Planina v ohni

Geniální scénárista „volné“ trilogie (kterou mám hóóódně rád) Amores Perros, 21 gramů a Babel napsal a dokonce i sám zrežíroval další neméně zajímavý, emotivní, podmanivý, ale hlavně lidský a dostatečně uvěřitelně vyznívající příběh. Opět mozaikovité vyprávění je v tomto případě vlastním klíčem k samotnému příběhu – upřímně mě první půle nijak zvlášť nenadchla a bál jsem se, že film bude pokračovat v (do té doby) neopodstatněném duchu zoufalství a prázdnoty svých postav, přičemž pointou bude nějaké neštěstí (třeba hromadná bouračka). Nicméně poté jsem byl opravdu rád, že jsem se mýlil.)) a dostal pointu jako hrom, nad kterou jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a uznale pokyvoval scénáristickému umu Guillerma Arriagy. Jediná výtka by se snad týkala režie. Možná to vlastně není ani tak úplně výtka, spíš nutné srovnání Inarrituova režijního přístupu s Arriagovým. Ve zmíněné trilogii (Amores Perros, 21 gramů, Babel – zejména se to týká její prostřední části) dokázal totiž Inarritu především pomocí protřelé kamery a záběrů ze zdánlivě nezajímavých nebo extravagantních úhlů ještě více podtrhnout emotivní a psychologickou hloubku příběhu – v tomto ohledu je Arriaga „pouhým“ režírujícím scénáristou. Na druhou stranu lze považovat Arriagův režijní přístup za příjemně civilní, „čistý“ a se zvoleným tématem vcelku korespondující, leč možná příliš umírněný a ukolíbaný téměř jistým faktem, že o adekvátní emocionální účinek se postará samotný scénář. (26.11.2010)

Po trilógii, ktorú spolu splodila dvojka Iñárritu-Arriaga sa páni rozdelili a každý si ide svojou cestou. Očakávania ďalších filmov od oboch tvorcov sú teda na mieste. Ako prvý uzrel svetlo film, ktorý pokračuje v už tradičnej zápletke s časovo zapletenými líniami, v ktorých postavy spája určitá udalosť. Arriaga si vie vždy vybrať ten správny moment načasovania, kedy diváka totálne uzemní pointou a hlavným zvratom. Tentokrát to nebolo inak, akurát to bolo možno trošku viac predvídateľné. Možno aj preto, lebo dej príbehu je trošku jednoduchší ako predchádzajúce jeho scenáristické kreácie. Takže buď mu už dochádzajú nápady, alebo sa len bál, že zvládnuť čosi podobné aj z postu režiséra by presahovalo jeho možnosti. Každopádne režijne takisto nesklamal, aj napriek pomalému tempu má príbeh skvelú gradáciu, podporenú veľmi dobrým výberom hudby a samozrejme hercov. 80%. (03.12.2009)

Zdá se, že nejlepším režisérem Arriagových scénářů je samotný autor. Záludnost Arriagových textů spočívá v tom, že jsou více literární než filmové, jsou to natolik svébytné texty, že je těžké k nim dodat něco navíc. Režisérovi takový text nedává příliš prostoru k vlastní interpretaci a staví ho do role inscenátora. V případě Babelu a 21 gramů vedla Iñárritova snaha dodat scénaři cosi vlastního k dojmu vyumělkovanosti. Arriaga pro svůj režijní debut zvolil televizně uměřenou formu, klade důraz na příběh a tlumí herecké projevy postav. Jediným slabým místem je výkon Charlize Theron, jejíž okázale dramatické herectví působí v tomto případě afektovaně a rušivě. (19.10.2010)

Tak tohle se moc nepovedlo :-( Charlize Theron a Kim Basinger film herecky obohatily a pozvedly na vyšší úroveň, ale jinak je to zoufale úmorné.. Puzzle film by byl fajn, kdyby děj nebyl od začátku průhledný jak lahev minerálky.. Divák hned ví kdo je kdo a žádné překvápko se nekonalo.. Umělecká hodnota nulová :-( (06.08.2012)

Hogo Fogo říkal fuj kolalokově limonádě a já říkám fuj téhle hře na psychologické drama. Nemám nejmenší chuť věnovat takovému konstruktu delší komentář, protože do puntíku přesně to už přede mnou vystihl uživatel Adrian, kterého si dovolím citovat: uhlazený hollywoodský kýč - pěkné pozlátko s minimálním obsahem. Celkový dojem: 40 %. (15.02.2013)