Reklama

Reklama

Šťastné míle

Obsahy(1)

Píše se rok 1990 a kdesi na australském pobřeží přistane indonéská rybářská loď s pasažéry z Kambodže a Iráku, kteří se pokoušejí ilegálně dostat do země. Oklamáni falešnými sliby ocitají se uprchlíci na kraji pouště s třísetkilometrovou vzdáleností k nejbližšímu městu. Skupina se rozpadá a náhoda svádí dohromady podmračeného iráckého inženýra Youssifa, mírného, avšak rozhodného Kambodžana Aruna, hledajícího svého australského otce, a javánského rybáře Ramelana, jehož prokletím je přitahovat katastrofy nejrůznějšího druhu. Podobně jako Danis Tanović v Zemi nikoho přibližuje i scenárista a režisér Rowland ve svém debutu politické téma s lakonickým humorem vycházejícím z absurdity situace, aniž by však ztrácel ze zřetele její humanistický rozměr. Cestu podivné trojice za štěstím v podobě civilizace snímá vynalézavá kamera, která ideálním způsobem využívá fotogeničnosti australských širých plání. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (56)

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

Čo vznikne ak sa v rozhorúčenej púšti skrížia plány iráckeho inžiniera, kambodžského vytrvalca, javanského rybára a na stope im sú traja neúnavní hliadkari? Jemne nadpriemerná a pobláznená klubovečka o emigrácií prisťahovalcov do - územia klokanov - Austrálie. Taktiež pomalšie plynúca roadka o zložitosti začlenenia sa do cudzokrajnej spoločnosti. Prevažne v odľahčenom cítení a s veľmi nenásilným rozuzlením... ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Poprvé jsem se setkal s Filmovým klubem v Mladé Boleslavi a okamžitě nemůžu jinak hodnotit, než za pět hvězdiček. Fakt, že jsem na židlích umíral a styděl se, opřít si nohu o stůl s kytičkou nezměnil na tom, že tahle komedie je neuvěřitelně zábavná, i když se to na první pohled vůbec nezdá. Autoři z minima dokázali vykřesat maximum a tak, když rybáři vyloží 12 emigrantů na černo na pobřeží Australie, je každopádně na co se těšit. Rozhodně je. Všecko vychází tak nějak ze života, tak nějak z normálních životních scén, ale je to tak zábavné, že na to jen tak nezapomenu. Není se taky co divit. Postavy jsou zajímavé, děj je různorodý. Osudové cesty jednotlivých postav rozděluje a opět mezi sebou spojuje, takže film má i dobrý spád a stále se něco děje. Tento film si podle mě zaslouží plný počet a tipuju, že se na něj opět s radostí podívám, protože na takovéto filmy se jen tak nezapomíná. ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Kde nic, tu nic a najednou je australská poušť téměř přelidněná. Celistvé skupiny se rozpadnou a je zaděláno na průšvihy a katastrofy různého druhu. Ale i radosti, viz ta malá louže vody uprostřed pouště. Bavila mě ta různorodost postav i když jsem asi nejvíc přilnula k imigrantovi, který se neustále učil, co má říct, až se tam ocitne zřejmě na nějakém úřadě. Chvílemi jsem měla úsměv na tváři a vzápětí se to otočilo v dramatickou scénku. Nicméně, čím víc filmů vidím z různých míst naší planety, tím víc jsem ráda, že dýchám tady, uprostřed zeleně, kde nejsou například ještěři, hadi a podobná havěť. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Ať o tom přemýšlím jak chci, převládá u mě pocit nevyužitosti. Hlavně po emotivní stránce je to věčná škoda, protože námět byl parádní. Přišlo mě to jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout zda to bude víc "ha ha ha" a nebo "tak to je drsný". Film se jmenuje Šťastná míle, jenže právě pocity štěstí jsem z toho necítil. Přišlo mě to jako film, kde herci v poušti moc dobře vědí, že po klapce naklušou na catering dají si ledovou tříšť a pak budou pokračovat v natáčení. Na drama málo dramatické a nulově emotivní, na komedii málo vtipný. Jako oslava skupinového chození na sluníčku výborný, jako film průměrný. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama