Severní blata

,,Tatínku, víš proč máme oči? Přece abychom mohli plakat.....“ Taková malá, nepompézní a celkem obyčejná detektivka o jedné chybě, která pár lidí pronásleduje celej život. Ve vzduchu je cítit něco shnilého a mě se líbí klidná atmosféra, kamera a (nemíním to sexisticky rozebírat) detektiv Ingvar Eggert Sigurðsson. Určitě je to mnohem lepší než Reykjavik-Rotterdam! Vo ovčí hlavu! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět a slyšet zpívat sborově ukolébavku (na pohřbu?). 2.) Zjistím, co se stalo s mozkem Alberta Einsteina. 3.) Mám dceru feťačku (a čirou náhodou je ,,v tom“). 4.) Na filmech mám nejraději klid, sychravo, usychat, sýkora, sýček…. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.02.2011)

Fincherovsky temná atmosféra, charismatický detektiv s nepřístupným výrazem a hodně silným žaludkem, náležitě strohý scénář, výmluvně působící scény (nevím, jestli se mi víc sevřely útroby z Erlendura žvýkajícího ovčí bulvy, nebo z té části, kdy vytahovali pěkně uleželou mrtvolu olezlou ksysama, na které byl ten smrad skoro vidět) a zatraceně chytrá zápletka. Víc si od detektivky snad ani přát nemůžu. (17.01.2011)

Ponurá kriminálka s hutnou atmosférou je divákovi předložena ve dvou liniích, které se v závěru spojí a já poctivě skládala všechny střípky téhle syrovosti.. Ingvar Sigurðsson opět skvělý, on snad ani nehraje, on tou postavou je, líbil se mi i jako detektiv, stejně tak jako milující a odpouštějící otec.. Jinak je to tedy veskrze mrazivá záležitost.. (03.10.2021)

Přiznávám se, že jsem se v tom celou dobu ztrácel, do příběhu jsem se vůbec nedostal a nakonec mě to zkrátka přestalo bavit. Přijde mi, že film prostě neví, o čem chce vyprávět. V postavách panuje neuvěřitelnej bordel, polovina z nich je po smrti a pokud jde o ty, které jsou naživu, chybí zde jakákoli identifikace, charaktery či motivace (např. těhotná dcera na drogách je nastrčena čistě účelově). Narace příběhu pak musí používat berličky v podobě nucených flashbacků a zmateném rozkrývání latentních pohnutek z minulosti vedlejších postav, až to nakonec tvoří jednu velkou změť poslepovaných scének proložených pěknými záběry na přírodu. Ta je taky jediná, kdo tady byl doopravdy znásilněn. (12.03.2009)

Kvůli islandské sopce jsem loni o dovolené očumoval kanáry ve zverimexu v Tescu místo na jejich ostrovech, kvůli islandské kinematografii mám teď šrouby v noze, protože jsem nudou usnul a spadl z gauče tak nešikovně, že mě při dalším pokusu o vycestování pro změnu odpíská letištní turniket. Mám dojem, že to mezi mnou a Islandem začíná být osobní! Dovolenou potřebuju jako sůl a tohle mě vážně deprivuje! Takže pokud bych se do toho letadla přeci jenom dostal, posnídám koňskou dávku průmyslového hnojiva a sotva mineme Portugalsko, prointrikuju se do kokpitu, přinutím pilota stočit to na sever a napálím to přímo do Reykjaviku. Stejně je to hnusná díra plná nehezkých lidí, co žerou shnilé ovčí hlavy a šukají s příbuznýma, až z toho mají mozkové nádory. (04.02.2011)