Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Příběh jednoho Pařížana, který je nemocný a žádá pouze odpověď, zda umírá. Jeho stav mu dává nový a odlišný pohled na všechny ty lidi, které potkává. Úvahy o smrti se náhle setkávají s hodnotou života, života druhých a života samotného městě nad Seinou. Zelináři, pekaři, sociální pracovnice, tanečník, architekt, bezdomovec, vysokoškolský profesor, modelka, ilegální přistěhovalec… Ti všichni jsou spjati s tímto místem. Ty všechny denně potkává. Můžete si myslet, že nejsou nijak výjimeční, ale pro každého z nich je jeho život jedinečný. Můžete si myslet, že jejich problémy jsou bezvýznamné, ale pro ně jsou těmi nejdůležitějšími na světě. Mág evropského filmu opět přichází s jedinečným příběhem plným hereckých hvězd. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (148)

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Keď sa povie Paríž, väčšinu z vás asi napadnú tie krásne a často povrchné veci ako pamiatky, romantika, či poézia, no Paríž sú aj emócie skryté v týchto pojmoch. Tento film má v sebe jednoduché príbehy, veľmi nezaujímavé príbehy, ale všedné, ktoré sa dejú ľuďom bežne a tu sa na to prihliada tamojšou francúzskou optikou, proste sa tu zrejme nikto na nič nehral. Má to v sebe veľa sexu, flirtovanie a veľa rečí a v nich sa film stráca, lebo tento dvojhodinový film neprináša veľa zážitkov, akurát je opäť mierne depresívny, trocha to zachraňuje tá hudba, no na mňa to pôsobilo fádne, tak ako na mňa Francúzsko často pôsobí. Veľkosť ešte neznamená vnútornú hojnosť. Ozaj plytký film, ktorý sa snaží byť čiastočne umelecký, napríklad v animáciách, no ako divák si moje srdce nezískal, proste to bolo na mňa chladné a za romantickú komédiu by som to nepovažoval. Je smutné konštatovať, že ma to nudilo, pretože aj obyčajné životy vedia byť pestré, asi už vtedy do nich začala vnikať kríza. Táto mozaika rôznych osudov, ľudí vo vekovom rozmedzí možno 40 rokov prináša viac melanchólie, než by bolo zdravé, to už radšej pozrieť naozaj pseudoumelecký film Melancholia. ()

Cassandra 

všechny recenze uživatele

Paříž je film, kde postavy působí jako skuteční lidé se skutečnými problémy a pronášejí věty, které by mohly padnout i v reálu.To je celkem vzácná vlastnost, proto ji chci vyzdvihnout. Bohužel s sebou tento přístup nese i pomalé tempo, málo zapamatováníhodných scén a příběh/y celkově vyzní do ztracena. Ale nedivím se, natočit film realistický a přitom bohatý na na dramatické, dobře napsané scény, navíc se zapamatováníhodným koncem musí být dost těžké. ()

Reklama

Philippa 

všechny recenze uživatele

Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem. ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Soucitná, flámující, pějící, procítěná, pracující, cestující Paříž. Paříži, kdo jsi? A kdo jsou lidé, kteří putují tvými ulicemi? Lidé hledající sami sebe v zástupu dalších… dalších, kteří jsou na tom úplně stejně. Také tanečník Pierre denně potkává ty samé bytosti, ale míjí je bez povšimnutí. Tedy až do chvíle, kdy mu lékaři oznámí, že potřebuje transplantaci srdce, která však nezaručí úspěch. Tváří v tvář smrti změní pohled na svůj dosavadní život a také na lidi kolem sebe. Na ty bezejmenné tváře, které se střetávají s jeho pohledem a o kterých nic neví. Cédric Klapisch vytvořil citlivou mozaiku lidských příběhů, které se protínají v pulzující Paříži. A tak se objevil tento propletenec roztodivných událostí, charakterů a sociálních tříd, jehož ústředním motivem je jedinečnost a prchavost lidské existence. A samozřejmě: Paříž. Osobitý vztah tvůrce k rodnému městu je cítit z každého záběru – dominantou snímku není jen prolínání několika osudů, ale také vztah postav k Paříži a tedy k životu, protože „milovat Paříž znamená milovat život“. Hlavní postavy tvoří dvojice Romain Duris a Juliette Binoche alias nemocný Pierre a jeho sestra Elise. Pierre má po vyřčené diagnóze odlišný pohled na lidi, které denně potkává. Je to on, kdo stojí na balkóně svého bytu naproti hřbitova Pére Lachaise a je to on, kdo si uvědomuje, že je to možná naposledy, co se na něj dívá. Je to on, kdo se směje malichernostem všedního života a kdo pláče steskem po nich. Podporou mu je právě sestra Elise, která skrze bratra nahlíží sama na sebe a rozhodne se vylézt ze své škatulky, škatulky takzvané obranné. Vedle této dvojice vykreslil autor také další epizody z běžného života lidí, a nebylo jich málo. Je toho hodně? Ano, dějová linie neplyne přímým směrem, má několik odboček, které spolu zdánlivě nesouvisí. Zelináři, pekaři, tanečníci, sociální pracovnice, imigranti, architekti, bezdomovci, profesoři, studenti, modelky… ti všichni se střetávají nad Seinou, ti všichni putují uličkami svých životů. Nejsou nijak výjimeční ani výstřední, jsou však jedineční. A právě o to tady jde… Cédric Klapisch nestvořil snímek, který by měl napínavou atmosféru, akční děj, zdrcující rozuzlení – s kameramanem Christopherem Beaucarnem vyšel do ulic a „namaloval“ pohlednici Paříže, v níž na sebe naráží různé existence. Pomalé záběry ulic společně s hudbou Roberta Burkeho a Loïca Duryho vytváří tu správnou atmosféru – atmosféru velmi křehkou: snad by se dalo říct, že atmosféru pro vnímavého diváka. Protože pokud se před shlédnutím snímku nepřipravíte na „pouť Paříží“, mimořádný zážitek neočekávejte. Absenci dějových zvratů však vyvažují herecké výkony: zejména Juliette Binoche přesvědčivě ztvárnila obraz obyčejné ženy, jež se zapomněla smát. Kolega Romain Duris, který s Klapischem spolupracuje již po šesté, se vymanil z pozice „zábavného studentíka z Erasmu“ a předvádí zde vskutku reálný zjev muže, který se ptá, zda umře. Rovněž Fabrice Luchiniho – jako poblázněný profesor historie zažívající druhou mízu předvedl excelentní výkon. Tento „mizící obraz věčného města“ mě zaujal svou jednoduchostí, svou působivostí, svou lidskostí. Tady vskutku nejde o expozici, kolizi, krizi, peripetii či katastrofu, ale čistě jen o požitek. Je to taková poezie okamžiku: prostě jen tak být, bezstarostně být v Paříži. A vnímat to. () (méně) (více)

lesumir 

všechny recenze uživatele

Že by "V Bruggách" po francouzsku? Ne, to určitě ne :-) Paříž je dalším filmem do počtu, kde se prolínají mozaiky lidí a jejich životních příběhů, které nám jsou v tomhle případě naservírovány opravdu senzitivně s citlivými hereckými výkony. Je to možná trošku zdlouhavé a místy nedotažené, ale pokud milujete Paříž a máte rádi tenhle žánr, určitě se vám to bude líbít. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo v Paříži, Maroku nebo Kamerunu. (Terva)

Reklama

Reklama