Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov, Alexandru Potocean, Tania Popa, Cerasela Iosifescu, Doru Ana, Eugenia Bosânceanu, Luminița Gheorghiu (více)Obsahy(1)
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (355)
Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven... ()
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... ()
Mistrovsky zaranžovaný teror dotýkající se optikou Triera a Hanekeho. Dílo, při kterém se vám zatahuje dech a cítíte tísnivý pocit na hrudníku, všechno peklo nezobrazené na plátně cítíte na duši. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Cristian Mungiu rozdrtil na malé kousky, protože ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení teroru, který se stále zvyšuje do závěrečných minut. ()
Po dokoukani uz chybi si jen polozit otazku: Ktera z nich bych byla ja? Ta uknikana holcina v prusvihu, ktera se nakonec vyskrabe ze vseho (tedy az na ten hlad, ano), nebo silna otrocka kamaradka? Casto si o sobe myslim, ze jsem hodne sobecky tvor. Ted mam ale pocit, ze na tom snad nejsem az tak hrozne. Ze bych pro kamaradku dokazala udelat to same. Priserna predstava. ()
Jen jsem si vzpomněl na tenhle film a běhá mi mráz po zádech, je mi trochu špatně a jde na mě deprese. Tento snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2007 urodilo. Nekonečné záběry bez střihu, surovost a splín. Nejvíce mě dostala večeře Otilie u rodičů (a přátel rodiny) přítele, ten nekončící záběr se vám zkrátka dostává pod kůži, ze začátku posloucháte konverzaci kolem stolu, ale za chvíli přestává svět kolem existovat a sledujete jen Otilii, která.. ale nebudu tady prozrazovat nebo zabředávat do klišé. Oproti tomu bych režisérovi vytkl záběr, ve kterém kamera zabírá mrtvý plod. Samozřejmě, tohle prostě na člověka dolehne, ale není to trochu samoúčelné? Sám si nejsem jistý, ale myslím, že moment, kdy Otilie nahlíží do koupelny, by byl výřečný dost. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (6)
- V roce 2010 režisér Gaspar Noé prohlásil, že se jedná o jeden z nejlepších filmů poslední dekády. (Eldrick)
- Název filmu se objeví až před závěrečnými titulky. (griph)
- Natočeno na podzim roku 2005. (D3VIL)
Reklama