Planina v ohni

Nevýrazné, stereotypní, nicneřešící. Tyhle mozaikové filmy nemám příliš v lásce a a jsou dle mého názoru hodně přecenovány. Vyjímku tvoří Babel, který je mi z těchto filmů zdaleka nejsympatičtější. Na Planině v ohni se dá pochválit snad jedině slušná hudba, ale jinak...prostě jenom další průměrný film. (30.10.2010)

Dráma podľa môjho gusta. Zopár prekvapivých momentov, ktoré sa pozvoľne odhaľujú vo fantasticky zostrihanom príbehu. Celé je to podfarbené skvelou muzikou a atmosférou prostredia. Nepotrebuje sa to vnucovať a vtierať divákovi, či dokonca, ako vo väčšine podobných filmov, ho citovo zdierať. No a top všetkému dávajú dve dámy, Charlize Theron a megadlhonohá Kim Basinger. (24.04.2009)

Moc zajímavý příběh o tom, čeho jsou lidi shopni, když jsou nešťastní. Někomu by se mohlo zdát, že přeskakování časových línií bude zdlouhavé, pomalé a malinko nepřehledné. Film byl ovšem bravůrně poskládán a také natočen, aspoň dle mého názoru. Co se týče hereckého výkonu, tak průměrnou Kim Basinger zastínila mladá a nadějná Jennifer Lawrence. Skvělou práci opět odvedla Charlize Theron, je to prostě paní herečka. (07.08.2009)

Tak v duelu Arriaga vs Inarritu z toho vychází nakonec lépe Arriaga. Jeho scénáristický um se nepopře a jeden z mých nejoblíbenějších scénáristů si svůj příběh dokázal ohlídat i na režisérské židli. Doufám, že další počiny bude Inarritu točit opět se scénářem od Arriagy, protože se v Biutiful jasně potvrdilo, že ačkoliv je výborný vypravěč, stavby příběhu není jeho silná stránka. Spálené životy jsou krásný film se silným obsazením, uvěřitelnými výkony a atmosférou, která se line všemi příběhy od již zminovaného scénáristy a debutujícího režiséra. Jedinou výtku bych měl asi k hudbě. Nemyslím si, že je tohle druh filmů ,do kterých by se měl dnes již megalomanský Hans Zimmer cpát :) Santaolla je podle mě lepší volba. (28.08.2012)

- menší spoilerování - Spálené životy jsou film, kterému bych chtěl dát pocitově nejvyšší hodnocení, ale ve skutečnosti to udělat nemůžu. Režisér Arriaga, scenárista všech těch Iñárrituových filmů s paralelními dějovými linkami, které se pak v určitém bodě protnou, vystavěl podobným způsobem i svůj režijní debut. Co se však zprvu zdá být vyprávěním paralelním, to se postupně ukazuje jako příběh o jedněch a těch samých lidech, jejichž osud je vyprávěn záměrně nelineárním způsobem. Tady podle mě vyvstává klasická otázka: Je zapotřebí ten příběh vyprávět způsobem, který nejprve mate diváka, aby mu v určitém bodě připravil wow efekt prozření? Nemůžu se totiž zbavit pocitu, který mi říká, že to je celé až moc velký kalkul a snaha na diváka levně zapůsobit. Zároveň mi to ale k pojetí celého filmu tak úplně nesedí. Příběh sám o sobě je zajímavý a troufám si říct, že by byl ještě působivější, kdyby byl odvyprávěn klasickým chronologickým způsobem. Tvůrci i divák by se tak mohli soustředit čistě na drama uvnitř samotného děje bez odvádění pozornosti zvolenou formou. Ten zoufalý osud všech přítomných postav mi silně připomínal filmy Andreje Zvjaginceva (úvod filmu navíc svojí lokací a náladou připomíná jeho Leviatan) a právě ta všudypřítomná niterná tragičnost je podle mě tím hlavním tahounem celého snímku a je i tím, co ve mně asi ze Spálených životů zůstane. Arriaga má k dispozici výborné herce, ale i mezi nimi podle mě jednoznačně vyčnívá výkon Jennifer Lawrence v jedné z jejích prvních rolí. Elswitova kamera výborně pracuje s lokacemi a jejich vlastnostmi a vhodně tak dokresluje atmosféru vyprávění. Ve výsledku mám tedy Spálené životy tendenci chválit, nicméně zvolená narativní forma je pro mě jediným, ale docela výrazným otazníkem celkového dojmu. I tak je ale Arriagaův režijní debut výrazným filmovým zážitkem. 7/10 (22.07.2018)