Max a maxipříšerky

Snímek, který je dětský nikoli infantilní, jak bývá zvykem u filmů pro dětské publikum. Zde naopak je dětský hrdina ukazován velmi bez příkras, lze říci realisticky, a snímek se tak vyhýbá oslavě vyprávění a dětské případně umělecké (což je často romanticky či spíše už kýčovitě propojováno v dnešní kinematografii) fantasie. Je vidět, že to spoustě diváků dělá problém vstřebat snahu ukázat dětský svět takový, jaký by mohl být a zbavit se klišé o dětské nevinnosti. Zde však nic není černobílé a také tu nic není přehnaně barevné. V šedivé divoké a patřičně špinavé přírodě se vyskytují bytosti působící napůl renderovaně a napůl jako z kufříku s umolousanými hračkami. A podobně nezaškatulkovatelný je i celý snímek. (24.01.2010)

Kdo dokonalost filmu nebyl schopnej najít už v traileru, neměl by na to vůbec koukat (někdo si prostě myslí, že je moc vyspělej na film, kterej je pro danýho jedince pro děti). Že filmu dám plnej počet mi bylo jasný ještě než jsem ho viděl, ale nenapadlo by mě, že bych chtěl dát i šestou. On to totiž neni ani tak film pro děti jako spíš pro jejich rodiče (vždyť hlavní postava nehledala nic jinýho, než přátelství nebo pozornost a všichni kolem ho stavěli na druhou kolej). Max je zprvu velkej pošuk a leckdo by mu asi vrazil facku (ale o to jde, postupem filmu začíná chápat proč ho nemaj rádi). Já mu ale fandil až do konce (To, že nemá rád mraženou kukuřici neznamená, že je rozmazlenej. Já jí taky nesnášim. Navíc jeho chování má důvod ). A narovinu, my všichni jsme byli v jeho věku jako on a kdo říká že ne tak kecá). Neni to ale Max koho si ve filmu oblíbíte, jsou to ty parádní velký stvoření (každý z nich disponuje nějakou vlastností Maxe), který mají úplně stejný problémy jako normální lidi (láska, porozumění, komunikace atd.). Všechno doprovázený skvěle využitou hudbou (Karen O a Carter Burwell), výbornou kamerou a bezchybnou režií. Paráda! Dodatek: Řečičky o tom, že jste čekali víc jsou naprosto zcestný, ten film obsahuje všechno, co slíbil z traileru a přihazuje několik dalších es, který potěší. Nejde mi teď o to, že mam jinej názor než ostatní a nesouhlasim s nima, jde o to, že někteří jedinci jsou zkrátka úplně v prdeli. (27.02.2010)

Takto vyloženě dětský film jsem neviděl, ani nepamatuji. Autoři obohatili prostou knihu Maurice Sendak o vrstvu, jež poněkud jednoduchému ději dodává punc psychologické črty, jenže o tu nikdo nestojí. Where the Wild Things Are jsou tak jedním obrovským výletem za dobrodružstvím, které vede od tepla rodinného krbu zase zpět, protože tam je přeci nejlépe. Jsou to prázdniny, které by si každý malý kluk přál. A dovolím si ocitovat CheGuevaru, snímek je natočen: "S láskou, upřímností a porozuměním." (01.03.2010)

Snímek nejen o lidské fantazii, ale i o tom, jak se chovám ke přírodě, k živým organismům, ale i k lidem a k sobě navzájem. Lhaní je nám tak blízké, že ho provozujeme skoro automaticky, a pak na to možná i doplatíme. Někdy hůře, někdy lépe, jako hlavní hrdina tohoto filmu, kde jsou nejzajímavější příšerky. (27.06.2017)

„Ten večer si Max vlezl do své vlčí kůže a zlobil…“ Where the wild things are je bezesporu nejdrzejší a nejukřičenější film za posledních několik let. A i přes drobné vady na kráse, kterými jsou hlavně prostinký a křehký příběh, se divákovi dostává příjemná a originální podívaná, která jde za hranice lidské představivosti až tam, kde žijí divočiny. 8,5/10 PS: Konec mně naprosto smetl. (22.12.2009)