Zatmění

Výborný film. Jenom škoda, že tam ,,hraje" Delon. (05.06.2003)

Ach jo, zase ten Antonioni. Nevím, co je na něm tak úžasného, že je tak kultovní. Zatmění je jedna velká nuda, sice dobře zahraná Delonem a Vitti, ale pořád nuda. Ani tolik chválené scény z burzy mě nenadchly, možná že v 60.letech bych byl unešen, ale dnes mi to nijak výjimečné nepřipadá. 40% (27.10.2013)

Monica Vitti je úžasně nádherná o tom žádná! Tento druhý díl “tetralogie citů” však je zatím nejslabší pro mě. Je tam plno ze světa financí a makléřů, což mě vůbec nezajímá. Už od prvního dílu Dobrodružství jsem se naladila na pomalé tempo, které plyne a zdánlivě se tam nic neděje. Nějakým způsobem mají tyhle filmy své kouzlo, pokud přistoupíte na hru a necháte se unášet jejich pomíjivostí. Asi to bude Monicou, jejíž chladná smyslnost mě natolik učarovala, že jí vytvořím menší poctu. Ještě mě teda čeká poslední díl Červená pustina, který je jako první barevný. Když to vezmu z hlediska čisté zábavy, tak bych hodnotila pod průměrem, ale znovu říkám, že mě ta Monča ihned hypnotizovala a jsem napojena na její melancholickou náladu. Holka měla sexy styl a to blondýnky moc nemusím. (17.02.2022)

Tak to je paráda! Jak výstižné, jak moc ze života! Nemusel by říct nic (přestože sděluje hodně)a bylo by to ono! Jenom bacha, až se budete procházet sebou samým, bacha na svou jsoucnost!!! Mohlo by se stát, že se krásou ztratíte a nepůjde jít zpět...Jako vydat se na cestu...třeba do říše lesú...snad najít víly...nést si sebou naději... (22.04.2009)

Nevim, nevim, vydržel jsem až do konce ale popravdě musím říci, že mi to nezaujalo. Uznávám skvělé herecké výkony, Monicu přímo zbožňuji ale nemohu si pomoci. V tomhle případě musím trvat na slovech Miloše Formana, že film potřebuje příběh, tady příběh nebyl. Kdybych si nepřečetl co bylo napsáno na obalu, možná bych tápal ještě víc.... (04.06.2010)

Antonioniho filmům bohužel příliš neholduji, nějak mě neoslovují. To platí i pro tento film, který se dá jednou shlédnout, ale nijak mě neobohatil ani po umělecké stránce, ani mě neuspokojil jako dobře strávený čas. Ano, má své umělecké hodnoty, ale mě prostě nezasáhl. 60%, 6.7.2013. (07.07.2013)

Když pominu subjektivní dojmy, překvapuje mě, kolik komentujících tady vykládá o nedostatku dramatu: Přitom neznám moc dalších přes 50 let starých filmů, které tematizují krizi burzovních trhů způsobem, že by se stejně dobře daly natočit po roce 2008, aniž by se v nich musel měnit jediný záběr nebo replika. Trochu se změnilo oblečení a auťáky, burzy ovládly počítače, ale jinak... Viz třeba utilitární přístup k méně rozvinutým částem světa. Až se divím, že nikoho nenapadlo natočit remake. Možná je to proto, že Antonioni nemilosrdně ("podvratně", chcete-li) míří do vlastních řad: Proč se vlastně Vittoria chce s makléřem Pierem sblížit, přestože ví, že je arogantní hovado? Protože má prachy a prst na tepu doby. Sice vykládá o tom, jak je jí bohatství ukradené, ale přitom se sama ráda jen tak prolétne v oblacích. Jo, a kdyby někdo náhodou namítal, že je zde ukázán kolaps burzy jako metafora kolapsu vztahů, a ne naopak, ať se podívá i na jiné Antonioniovy filmy - viz třeba polopatičtější Zabriskie Point. (09.05.2014)

Musím se přiznat, že film mě docela zklamal. Čekal jsem od něj více. Některé části filmu na úkor celého filmu jsou příliš rozvláčné, příliš až zbytečně dlouhotrvající (např. úvodní záběry z burzy). A pak stále jsem očekával to hlavní, příznačné, slibované pro celý film - "srdce bez lásky, láska bez citů". Ve většině filmu o tom moc není zmínka, vlastně se to objevuje až v poslední asi čtvrtině filmu (a to ještě ne celé). Celkově dialogy jsou slabší. Absence skutečně dobře zahraných citů a kvalitních dialogů. (23.08.2017)

Když se podívám na spoustu mých kamarádek, tak v nich vidím Vittorii. (15.05.2006)

Zatmění je mistrovský kousek, to bezesporu. Příběhová linie tam je, decentní a křehká, stejně jako každý jednotlivý záběr, hra se vzdálenostmi, kontrasty. Antonioni skrze Zatmění promlouvá k tomu, kdo chce vidět svět z "trošku jiné perspektivy", kdo chce poznávat jaké jsou možnosti, kdo se pokouší uvolnit se z nejběžnějšího, naučeného, zautomatizovaného náhledu. Nechal jsem se vézt a byla mi ukázána lidskost jednotlivce, naproti které se točil vír anonymního pulsujícího města. A v tom protikladu bylo víc než jindy znát, čím je lidské stvoření a jak pestrého je schopno jednání. V mnoha chvílích se dokonce oba protipóly prolínaly, lidské konání zanechává stopy a přiřazuje místům smysl. Tak se z obyčejného rohu rozestaveného baráku u křižovatky stane místo, na které když se podívám, vzpomenu si na začínající vztah dvou mladých lidí. Místo se stává milníkem, iniciuje vzpomínky, zažehává pocity dávno zapomenuté. A drží si tuto ontologickou odlišnost i ve chvíli, kdy už není lidí, kteří by pamatovali? 5/5 (28.09.2011)

Tento film ponúka kritiku spoločnosti, v ktorej si citmi zmätená hrdinka nevie nájsť miesto. Ako nová vlna sama, dej sa nekladie na prvé miesto. Činí ho to skôr filmom pre náročnejšieho diváka, ktorý ho hneď neodsúdi, a ktorý sa dokáže aj napriek dnešnému štýlu filmov nad videným zamyslieť a domýšľať. Pretože o tom to je. A ja si to cením. (15.04.2012)

Tady už nám Antonioni nevysvětlí slovem v podstatě vůbec nic. Je tedy fakt jen na nás, abychom z Delona a Vitti podprahově vytáhli co se dá. Ta šeď, když už naším největším problémem není to, že nemáme co jíst a nestřílí se nám nad hlavama, z toho teče. Doslova. (19.05.2020)

Rozhodně nejde o nejvyrovnanější nebo nejnabitější filmografii, nicméně jestli označím tento snímek jako můj 5./6. nejoblíbenější od daného režiséra, tak jsem zatim nenarazil na nikoho, kdo by mě takto zasahoval svými za mě "minor" kusy. TLDR: Antonioni je jinde. (02.11.2023)

Film sa tvári ako štandardný pohľad na vzťahy medzi ľuďmi, ale postupom času zisťujeme, že kamera sa občas zameriava na sprvu nepodstatne veci, až ku koncu je potom jasne, že o čom bol príbeh. Jedine negatívum je, že scenár by mohol obsahovať menej času na burze, inak nemám žiadne výhrady. Pre zaujímavosť uvádzam napríklad pohľad ženy, parafrázujem: kým sme sa milovali, bolo to dobre a potom, sme si už nemali, čo povedať. Pri milovaní nie je nutné poznať protistranu. Zatmenie (1962) mi pripomína Melanchóliu (2011), presnejšie povedané naopak. (21.11.2023)