L'Âge des ténèbres
The Age of Ignorance
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Philippe MillerHrají:
Marc Labrèche, Diane Kruger, Sylvie Léonard, Caroline Néron, Rufus Wainwright, Emma de Caunes, Rosalie Julien, Michel Rivard, Denys Arcand, Eugénie Beaudry (více)Obsahy(1)
Podobně jako v předchozích filmech i zde se režisér zaměřuje na vytvoření psychosociologického obrazu jedince v moderní společnosti. Tentokrát je hlavním hrdinou obyčejný člověk, který před ubíjející každodenní realitou utíká do světa vlastních představ, kde prožívá velká dobrodružství. Snímek uzavírá režisérovu tematicky propojenou a dlouhodobě plánovanou trilogii, jejímiž dalšími částmi jsou snímky Úpadek amerického impéria (1985) a Invaze barbarů (2003). Přes podobnost tématu se Arcandův nejnovější film do určité míry od jeho předešlé tvorby liší. Zatímco svými dřívějšími filmy předkládal především portrét společnosti, nyní klade větší důraz na psychologickou studii jedince. (Febiofest)
(více)Recenze (73)
Někdo se mi naboural do hlavy. Jasně, vám taky. Jo, i Tobě. Všem nám hacknutým je přes čtyřicet a navenek se vyznačujeme jistou zadumaností. To jsou naše společné vnější znaky. Uvnitř pro změnu cítíme prázdnotu. Je jí tolik...tlačí se ven každým pórem našich bídných existencí...chce se nám řvát bolestí. Dočasně to jde přebít chlastem, drogama, rybařením, hraním si na středověk, krávovinama všeho druhu... Jenom moc nechápu, kde na tom byli ti filmaři? Děje se jim to taky? Nebo to takhle zvládli zobrazit na základě toho, co si někde přečetli, co jim někdo vyprávěl..? Řešení vidím v domku na pláži. Kdy se můžu stěhovat? Včera bylo pozdě. ()
Nádherný, daleko spíše melancholický než komediální film. "Jdete sem zbytečně. Tady vám nepomůžeme, máte příliš těžké a složité životy". ()
Trochu hořká komedie, která ukazuje, že i ve vyspělých státech jsou znuděný lidi z práce, která nemá význam, z rodiny, která funguje napůl a nenaplnění života. Dobrý jsou ty dialogy kolegů na kouřový, stupidní školení v práci, a speed dating. Trochu nudná mi pak přišla pasáž v tom středověkym opevnění. ()
Film o temné době, kde se nešťastnej jedinec rozhodne ještě k nešťastnějšímu řešení. Ale proč ne? Srát na všechno! Za Kanadu, Dianku, fantazie a humor dávám čtyři. ()
Název filmu v originále - L' Âge des ténèbres - naráží na termín L' Âge des lumiéres (Doba světla), kterým Francouzi označují osvícenství. Tím, že nazval tento film Doba tmy, nám říká, že se lidstvo v moderní době dostalo kvůli absolutní a otrocké aplikaci osvícenské racionality do stavu k skutečnému osvícenství přesně protikladnému, k jakémusi Zatemněnství (Zabedněnství?). Toto tvrzení jsem plně ochotný Arcandovi věřit, protože společnost tak, jak ji zde zobrazil, se dostala do krajně patologického stádia. Komunikaci se podařilo oprostit od mezilidských vztahů, byrokracie nabývá kafkovských rozměrů, muži ztrácejí víru ve svou práci ("Ráno jedu 20 minut autem, půl hodiny vlakem a deset minut podzemkou proto, abych tu mohl sedět a poslouchat stěžování lidí, kteři jsou na tom ještě hůř než já, a kterým nemůžu pomoct, protože jim není pomoci"). Důležitým motivem filmu je naprosté osamění jedince mezi lidmi, všude panující naprostá lhostejnost. Lidé tak musí prchat do fantazijních světů nehmotných (představy) i zhmotněných (živá historie - čili únik do - součaností zpotvořeného - středověku). Svět se řítí do ďáblovy řiti a člověk je naprosto bezmocný, a nemá ani nikoho, komu by si mohl postěžovat. Leblanc (Josef K. ?) nakonec poznává, že člověk je občas nejméně sám, když je sám... Čímž se film zapojuje do symfonie nářků na současnou dobu, kterou intelektuálové hudou již posledních pár tisíc let. ()
Ta nadsázka, se kterou Arcand pracuje, je akorát tak jemná a přesně nadávkovaná aby se ukázalo jak děsivě málo nás dělí od světa, který nám jako odstrašující příklad ukazují různé antiutopické romány nebo filmy. Všechny ty absurdity nejsou natolik absurdní aby se nemohly stát realitou a to je největší síla filmu. Styl humoru mi připomínal podobně nekompromisní skandinávskou poetiku, možná to bude tím, že Kanada je vlastně taky severská země. Malinko mě zklamal ten bukolický závěr, taková další cesta z města, ale jinak skvělá práce. 90% ()
Niekedy som mal pocit ako by som ja hral hlavnú rolu :). Špičková smutno-smiešna paródia bez rušivých momentov. ()
Sympatická komédia s hlavou aj pätou, ktorá sa pýta na dôležité otázky o hodnotách našej doby. Vykresľuje osamotenosť dnešného človeka vo svete, kde jeden druhého bez povšimnutia ignorujeme. ()
Dokončení kanadské trilogie. Ivaze barbarů byla dávána jako vzor moderní chytré filmařiny, bohužel nemůžu porovnat předcházející film. Ale poslední snímek frankofoní produkce mě velmi bavil. Jak už je ten náš svět zglobalizován tak by se to klidně mohlo odehrávat i v Evropě. Quebeck by mohla být třeba Morava, Montreal by zastoupilo Brno. I ta mediofilie (ulítlost na středověku) by seděla. Super hláška: "Pán prstenů považuji za nejdůležitější film dnešní doby" :)))... velice vtipné momenty a ano je to komedie ale s vsuvkama do současných problémů. Tohle mám hodně rád! ()
Myšlenka je hezká, ze života, správná. Ovšem provedení je hrůza. Jen za myšlenku, která je hrozně zpracovaná nemůžu dát více hvězd, protože se na to nedalo jinak koukat. Abych byla konkrétní, tak na hlavního Lítostínka. Lítostínek byl hrozně nesympatický. Ať už zjevem, tak chováním. Stejně tak jeho ambiciózní manželka. Celá rodinka působila strašně depresivním dojmem (což mělo zřejmě jen umocňovat depresi ze života). Na konci se mi líbilo prostředí, kam se Lítostínek stáhl na zbytek života. Koncem šlo cítit jakousi úlevu z nového začátku a oproštění se ze zajetých kolejí. ()
Denys Arcand v tomhle zarmouceném existenciálním filmu přesně vystihl pocit který často mám i já z dnešního postmoderního světa. Podívejte se na Invazi Barbarů, a pokud se vám trefí do nálady jako mě, tento film vám ji ještě podtrhne. ()
Téma mnohokrát zpracované, film nepřináší žádnou revoluční myšlenku, ale zpracování je poměrně zábavné, hlavně kolem poloviny jsou tam dost vtipné (je to teda smích srze slzy) scény (feng-šuej, rychloseznamka, protiteroristická opatření apod.). Paradoxně zajmavější jsou scény z reality, než z těch úniků do svých představ. Konec je trochu očekávaný a až trochu klišovitý, nicméně logicky sedí. ()
"nikdy by mě to nenapadlo, ale byl bych schopnej tě zabít a udělal bych to rád" tohle neni přesnej přepis hrdinovy poslední věty, ale přesně vystihuje tu míru katarze, kterou hlavní hrdina podstoupí. i přes imaginární sekvence je the age of ignorance mnohem realističtější, než např. volný pád. mix williama h. maceyho a jaroslava čejky marc lebreche hraje par excellance, poukazuje na chyby dnešní zaprděný společnosti a nepřímo parafrázuje kafkovu proměnu, kde se taky jednoho dne řehoř samsa probudil a shledal, že... ()
Na Dobu temna som sa popravde bál pozrieť. Úprimne, neviem či som vôbec videl niečo dobré z kanadskej produkcie. But this took my fucking breath away. Nezvyčajný, pekný film, ktorý je všetko iné len nie nudný. Pretože to som čakal - nejakú vyartovanú inteleqtuálnu nudu určenú obdivovateľom dlhých záberov na nič a tváriacu sa prefíkane múdro v štýle "kto to nepochopil je debil hodný konopnej kravatľe". V tomto smere je totiž tento snímok príjemne jednoduchý, ľudský a skutočný. Ale nie je to film pre široké publikum, celkom určite nie pre mladé ročníky. Ono, tak trochen sa vcítiť do hlavnej postavy vyžaduje mať už niečo odžité a Bohužiaľ z perspektívy "nemám celý život pred sebou". Fascinovalo ma, ako ľahko sa režisér dokázal pohybovať medzi komickými scénami, pri ktorých som sa od srdca zasmial, a tak depresívnymi, že ma úplne opantala melanchólia a pocit bezmedznej úzkosti. Je mi úplne jasné, že existujú ľudia s ťažšími osudmi a smutnejšími príbehmi ako bol tento. Desivá je ale skutočnosť, že hoci si to takmer nikto nechce priznať, film ukazuje to , čo mnohých z nás čaká. Aj keď nádej...... Vyhovoval mi režisérov koniec. Každý iný by asi filmu uškodil. Celkovo pekné filmové prekvapenie, také, aké človek nečaká. 4½ zaokrúhlim hore, lebo aj napriek smutným momentom som sa úžasne zabavil. ()
Kafkárna z Kanady s chlápkem, co vypadá jak starej Sutherland, a s poselstvím, že někdy přece jen existuje nějaké východisko a že sny může mít člověk celý život, aniž by to bylo na škodu. ()
Po Invazi barbarů, která mě nemálo zklamala, jsem k dalšímu Arcandovu filmu přistupoval s jistou obezřetností. Ale ta byla po 10 minutách pryč, protože Doba temna je skvělou údernou satirou na dnešní stav "vyspělé" západní civilizace. Arcand tepe všechny myslitelné nešvary a absurdity s obrovskou chutí a přesným zacílením. Přesně zobrazuje odcizení moderního člověka, to udivené nepochopení, kam až jsme mohli dojít. A to vše shazuje výborně vypointovanými scénami, nad kterými se prostě nemůžete nesmát. I když ten smích je hodně hořký.... 90% ()
Dávám tomu 4 hvězdy, i když se to tvůrcům ke konci docela rozpadlo. Ale je to takové hezké naivní pokoukání o tom, jak se západní civilizace odcizuje člověku. ()
Mít takovou chatu u moře, tak bych se určitě nijak netrápila :) ()
Chytrá komedie kafkovského ražení, jenž poukazuje na beznaděj dnešního byrokracíí prolezlého světa kde každý ignoruje každého a i přes spoustu moderních komunikačních prostředku zůstává jedinec odloučený od ostatních. Jean-Marc Leblanc pracuje jakožto úředník na ministerském úřadu v provincii Quebéc (jeho pracoviště působí opravdu velmi depresivně). Denně poslouchá beznadějné příbehy lidí, kteří jsou na tom hůř než on a nemůže jim nijak pomoci. Aby unikl z tohoto "šíleného" světa oddává se představám, ve kterých je jako známý a obdivovaný herec, politik či spisovatel obklopen krásnými ženami. Nakonec opouští město a v malé chatě u moře se vzdá svých představ a snad i najde duševní harmonii v opravdové samotě a občasné pomoci svým sousedům. Za mě ---== 85% ==--- . ()
Nedoceněná komedie s dost hořkým nádechem. Kanadská verze Americké krásy - sice ne tak kultovní ale o to vtipnější. Silné 4* ()