Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    **

    Staří a mladí, nemocní a zdraví, bohatí a chudí, veselí a smutní se scházejí a rozcházejí, milují a nenávidí, radují a trápí, žijí a umírají ve městě protikladů. V úžasné a jedinečné Paříži, jejíž rozmanitý portrét se v rukou Cédrica Klapische drolí do nijak důmyslně pospojovaných epizodek. Rád by ukázal všechny tváře města nad Seinou, avšak jeho prapodivný žánrový mišmaš (od rakovinotvorného artu k animované parodii) nakonec souvisle mapuje pouze tamější pamětihodnosti, jež beztak všichni dobře znají. V závěru nesmyslně dlouhého filmu jsem pociťoval pouze přesycenost Paříží. Přitom stačilo koncentrovat více citu na jeden z mnoha naťuknutých nápadů (třeba Pierre a jeho vymýšlení fiktivních příběhů k nefiktivním postavičkám „tam dole“). Ani velmi dobré obsazení nenahradí péči, jež měla být věnována jednorozměrně napsaným hrdinům – obzvlášť odbyté jsou nehezky „svolné“ ženské postavy. Paříž je zbytečný a plytký film, který dvě hodiny hledá (a nenachází) své srdce. Stejně jako u Erasma tady platí, že méně někdy více jest. 45% Zajímavé komentáře: Gemini, charlosina(30.6.2012)

  • Piškotka
    ****

    I Paříž se svými krásami má v sobě spoustu bolesti a smutku. Každá z postav zažívala své trápení v různé podobě a intenzitě. Společným ukazatelem byla láska a její hledání nebo zakořenění se v cizí zemi. A jak bylo řečeno, Paříž se stává městem pro bohaté. Místy byla odosobněná. Zaujala mě láska profesora ke své studentce a její výrok, ať ji nechá žít a necitlivý přístup majitelky pekařství k zájemcům o zaměstnání z řad cizinců. To je pro Paříž určitě palčivé a všudypřítomné téma. J. Binoche byla opět přirozená, role jí sedla.(15.11.2010)

  • tomtomtoma
    ****

    Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující.(12.9.2017)

  • vesper001
    **

    Někoho nemoc změní k lepšímu, přehodnotí priority, začne si vážit života a odrazí se to i na vztahu k lidem. Z někoho naopak udělá ufňukanou, litující se trosku, na kterou se dívat, natož s ní žít je zabití. Hádejte, který z případů je náčelník Velký Chudák, který se před skonem snaží zamořit planetu tsunami patosu se spoustou kéžby filozofie a plytkého fatalismu. Paříž miluju, ale za tohle by Klapisch zasloužil zaschnekovat. Víte, to se vezme šnek a – :)(26.4.2018)

  • Gemini
    ***

    V podstatě příjemný, pomalu plynoucí, "tichý" film ozdobený velmi věrnými hereckými výkony a (jak také jinak) velebící francouzskou metropoli jako elegantní a skvostné mraveniště lidských osudů. Problém je, že ty více než dvě hodiny se příšerně vlečou a "vedlejší" postavy se vzhledem k vysokému procentu Řeků (nebo kdo ti trhovci byli) příšerně pletou. Nejhorší ale je ten pocit, co máte na konci filmu - pocit, že všechno plynulo jaksi odnikud nikam. To je sice blbost, protože se toho nestane málo, ale ta atmosféra je zkrátka tak poklidná a až na čestné výjimky melancholická, až z toho pro průměrného příznivce myšlenky týdne česko-francouzského nepřátelství neplyne jiný závěr než tento: Cédric Klapisch věděl, co dělá, a po řemeslné stránce velmi dobře natočil snímek o jistém aspektu Paríža. Bohužel se na to i přes nesporné kvality hereckého souboru právě vlivem svědomité práce pana režiséra velice těžko dívá, takže ode mě to bude díky skvělé postavě Fabrice Luchiniho za 70%, bez něj bych šel na šedesát.(3.1.2009)

  • - Natáčení probíhalo v Paříži, Maroku nebo Kamerunu. (Terva)