Šťastné míle

Mě se to moc líbilo. Mám moc rád velmi dlouhé filmy. Mám tak možnost sledovat každého hrdinu zvlášť. Nic není vynechané nebo oříznuté. Mohu si dokonce vybrat svého hrdinu a sledovat jeho příběh do konce. U některý byl sice konec dost rychlý, ale co zábava to byla. Jak rád bych se potuloval krajinou a byl pronásledován. Jak rád bych měl jen jeden cíl a né sto padesát, ale nejde to. Věčná škoda. (PS: film výrazně doporučuji) (02.06.2013)

Smutná, presmutná komédia, ktorá ani nie je komédiou, len takým odľahčeným pohľadom na dramatické osudy utečencov v australskej púšti. Škodoradostné zadosťučinenie mi urobilo, ak sa na púšť dostala aj trojica rybárskej lode, ktorá ich priviezla... V každom prípade mám pocit, že sa dalo z témy vyťažiť viacej. (19.10.2012)

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. (26.11.2007)

Lucky Miles mě zaujaly už krátkým popiskem na plakátu k filmu, což se mi delší dobu nestalo. Těšil jsem se na vzájemné setkání postav z různých světových stran, kultur či náboženství, to vše v atraktivním neutrálním prostředí schopném dohánět postavy k hranicím psychické i fyzické vyčerpanosti. Izolovanost herců v prostoru, byť velkém, se projevuje docela pomalu a místo očekáváného dramatického stupňování jsem si připadal jako na houpačce. To podpořil i závěr, který mě ne zrovna dostatečně uspokojil. Taktéž linie australských rangerů a indonéských rybářů dle mě trochu rušily, otázka zní, zda byly ve filmu opravdu potřebné. Celkově se však jedná o povedenou road-movie s komediálními prvky a absurdními situacemi. I´m going to Perth! (23.01.2008)

Kde nic, tu nic a najednou je australská poušť téměř přelidněná. Celistvé skupiny se rozpadnou a je zaděláno na průšvihy a katastrofy různého druhu. Ale i radosti, viz ta malá louže vody uprostřed pouště. Bavila mě ta různorodost postav i když jsem asi nejvíc přilnula k imigrantovi, který se neustále učil, co má říct, až se tam ocitne zřejmě na nějakém úřadě. Chvílemi jsem měla úsměv na tváři a vzápětí se to otočilo v dramatickou scénku. Nicméně, čím víc filmů vidím z různých míst naší planety, tím víc jsem ráda, že dýchám tady, uprostřed zeleně, kde nejsou například ještěři, hadi a podobná havěť. (13.07.2017)