Mata Hari

Hodne do cervene knihovny zabarveny pribeh, v cele s krasnou Gretou Garbo. Potesila tez ucast Karen Morley. Film ma prece jen podstatne mensi kouzlo nez treba Dishonored s Marelene Dietrich, nevic je tezce predvidatelny - a tak je nakonec zazitek z tohoto filmu spise prumerny... Urcite najdete ve filmografii Grety Garbo lepsi kousky. (24.07.2011)

Vynikající film, který dokázal celkem snadno odolat zubu času. Odehrává za první světové války, v období kdy se kontrarozvědka snaží všemi silami usvědčit Matu Hari ze špionáže. Troufám si říct, že žádná jiná herečka by se do její role nehodila líp než slavná Greta Garbo. Ve filmu už nechybí ani hudba, která v té době samozřejmě nebyla samozřejmostí. Nejpovedenější na celém příběhu je podle mě kontrast mezi začátkem a vynikajícím koncem. Na začátku vidíte Matu Hari, první ženu paříže, ženu, která má všechno. Na konci nemá nic z toho a čeká ji jen popravčí četa. Přesto se při své poslední cestě usmívá. Kdo viděl, ví proč. Každopádně vynikající film po téměř všech stránkách. (22.12.2008)

Nějakým způsobem mi to navzdory všem kopancům a naivitám nakonec sedlo jak prdel na hrnec! Trailer zase jednou prokázal své propagandistické umění (v tom negativním slova smyslu), namísto slibované špionáže s neotřesitelnou boho-ženou se divák dočká přeslazené romantické omáčky, v níž plave či spíš topí se chaboučká Greta Hari...tedy jako postava, jako hérečka je Mata Garbo sqostná! (27.10.2011)

Dovedu si živě představit, jak na počátku třicátých let, při sledování exotikou prosyceného tance Mata Hari k uctění mýtického boha Shivy, polovina diváku v sále ani nedýchala... někde tady se asi začal utvářet kult okolo nedosažitelné Garbo. A představa o tajemné a nepřístupné ženě vamp je v podvědomí diváctva s ikonou "Greta Garbo" spojována vlastně dodnes. "Mata Hari" nicméně zdaleka nestojí jen na bedrech své titulní představitelky. Jde totiž předně o slušně napsané, spletité špionážní drama, kterému nechybí cit pro napětí a dobovou atmosféru; a jež se může pochlubit kvalitně odvedenou výpravou. Jen tak mimochodem. Když porovnám "Mata Hari" s o rok starší "Annou Christie", nelze si nevšimnout, že působí filmařsky mnohem vyzrálejším dojmem. Za ty pouhé čtyři roky od vzniku zvukového filmu došlo k přímo mílovému kroku v zásadní změně stylu vyprávění směrem k využití mluveného slova pro potřeby "nové" filmové reči. (24.03.2006)

Dokonce ani krásné kostýmy tomuhle snímku nepomohly. A co se týče kostýmů, nechápu, proč musela mít Greta Garbo, snad s výjimkou jediné scény, stále na hlavě nějakou pokrývku, většinou připláclou čapku, který činila její obličej ještě kostnatější, nosatější a méně ženský. Ano, všechno špatně - špatný scénář, křečovité zápletky, statická kamera, nudná řemeslná rutina (pouze dva působivější filmařské nápady - jeden při "loupení" dokumentů)... Milostnému citu mezi na první pohled homosexuálním hošíkem Ramonem Novarrem a ledově asexuální (nikoli údajně lesbickou) Gretou Garbo snad nemůže divák věřit, i kdyby se snažil sebevíc "hrát s sebou". Ačkoli měl film normální metráž, zdál se mi nekonečný, nekonečně nudný. A melodramatické finále se zoufale tklivou hudbou, jeptiškami a hrou "na nemocnici" už překonalo i ty nejpřeslazenější břečky. Mata Hari měla možná smůlu, že jsem si těsně před ní (pro srovnání) dopřála tematicky totožnou, avšak filmařsky vynikající von Sternbergovu Dishonored s Marlene Dietrich. Prostě - nebe a dudy. A bohužel, po tomhle filmu jsem se jen utvrdila v názoru, že opěvované herectví božské Grety bylo pouze krátkodechou dobovou záležitostí. Ta dáma byla jako dobře nasvětlená panna z výkladu. Mimika žádná, když tak neadekvátní situaci (viz zář štěstí v očích milenky, jež blaženě kráčí na svou vlastní popravu), pohyby veskrze toporné... Estetický ideál postavy i tváře se dávno změnil - a tím pominulo i veškeré Gretino kouzlo, protože v ničem jiném ani netkvělo. (01.09.2011)