Kurz negativního myšlení

Hraje tam supr hudba, ale jinak mě to zas tak nevzalo. Uznávám, že to není nějakej prvoplánovej doják a má to, alespoň pro mě, docela nečekaný vývoj postav. Jenže mi to přišlo moc divadelní. Moc věcí se stalo v podstatě za chvilku v jedný lokaci, to mi přišlo divný. Ale hlavně mi tam vůbec neseděl ten happyend. A nejlepší moment byla rozhodně pěsťovka tý terapeutce. (28.12.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 26 - Norsko. Asi musím konstatovat, že jsem čekal přece jen trochu víc. Film předcházelo mimořádně silné renomé a hodně jsem se těšil na klasický severský psychomasakr. Pár silných a pár černohumorných scén se našlo, ale není to úplně zásah do srdce. Velmi dobrá podívaná, ale není to absolutní špička. Myslím si, že divadelní adaptace může působit silněji a poskytnout hercům ideální příležitost vyniknout. Švandovo divadlo volá... (25.04.2015)

Pro mě klasický příklad slušného filmu, u kterého se přiměřeně bavím, který má jakýstakýs "oblouk" (nebo přesah, checete-li) a na který zapomenu pár hodin po návštěvě kina. Hořký, černý situační humor podmazaný malinko (?) vykonstruovanou situací, děj víceméně o ničem a celkové vyznění vágní a malinko rozčilující. Až na pár ne tak podstatných specifik by to mohl vlastně být docela český film. 60% (13.01.2008)

Severská revolta proti naučeným úsmevom a pokryteckému pozitivizmu. Film zo začiaku len pomaly a neškodne plynie, oživenie a rozpumpovanie skupinovej dynamiky prináša nový líder - Geirr, pri ktorom sa Tori stáva len bezduchou neúčelnou figúrkou. Ide na to svojsky a hlavne cez skutočné emócie. Mrazilo ma celú dobu. (24.05.2010)

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)