Antikrist

Při poznávání evropské filmové scény jsem se poprvé střetnul s Lars von Trierem a po zhlédnutí jeho počinu vím, že zdaleka ne naposled, přesto dojmy z Antikrista mám velmi smíšené. Čekal jsem "psychárnu", ale krapet jinšího kalibru, napínavou a s hororovou atmosférou. Efektně udělaný Prolog mě dobře navnadil, ale po něm následovalo pomalé, místy až meditativní vyprávění (tj. nuda)), jehož tempo nemohli zachránit ani hlavní představitelé, protože jednoduše neměli moc co hrát (a to jsem si od Williema Dafoea sliboval). Pak sice dostali prostor, zvláště Charlotte Gainsbourg a k tomu se tu objevilo několik silných momentů, které jsem myslím nikde jinde neviděl a tudíž mi přišly jistým způsobem originální (nejspíš samoúčelné, přesto mě zaujaly), ale pak to vše dospělo do pochybného finále a následné pohledy kamery na jakési výjevy/odkazy už šly úplně mimo mě. Takže příště očekávám od pana režiséra kvalitnější podívanou, teď hodnotím pouze 3*. (10.07.2011)

Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům). (05.01.2010)

Chaos vládne... s výjimkou Prologu a závěrečného dějiství (plus Epilog) však výhradně v Larsově hlavě. Sledovat rozklad osobnosti kukátkem ohraných psychologických fint už totiž vychází z módy, což při troše vlastní důmyslnosti snadno způsobí, že prokouknete zásadní zvrat daleko před tím, než se ho Trier rozhodne naservírovat, aby vykročil do nařachlého a (soudě ze znechucených a odcházejících diváků) psychicky drásavého finále, v němž je stříhání ošemetných partií jen slabý čajíček. Poznámka pod čarou: Rád bych viděl Antikrista v režii béčkaře z Platinum Dunes. Takový blábol bychom rozdýchavali asi těžko. (24.11.2009)

Je to umění. Bolest, která mě sužuje. Je to tápání v ničem. Je to teror, který si zasloužím. Je to Trier, můj polobůh a středobod všech mých bolestí, který jsou jako bodání se do prstů. Nechutný, ale ku prospěchu té nejdůležitější věci: mozku. Antichrist mě zastihl ve chvíli, kdy jsem dorazil ke dnu a zdálo se, že cesta nebude mít ukazatel nazpět. Nemá ani teď. Trierovo myšlenka mě přivedla na ještě větší mýtinu strachu a nevíry v dobrej konec. Chtělo se mi zvracet. Nikoli z avizovaných záběrů týrání, ale proto, že jsem to bral jako útok na mě. To pak člověk má problém sledovat. Pak přišlo závěrečné pokání a výstup desítek žen na kopec. A nejenže mě napadla myšlenka, že jsem rád, že nemám nikoho, kdo by mě přiváděl k sebedestrukci (myslím životního partnera), ale snad poprvé za dobu sledování filmu mi probleskla teze, že řešit situace se dá i jinak než pláčem. A to smrtí. P.S. Ač nerad, omlouvám se za znění komentáře, které má co do činění s mou nynější náladou. Apeluji na ty z vás, kteří mají špatnou náladu a chtějí do tohoto filmu jít. Je to téměř smrtící, věřte mi! :) (16.01.2010)

Po všech těch řečích o kontroverzi Antichrista je pro mě skutečná podoba filmu celkem překvapivá. Respektive ne podoba, ale obsah. Filmařsky jsem Antichristem naprosto uchvácen, Prolog jsem si pustil už pětkrát a myslím, že nic geniálnějšího už letos neuvidím, ale co se týče toho, co film zobrazuje, tam to trochu skřípalo. Nezdál se mi ten přechod do poslední třetiny, některé scény příliš samoúčelné, jindy bych si i dokázal představit, aby se na pilu tlačilo víc. Dopad na mne prostě nebyl tak silný, jak jsem si přál, ani jak jsem očekával. Psychicky hůř se občas cítím i po prachobyčejném exploitation hororu. (16.10.2009)