Fantastický pan Lišák

Fantastický pan Lišák okouzlí nejúžasnějším Morriconeho soundtrackem, který však ve skutečnosti nikdy nesložil. O to se zasloužil k zbláznění chytlavý Alexandr Desplat. A zbytek? Rozkošná animace a starý dobrý Wes, tak jak ho máme rádi. A až u Lišáka si člověk uvědomí, jak moc je u Andersonových filmů zbytečná jakákoliv story. (09.02.2010)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

Unikátní, působivé, nepředvídatelné a - jak u Andersona jinak - divné;) Animovaný film pro dospělé, v němž nic nezní, nevypadá a nechová se tak, jak byste očekávali. Tedy, nečetl jsem předlohu, takže to s tím očekáváním berte s rezervou. Nedělejte tu chybu, že byste se to pokoušeli pouštět dětem, pro které se obvykle animované filmy natáčejí - tenhle by pro ně mohl být znepokojivý, protože humor je tu opravdu hodně svébytný, a nejzajímavější jsou tu zřejmě zvířátka, která ale v detailu (kterých je tu mnoho, protože spolu jednotlivé postavy často rozmlouvají ve dvou) díky těm čachrům se srstí a vousy a ušima a očima a zuby, vypadají skutečně svérázně. Po technické stránce je to úžasná záležitost - stačí se podívat na prvních pár minut, na scénu vloupačky pana a paní Liškových (tedy tehdy ještě ne pana a paní...) na farmu. Anderson je nepochybně chorý mozek, ale nějakým kouzlem to celé funguje, a magie vrcholí ve scéně s vlkem pár minut před koncem. Tempo respektive struktura příběhu jsou sice takové zvláštně roztahané (a to má film čistého času 81 minut), ale myslím, že svoji osmdesátku si určitě zaslouží. A nechci vědět, jak vypadá český dabing;) (05.10.2014)

Je to divné, je to nápadité, je to božsky ohudbené (Desplatovy perfektně sedící variace na Morriconeho), je to vlastně fantastické. A hrajou tam Rolling Stones. Opakované projekce v budoucnu jisté. P.S. Scéna s vlkem v Lišákovi je stejně magická jako scéna s vlkem v Collateral, pro mě dechberoucí okamžik. (28.01.2010)

Fantastický pán Lišák nebol zlý, celkom som si ho užil, len to chcelo svoj čas. Už akosi od detstva nemám rád bábkové filmy, takže som bol skeptický už od začiatku. Ale postupne som si na túto zvláštnu bábkovú animáciu zvykol a neskôr mi už vôbec nevadila. Zvláštne, ale niečo podobné je aj s dejovou linkou. Zo začiatku som ohŕňal nos a už som sa pripravoval na nudu, avšak časom, ako príbeh napredoval, si ma získal svojim krásne podmanivým štýlom. Koniec už bol bez problémov a perfektný. Zaujali ma aj tie latinské názvy zvierat, pre mňa ako človeka čo má k biológii blízko to bolo príjemné a nečakané spestrenie. Pán Anderson ma zaujal a určite si od neho ešte niečo pozriem, či už minulú alebo budúcu tvorbu. 69/100 (03.06.2014)