4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nejsou příjemným filmem ve snaze být nepříjemným, nýbrž ve snaze být pravdivým. Mungiu od prvních minut dává jasně najevo, že nám nehodlá nic zatajovat, že nehodlá nad ničím milostivě přivírat oči a obrušovat ostré hrany, aby nikomu neublížil. Oblíbené úsloví odpůrců hůře vstřebatelných uměleckých děl „umění bolí“ s tímto filmem dostává zcela nový rozměr. I když výjevy ze 4 měsíců někdy budí dojem obrazů z jiného světa, k událostem srovnatelně těžkého kalibru docházelo na mnoha místech světa před dvaceti lety. Před pouhými dvaceti lety! Můžete tvůrcům vyčítat drzé ignorování všeho dobrého, neboť jejich perspektivou bylo všechno jenom hodně, hodně zlé, anebo to prostě přijmout jako fakt a mít z toho depresi jako kráva. Na vlastní zodpovědnost. 90% Zajímavé komentáře: Radko, castor, RAiken, Martyr, jda23 (13.02.2009)

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... (05.08.2008)

Nesnaží se záměrně a přehnaně šokovat, vše je tu podáno s nadhledem a jen tak jakoby mimochodem. I drsné scény a záběry z obrazovky promlouvají tichým, živoucím hláskem - nesnaží se srazit diváka do kolen, ale něco mu sdělit. Přitom z toho sálá nezměrný strach obou hlavních hrdinek, nejistota a neštěstí. Bezvadná ukázka toho, že na světě jsou (byly??) i horší věci, než nás momentálně každodenně trápí - člověk si kolikrát po skončení kvalitní drámy řekne, jak "dobře" se vlastně má... (05.06.2011)

Cinema verité v chladných artových kruzích. Snímek, který byť jediným záběrem a dialogem neuhybá před skutečností a nechává diváka s postavami vždy o trochu déle, než by si přál. A funguje to náramně dobře, i když za nesporně přínosným a silným námětem a myšlenkami z něho plynoucími nevidím mistrovské a nějak progresivní dílo, ale 'jen' osobitou milimetrovou filmařinu a přeci jen divácky přístupnější výtažek Bély Tarra. 80% (09.04.2020)

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)