Zatmění

„Už je pozdě věřit na Ježíška, protože už je nám přes 20...“ zpíval Mišík na jedné zapomenuté desce a přesně takoví jsou tady Delon s Vittiovou, dospělé děti, co si pořád ještě hrají, ona s kamarádkami třeba na domorodce, on s penězi svých klientů, oba s láskou, s tou opatrně... Jenže ona má z mužů i ze života čím dál silnější pocit, který by se dal ve zkratce vyjádřit slovy: „A tohle že už je všechno?“ A o tomhle pocitu se tu vypráví především. V pomalém tempu, geometricky strohých záběrech, víc se naznačí, než řekne. Není to jednoduchý film a asi chce určité vnitřní ustrojení, aby člověka bavil; mě náhodou zrovna bavil dost. (27.09.2009)

Všechny tváře zasněné, nedostižné, krásně smutné Monicy v labyrintu "bouře" citů - citů tápajících, rozkolísaných, těkavých, nepolapitelných. Komunikace jich a "lásky" na křižovatce v žonglérské konfrontaci s proměnami moderní pospolitosti. Alain Delon zasažen polibky sebevědomí vrtkavého burzovního ruchu, zmítán (ne)přijetím prchavých okamžiků mileneckých. Zbloudilý "dotek" nemožnosti sebepřijetí podtrhuje onen potenciál nečitelných rozpoložení, rozladěného, neukotveného nitra. Tón abstraktní barvitosti, atraktivita jinotajů a vize detailnosti vrství komplikovanost smýkavé duševní konformity. Stačí se jen nechat unášet meditativními polohami kamery na odtažitou netečnost pocitových rozmarů oněch poutníků a být (ne)zasaženi existencí přemítající, rozpolcenou, zaseknutou, tonoucí ve vnitřním kosmu malátnosti tříštivého monologu. (26.10.2013)

Viděno v sobotu večer. Ještě teď, v pondělí, mám pocit a dojem z tohoto filmu v hlavě. Stále se pohybuji v jeho stínu a ještě bych chvíli chtěl. Nádhera. (12.04.2010)

Best film s Deloinem a Monicou Vitti. (09.05.2011)

Odcizení a odlidštění západní společnosti... to je zřejmě to, co chtěl Antonioni říci tímto filmem. Hlavní postava... Monica Vitti... přestože má několikrát během filmu na dosah zajímavý a krásný život, vždy se mu nějak (dobrovolně) vyhne. Film ale není natočen příliš dobře... myšlenky a symboly nejsou příliš časté, materialistický svět burzy není dobře zachycen... viděl jsem už lepší filmy. (20.09.2011)

Proč se tolik ptáme? Musíme se znát, abychom milovali? Vždyť to vlastně taky nemusíme. Klíč k Antonionimu, pro někoho vynálezci léku na nespavost, pro jiné vrcholnému exponentu italské nové vlny. Ale k věci. Težištěm vyprávění je jako v případě ostatních dílů trilogie žena, ne ledajaká - prakticky slabá, nicméně nevyhnutelně silně v rozporu s krásným novým světem. Ten v případě zatmění představuje naspeedovaný Alain Delon, jehož zoufalství z poeticky naladěné Moniky Vitti jsem si užíval i proto, že s jeho povrchností z duše cítím. Anotionioni důsledně vymýtá všechny semántické filmové radosti, takže formálnímu požitku nestojí v cestě ani takové prvky jako příběh. Události tvoří záměrně zdánlivě nesourodá mozaika situací, v nichž se uplatňuje posedlost symbolickými vyjádřeními a obrazovými metaforami. Divák uvyklý přežitkům dramatického oblouku nebo logikou tak stojí proti filmu, který je natolik zbaven předvídatelnosti, až si jeden vzpomene na legendární Homerovu hlášku rychle to přepni, moc to připomíná můj život. Jako zrcadlo života krásné a nemilosrdné. Estetický dopad citelný. (10.08.2013)

Povedený filmový styl v kombinaci s nudným příběhem. - slabé 3* (13.10.2015)

jeden z řady filmů (nevím, jestli jich bude přesně 1001), které nemusím znovu vidět, leda snad po smrti :-) (26.02.2009)

Rady ptáka Loskutáka...pro Nihilisty. (23.03.2015)

Odcizenost v industriálu, chladnost citů v mezilidskosti. Bylo to v šedesátkách, je to tak i dneska. Taková zvláštně rozervaná vztahová symfonie, kde však ale těžko budete hledat děj, neboť postavy jsou samy příliš zmatené na to, aby tam nějaký vůbec mohl být. Krásná kamera, herci a nesnesitelná ledová prázdnota čišící z každého záběru. Zatmění lásky, zatmění srdce. (18.10.2013)

Čas ukázal, jak dobová "módní" forma pohřbila jinak dobrý a svým způsobem symbolický příběh. Dnešní divák s "klipovým" viděním prostě už nemá trpělivost zírat na Monicu Vitti nekonečně přecházející po pokoji sem a tam. (01.04.2011)

Ne tak umělecky hypnotizující jako Zvětšenina a Noc, ale stále velmi sugestivní Antonioniho snímek z jeho tzv. tetralogie citů. Skrze postavu Ženy (typově dokonalá Monika Vittiová ještě bez brýlí) potácející se od jedné milenecké krize k druhé zachycuje Antonioni celkový rozklad měšťácké italské společnosti počátku 60. let. Jakkoliv režisérův skeptický pohled je zřejmý, přece jen zde stále svítá jakás takás naděje, že lidstvo se obrátí k vyšším cílům než jen k hrabivému skotačení na burze a bezcílnému navazování milostných vztahů bez skutečné lásky. Přesto jako určité memento mori je film zakončen depresivní montáží záběrů ze "zatemňujícího" se města, světa, v němž jakoby všechno ztratilo smysl. (14.08.2010)

Antonioni uměl své herce režírovat úžasně a s citem. Kamera je překrásná a pesimistická hudba také, škoda, že jí nedal režisér více prostoru. Zatím nejlepší film jaký jsem od Antonioniho viděl. Další na řadě je Noc, jsem na ní zvědavý. (25.06.2012)

Výborné, ale zde neudrželi moji pozornost celou dobu. Místy měl film zvláštní náboj, který mi úplně nehrál do krámu. Ale každopádně jsem si snímek vychutnal. (19.12.2012)

Zatmění, Antonioni, nová vlna... Prototyp bezkrevného supernudného filmu, bez příběhu, bez emocí, bez špetky lidství a lidskosti. Ústřední postavy jsou krásné modely či modelky, neživé figurýny jak z výkladu výlohy socialistické galanterie obchodního domu Kotva v roce 1988. Výraz herečky se po celou dobu filmu omezil na "svatá dala neví komu". Po půl hodině už jsem dusivou smrtící nudu snímku nevydržel, sáhnul po ovladači a zbytek filmu dojížděl rychlostí přetáčení 4x a 16x. (19.03.2015)

Výtečný film už kvůli skvělému Delonovi, který tady přesvědčivě dokázal, že má navíc než na věčné role policajtů a gangsterů. (30.03.2009)

Antonioni vysvětloval, jak přišel na název "Zatmění" : "Točil jsem zatmění slunce ve Florencii. Panovalo zde ticho naprosto odlišné od všech ostatních druhů ticha, bledé světlo, a pak temnota - naprosté ticho. Cítil jsem, že během zatmění se dokonce zastavily naše pocity. Z toho vzešla část nápadu na Zatmění." O tomto filmu se dá napsat hodně nebo také vůbec nic, protože nevíte, jak to celé pochopit. Jistě jste si všimli té prazvláštní stavby, která vypadá jako UFO na podstavci. Napadlo vás, že její tvar odkazuje na atomový hřib? Silných scén je tu opravdu hodně a je to prostě prototyp filmu, který lze nazvat uměleckým filmem. K tomu hned tři slavní herci - mně to ke kultovnímu statusu bohatě stačí. Paráda a krásná vzpomínka na Monicu Vittiovou, která včera zemřela. (03.02.2022)

Takto vypadá filmová dokonalost. Ve třetím pokračování velmi silné "tetralogie citů" dochází ke klasickému antoniovskému rozostření reality. Pomalý rytmus spojený s úžasnou hudbou doprovází příběh hrdinky, která neví, hledá, tápe, nechápe a znovu neví... Mladý Delon, zatím prost všech šarží a hereckých pokřivení, působí spíš jako Bressonovský model. Velmi vyspělý a dospělý výkon centrální dvojice povyšuje mazlivá a znejisťující kamera, hrají tváře, stíny, gesta, výzdoba bytů, bytové doplňky, odhozené cigarety, barely vody, smečky psů. Antonioni na vrcholu sil chrlí režijní nápady a divák žasne. Jeden z vrcholů filmového umění vůbec. (29.05.2010)

Nemecky nazov : Liebe 1962 (05.08.2013)

Dalši z Antonioniho naročnych filmov ktore môžu posobyt na niekoho celkom nudne čo však nie je uplne prava.Tento film ma velmi dobre herecke obsadenie a hlavne Monica Vitti hra velmi dobre.Hlavna hrdinka Vittoria žje vo svete kde na city nie je miesto ,rozide sa s priatelo potom sa zbliži sa zbliži s burzovym maklerom ale ani tento vstah ju nedokaže uspokojit a nedokaže ju vyviest z citovej prazdnoty v ktorej sa nachaza.Antonioni kritizoval buržuazny svet velkomesta pre jeho citovy deficit -scena odohravajuca sa na burze hovory za všetko.Koniec filmu patri medzi to najlepšie čo Zatmenie ponuka. (13.06.2017)