Kurz negativního myšlení

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Působivé poselství o tom, že kurs negativního myšlení vám může dát mnohem víc než kurs myšlení pozitivního. V některých okamžicích film balancuje na (velmi ostré) hraně mezi silným dramatem a černou komedií, ale (alespoň pro mne) ji naštěstí nikdy nepřekročil (a myslím si, že hledat, pěstovat a vychutnávat si v něm komediální linku je úkol pouze pro cynika). Slušné nebo i skvělé herecké výkony, dobře padnoucí hudba, neodhadnutelný vývoj děje a mnohovrstevný pohled na život hendikepovaného, ale i těch, kteří s ním sdílejí jeho osud. Film měl ale skončit o dvě minuty dříve, před návratem možná nejvíce postižené. (12.10.2008)

Parádní nenápadný norský filmeček se spoustou černého humoru, který já tolik ráda :8) Postava Geirra byla fakt skvěle napsaná - Johnny Cash & Lovec jelenů - takovýho maníka musí divák zákonitě milovat. Ale i ostatní charaktery skvěle zapadají do mozaiky příběhu o léčbě optimismem :-) No, úplně nejlepší byla ta psychoterapeutka - něco takovýho by mi taky skutečně nesmělo přes práh :-) (13.01.2008)

Společně s lehčími drogami, alkoholem a posezením v přátelském kruhu nejlepší lék na blbou náladu. V žádném případě nejde o dotěrné poukazování na to, jak se mi všichni zdraví, plně mobilní máme vlastně dobře (což film zároveň nepopírá). Každý ať si klidně řekne „srát na ně“, ale měl by počítat s následky. Univerzálních pravd se tento karlovarský divácký hit dobírá přes vydatnou porci zlého i smířlivého cynismu a třeba v citaci Lovce jelenů se snoubí veškerá krutost i dojemnost celého Kurzu, který nakonec nikomu nevnucuje myšlení ani pozitivní, ani negativní. 80% Zajímavé komentáře: petaspur, Morien (04.11.2010)

Tohle komedie??? Každému, kdo má nějaké psychické problémy (ať už je na vozíku či nikoli) bych přála, aby se nechal inspirovat tímto alespoň filmovým kurzem, který začíná nevinně jako běžný kurz pozitivního myšlení, bleskově se díky novému členu zvrhne na kurz negativního myšlení o pojmenovávání tvrdé reality, někdy za použití i tvrdé pěsti, marihuany a alkoholu. Nicméně terapeutický účinek této tvrdé metody zafunguje nejen na všechny "léčené" ale i na oba zainteresované zdravé partnery postižených, ale především na "vlezlou přechytralou terapeutku". (03.08.2008)