Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Letargie čerstvě dostudovaného matematika Karla (Daniel Brühl) je hlavním důvodem, proč ho jeho zaměstnavatel přesune z pohodlné kanceláře do hlučné garáže. Jak dlouho vydrží mladík mlčky a za minimální mzdu převážet luxusní automobily? Impulsem k nějaké aktivitě by pro něj mohlo být setkání s Hansem (Jürgen Vogel), spontánním požitkářem, věčným optimistou. Vzdor diametrálně odlišným povahám se z nich stanou kámoši. Jejich nezávazné blbnutí a odvážné jízdy spícím Berlínem začnou ztrácet své kouzlo, když se mezi ně vklíní Hansova dívka Stella (Sabine Timoteo). (Matty)

(více)

Videa (1)

Recenze (34)

Matty 

všechny recenze uživatele

Kámoš je pohodový německý snímek na pomezí komedie a dramatu. Věci komplikované jako přátelství a láska dále nekomplikuje, nehraje si na nic, čím by být nezvládnul. I když minimálně jednou scénou odkazuje ke Godardově Bandě pro sebe („pojďme minutu mlčet“) a někomu může asociovat také Klub rváčů, je ve svém sdělení mnohem umírněnější. Neprovokuje, nevyzývá k anarchii, díru do světa neudělá, ale dokáže navodit melancholický pocit kapky stékající po okně – a ten je k nezaplacení. 70% ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Daniel Brühl a Jürgen Vogel v příjemném filmečku o jednom přátelství. Daniel je tady fešák a jeho postava Karla je klidná a introvertní. Jürgen coby ztřeštěný a impulsivní Hans oproti němu působí jako hurikán. Při jízdě tunelem, to vypadalo, že režisér řekl: "Hoši, teď se pořádně vyblbněte.":) Někdy si člověk prostě musí zakřičet. A to ku*va pořádně nahlas!:) Jedna scéna vypadala i na "trojku", ale nakonec zůstalo ze strany Hanse jen u popichování. A Daniel zde mluví i španělsky:) Kámošovi nelze nic vytknout. Je ze života, nesnaží se ničím ohromit, spíše jako by se schovával a dokáže navodit příjemnou náladu, stejně jako lehkou melancholii z pomíjivosti všeho krásného a vzácného. Víc takových filmů. ()

Reklama

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Němci občas vyprodukují kromě velkého množství sraček, kterých se chytají naše komerční televize i nějakou lahůdku, kterou však naopak na našich obrazovkách většinou nespatříme. Bohužel! Naštěstí mám doma Cinemax, takže mi neunikl Kámoš a já jsem bohatší o velký zážitek z fascinujícího malého filmu o jednom obyčejném přátelství. ()

freddy 

všechny recenze uživatele

Nemám rád německé filmy. Tuto nenávist ve mně zřejme zažehly naše komerční televize, které nám pouští jen samé sladkobolné německé bláboly z červené knihovny. Ale naštěstí jsem ochoten tyto své předsudky hodit stranou a zkusit se nezaujatě podívat na film z Německa, který nabízí něco víc než jen klišovité scény plné sladkobolných dialogů. Jen je škoda, že aby mohl člověk nějaký kvalitnější film z této destinace vidět, musí mít zvlášť placený filmový kanál, v tomto případě Cinemax. Ale zpátky k filmu Kámoš. Tenhle film je svým způsobem velmi zvláštní. Vystačí si s velice jednoduchou dějovou zápletkou, s malým množstvím herců i s malým množstvím scenérií. Mladík Karl je přinucen svým zaměstanavatelem, aby si zkusil dělat práci za minimální mzdu, a tak začne převážet auta klientům autopůjčovny. A při tom se seznamuje s Hansem, který je neuvěřitelně živý a energický a v Karlovi probudí také nějaké emoce a dokáže ho vyvést z jakési letargie. Karl se díky Hansovi také seznamuje s dívkou Stelle, do které se zamiluje. Dějově velice prostý příběh, ale o to více příběh procítěný a lidský, disponující úžasnými scénami. Jak oba kluci jedou nočním Německem v luxusních Porsche nebo jak v noci v poloprázdném letadle čekají až vzlétne, to jsou úžasné scény, které filmu dodávají na kvalitě a díky kterým jsem si to o to více užil. A ač film netrvá příliš dlouho, přesto je to úžasný filmový zážitek, který stojí za to. Navíc herecké výkony jsou perfektní a obzvláště Jürgen Vogel v roli Hanse je prostě nepřekonatelný. Opravdu jsem přemýšlel, jak film ohodnotit, ale na pět hvězdiček to u mne zatím není, snad po dalším zhlédnutí hvězdičku přidám, ale nyní je to za čtyři hvězdičky. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

"Co ode mě vlastně chceš?" Také jsem si chvíli tuhle otázku kladla, která tam zazněla až téměř v závěru. Nikdo mě tady nevydíral silnými emotivními scénami, celé to působilo opravdově a nenásilně a evokovalo to pocity, mnohým tak známé. Uletět ze stereotypu všedních dnů ne nějakým bombastickým způsobem, ale například jako Hans s Karlem, jen menšími extravagancemi v autě, jejich jízdou, běháním vedle auta a nebo u Hanse doma se španělštinou a Stellou. Takové ty maličkosti, které se možná někomu už staly a nebo má nějaké podobné chuť uskutečnit. Karel na mě působil trochu chudokrevně a proto mu velmi vhodně vybrali jako "kámoše" Jurgena Vogela v roli Hanse, který byl malinko živější a trochu toho svého já přenesl obrazně na Karla a o tom to celé ve výsledku je. O pochopení a empatii ke svému příteli, protože to může být pro mnohé někdy velmi obtížná záležitost. Stella si mě získala hned na začátku, protože i ona má "svůj" hrníček, tak jako já. Nenápadný, ale o to víc lidský snímek. Kdo vlastně jsi, Sebastiane Schippere? ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama