Fantastický pan Lišák

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

Aneb kterak Wes Anderson neohnul hřbet před žánrem, ale žánr ohnul hřbet před Wesem Andresonem. Typická záležitost s vypiplanou retro dramaturgií, poťouchle monotónním tempem, nápaditou kamerou a obsahem na pomezí pohádky a životní filozofie nad ranní miskou corn flakeů. Nebýt prostředka, kde pokus o psychologické rozbory roztomilých loutek trochu přesahuje skutečné možnosti Andresonova filmu je to bezchybná záležitost, staromilská, nápaditá, autorsky svéhlavá... film předurčený k tomu, aby komerčně neuspěl, ale byl přitom bezmezně milován. Bravo, Wesi! (28.03.2010)

Fantastic Mr. Anderson! Jeho divukrásná adaptace kouzelné dětské knížečky Roalda Dahla (autora slavného Karlíka a továrny na čokoládu) Fantastický pan Lišák je pokračováním jeho svojského uměleckého přístupu, v němž mísí nostalgii poučeného pozorovatele (podpořenou nezúčastněnými a mírně posmutnělými hlasy neskutečně umně vybraných dabérů animovaných postav), velmi rozvolněné až pomalé tempo vyprávění, osobitý či zvláštní smysl pro humor, skutečně originální poetiku, mile nostalgickou hudební stránku (s nezapomenutelným vsunutým hudebním číslem) a jako již tradičně ryze osobitý svět s ,,vykolejenými" hrdiny, tentokráte ale metonymicky založený na Dahlově bajce, neboť pohádková oslava blazeovaných zvířátek je vlastně oslavou toho nádherně zvířecího světa lidí...který tak rád (a po svém) oslavuje i Wes Anderson... Nelze se asi nezastavit u podivuhodných, skutečně netradičních animačních technik, které dávají Andersonově snímku výjimečný punc. Mix fázové (stop motion) a ryze počítačové animace je unikát, ta první dala tomuto animovanému filmu již ze své podstaty animování okénka po okénku do vínku neskutečně vycizelovaný smysl pro detail a propracovanost do takových podrobností, že je při běžném sledování nelze pouhým okem ani zachytit, ale v kombinaci s druhou modernější technikou animace se film nemusel pracně dělat několik let a vnikl funkční a esteticky stále úchvatný moderní animační klon. Celá stylizace pak odkazuje nejspíš někam k Nicku Parkerovi. Fantastický pan Lišák je dalším z pohlazení po duši...a opět spíše dospělého než dětského diváka, ač jde o animovaný film, ona apriori vnitřní provázanost nejspíš neplatí. Tohle je postmoderní filmová bajka, hravé umění... (26.01.2010)

Fantastický Mr. Vulpes vulpes a zhypnotizovaný Didelphis se jednoho prosluněného dne rozhodli připravit tři proradné farmáře o několik mláďat druhu Gallus gallus f. domestica a Anas platyrhynchos f. domestica a o pár litrů toho nejlepšího jablečného moštu, jaký kdy existoval. Na první pohled primitivní a úsměvný příběh, ze kterého melancholický kouzelník s emocemi Anderson vyčaroval animované umělecké dílko. Na rozdíl od předchozích počinů se tentokrát rozhodl, že do svého nádherného fantaskního světa nachá nahlédnout i širokou veřejnost. Humor je přístupnější, Clooney je tahák (nikdy bych neřekla, že animovaný lišák může být sexy) a příběh má místy snad i hlavu a patu. Ovšem i ortodoxní “andersonovci” si přijdou na své - při onirické scéně s vlkem jsem se neodvážila ani mrknout. Pixar se s celou svojí technologickou dokonalostí může jít klouzat - this was pure wild animal craziness!! (11.02.2010)

Opravdu jsem se těšil na další skvělou animovanou podívanou, ale čekalo na mne jen jedno obrovské ambiciózní zklamání. Příběh celkově je jistě zajímavý a originální, ale režisér to dle mého moc nezvládl. Postrádá to jakékoli vyšší tempo, zvláštně pojatá animace se mi vůbec nelíbila a protahované dialogy, kdy hlavní hrdinové někdy řeší problémy snažící se co nejvíce přiblížit těm lidským a skutečným, mi přišli zoufale úzkostné a nevtipné. Opravdu strašně nerad pomlouvám tyto druhy filmů, ale zde bohužel po prvním shlédnutí jinou možnost nemám. (17.07.2011)