Cesta do lesa

V jednom pořadu jsem viděl ukázku scény, kdy se Bolek Polívka hádá se svou filmovou ženou Evou Holubovou. A tak jsem si řekl, že to bude určitě dobrá komedie. Jaké ale bylo mé zděšení po zhlédnutí první půlhodiny. Nějaká debilní holka tam pořád lítá po lese ve stylu hippies a ve stejném lese se pohybuje přiblblý myslivec s pubertálním knírkem. Jenže potom se to nějakým zázrakem rozjelo a já jsem si užil vcelku netradiční komedii. Udělal jsem dobře, že jsem film hned nezavrhl. (26.11.2015)

NO. Sice je to jakýsi závan nové energie do českého filmu, který cením a tato energie se mi líbí, ale bohužel nápad není vše. Zpracování filmu je věc druhá a neméňě důležitá a v tomto případě se zdá, že režisér a kameraman příliš nevnímají, co filmové řemeslo opravdu znamená a jakou má sílu a důležitost. Vezměme si kameru. Na mnoho Vorlových šílených groteskních komedií se sice může tento styl kamery někdy i hodit, ale pro tento film to opravdu nebylo vhodné. A pokud máme ve filmu nejčastějším záběrem, detail obličeje, ještě navíc použitý s lehce vypouleným objektivem, takže často obličeje jaksi trčí dopředu, a to navíc komponované doprotřed obrazu, není to hezké a nekouká se na to dobře - půlku filmu aby zabíral obrovský obličej ve středu filmového plátna?!?!? No řekněte sami. Kamera na jeřábu lítá sem a tam a pojem "výrazové prostředky filmu" je pojmem zcela neznámým. Pohyb kamery je tedy úplně mimo, nepodporuje příběh a je matoucí. Třeba si hned vzpomenu na nájezd do detailu na zoranou hlínu, kde bychom čekali samozřejmě vypointovaný závěr, třeba že tam traktor vyoře nějakou mrtvolu nebo poklad, ale to se samozřejmě nekoná! Jistě, píši s nadsázkou, ale kameraman tohoto filmu, neví zprominutim o řemesle nic. Scénář je navíc jakousi skládankou příběhu, není to pevný koncept, můžeme půlku filmu vyházet a pořád to bude mít stejný konec a všechno bude jasné! Příběh se nezboří! A proč?! Protože příběh vlastně není! Je to prostě až jakýsi "hraný dokument" o životu na venkově dnešní doby, práci myslivce a především, což je na filmu také to nejlepší, o svobodně smýšlejících lidech, kteří vnímají, kde žijí - ano na planetě Zemi a žijí na ní s úctou, klidem a radostí. Za to velký plus. A abych nezapomněl, hudba je zdařilou stránkou filmu a pomáhá vytvořit jemnou lesní atmosféru, zdůrazňující krásu přírody. (16.10.2012)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Pretože sa mi Cesta z města ktorú som videl prvýraz pred 10 rokmi velmi páčila, tak som sa rozhodol ísť do kina aj na toto voľné pokračovanie. Musím povedať že som od filmu dostal presne to čo som očakával. Film má opäť úžasnú poetickú atmosféru ako mala aj Cesta z města, krásne zábery šumavskej prírody a opäť skvelé hlášky. Príjemným prekvapením pre mňa bol Tomáš Vorel mladší ktorý na mňa urobil dojem už v Gymplu. Myslím že má fakt talent. Čo ma tu ďalej dosť prekvapilo bola triková stránka. Hlavne tripové scénky hrdinov po požití lysohlávok sa podarili. Zároveň si však Vorel neodpustil mnohé kŕčovité vtípky ako je to v jeho filmoch zvykom. Lenže čo fungovalo v kultovom Kouři nemôže fungovať donekonečna. (21.10.2012)

Přehrávání ve Vorlových filmech je jistota. tady jsem byl ale mile překvapen, že to není nijak vedené do extrému, jako tomu bylo v předcházejícím filmu. Vorel si s pokračováním vede kupodivu velmi dobře, scénář je kvalitně napsaný a hlavní dějová linie je kvalitní a neotřelá. Ještě bych zdůraznil fantastickou kameru, po delší době se mi opravdu líbilo koukat na plátno. Přelomový film na pět hvězd to sice není, ale jsem velmi příjemně překvapen. (29.01.2014)