažili ste niekedy to naozaj pravé dejavu? Ak áno, tak určite viete aké prekvapivé môže byť jeho vynorenie sa z tmy podvedomia. A tak práve keď príbeh začne odkrývať vraždu, driemiacu celý čas v pozadí, scéna inak možno pre okolie v kine pôsobiaca v slede vydarených záberov zrazu vo mne prebudila čisté poznanie, ako keby som sa napojil na univerzálny prúd vedomosti po ktorom tak túžia ľudia bažiaci po Nirváne. To čo som videl bol pocit simultánneho bytia raz na dvoch miestach. Jedna realita prítomnosti udupávaná spomienkou včerajšku. A na jazyku nekompromisná otázka, či som už neprekročil hranicu klinického psichyckého zdravia. Spomínam alebo vidím budúcnosť? Kotva reality na míle vzdialená od dna. Po tomto zážitku, s ktorým som sa radšej ani nepochválil spolusediacej kamoške, našiel som odvahu na vyjadrenie svojich pochybností o vlastnom bytí až po filme. A tu ma čakala odpoveď, ktorá ma vrátila späť k ľahkosti lineárneho bytia. Deň predtím na predstavení Tanga s komármi, na ktorom som sa zhodou okolností taktiež zúčastnil sa podarilo pri premietaní pomýliť si cievky s filmom a týmto nedopatrením sa kratučká scéna z Paranoid park vtrela na plátna, aby sa v mojom podvedomí zakopala v barikádach zábudlivosti a vyrútila sa vo vhodný čas do boja o pozornosť v labyrinte spomienok a vedomia.I takéto zážitky robia kino stále jedinečným miestom v každej duši filmového fanúšika. (03.03.2009)