Obsahy(1)
"Bádaním spoločnej reči a poetických citov všetkých zvierat sa snažím znovuobjavovať všeobecnú podstatu, ktora kedysi existovala keď ľudia žii v harmónii so zvieratami. Obrázky odrážajú svet bez začiatku alebo konca, tu alebo tam, minulosť alebo prítomnosť." - Gregory Colbert, tvorca Ashes and Snow. Film zachytáva obrazmi fotografa harmóniu medzi človekom a zvieratami. (BlueZero)
(více)Recenze (18)
Ty obrazy jsou většinou skutečně hezké, to rozhodně, ale když mám celý film pocit, že sleduju nějakou new age agitku, asi je něco špatně. Jasně, má to strašně hluboké poselství o tom, jak jsme všichni jedno, zvířátka s lidmi můžou žít ve smíru a naprostém pokoji, nebylo by lovců a kořistí, všichni bychom se měli strašně rádi a všichni tu mají zavřené oči jen proto, že správně můžeme vidět jen srdcem, že... Jenže sorry, tohle já neberu. Je to jen strašně naivní názor, úplně mimo realitu, protože lidi jsou prostě lidi, zvířata jsou prostě zvířata a geparda na poušti fakt neuvidíte. A kdyby měl hlad, klidně sežere i to děcko, co u něj bylo. To je prostě příroda, takhle funguje a nezměnilo by to ani to, kdyby tu byl světový mír a všichni jsme se drželi za ruce a tančili okolo stromu. A Ashes and Snow tu svoji myšlenku nejenže říká, ale vnucuje. Možná by stačilo ubrat nebo naprosto vyřadit mluvenou řeč a pak by to mohlo možná i působit jako alternativní realita, ale takhle to fakt neberu. Nuda by to ale asi byla tak jako tak, protože se tu od jisté chvíle začnou záběry opakovat. ale aby to vypadalo jakože nějak jinak, změnil Colbert prostředí a zvíře, ale jinak je všechno stejné. A nejlepší studií pohybu těla pro mě stejně asi zůstane Michigan Avenue. 2* ()
Jako součást výstavy si tento poetický film dokáži představit velmi dobře, jako samostatný snímek však příliš nefunguje. Kýčovité záběry doprovázeny o nic méně kýčovitými slovy nespějí k hlubší myšlence, ba dokonce ani nesměřují k nějakému závěrečnému vyústění. Zpomalenost celého snímku má nejspíše evokovat jistou symbiózu mezi filmových obrazem a fotografií. Bohužel Ashes and Snow stojí přímo na pomezí těchto dvou formátů, přičemž se mu bohužel daří neobohacovat ani jeden z nich. Statická fotografie dokáže být stejně sdělná, jako její rozpohybovaná sestra a soubor jednotlivých snímků, kde si pozorovatel sám může rozdávkovat čas, dokáže být mnohem silnější než sledování tohoto „dokumentu“. Když k tomu připočtu fakt, že v rozpohybovaných obrázcích vypadá celé to krásné souznění lidí se zvířaty mnohem nuceněji než na fotografii nezbývá již téměř žádný důvod, proč Ashes and Snow zhlédnout. ()
Nežné, krehké, meditatívne a nápadité prepojenie všemožných výrazových prostriedkov - od možností ľudského pohybu cez tanečné kreácie, ukážka fotografických snímkov partnerstva človeka a zvieraťa vo filmovom prevedení, dominujúca meditatívna hudba, sugestívny slovný doprovod... všetko nakombinované veľmi jemnocitne. Krásne syntetické umelecké dielko. ()
Ojedinělý počin fotografa Gregory Colbertyho musí svými podmanivými obrazy zapůsobit snad na každého. Film se nesnaží nic vyprávět, ale jen sbírat kouzelné záběry lidí a zvířat... Ovšem i toho nejvybranějšího jídla se člověk musí přejíst. Jakkoliv je film obrazově dokonalý a jakkoli respektuji i jeho netradiční pojetí v potlačení narace, musím ubrat jednu hvězdičku. To kvůli tomu, jak nepřirozeně aranžovaně některé scény působí a jak je celý film až moc přestylizovaný. V některých částích bych více ubral a netlačil bych za každou cenu na to, aby to byly všechno záběry, které se asi nikde jinde neuvidí... Méně je někdy více. Nepopírám však, že takováhle smršť obrazů, které by se daly hned zarámovat (a taky, že některé z nich zarámovány byly) je po fotografické stránce tím nejlepším, co lze na plátně snad vidět... ()
Tohle není realita, tohle není skutečnost. Fotograf Gregory Colbert si ji tvoří vlastní, na což má právo, já mu ale gepardy na poušti a lidi tančící se slony, orly a velrybami nehodlám akceptovat. Pro mě je to typický příklad pseudoumění, jakkoliv to vypadá hezky. ()
Záběry jsou provedeny perfektně, ale jsou moc dlouhé a tím padém se stávají po nějakém čase nudné. Zkrátit film o 30 minut, nebo ho 5x zrychlit a bylo by to super. :) 30% (05.12.2010) ()
Rada by som napísala pár slov, kým ešte ten zážitok vo mne doznieva. Nie je jednoduché okomentovať niečo tak hlboké a emotívne. Nie je to dokument, a áno je to umelecky spracované. Umenie predovšetkým oslovuje dušu a malo by vyvolávať emócie. Skoro polovicu som preplakala, čiže keby som hodnotila len umeleckú stránku, nemala by som na výber a musela hodnotiť plným počtom. Toto dielo je však ďaleko hlbšie, než to povrchná ľudská myseľ dokáže vstrebať. Snáď som pochopila podstatu. Určite som nepobrala všetko, ale žasnem ako sa dá pár slovami vyjadriť toľko veľa. Všetky scény so zvieratama boli nádherné. Nerada by som urobila takú chybu, ako niektorí, čo tu hodnotia len technickú stránku a nedokážu sa ponoriť do víru videného a zapojiť emócie. Dej, ak to tak vobec možem nazvať a zároveň celá myšlienka filmu bola dosť zenová. Sme prepojení. Sme jedno. Prirodzený kolobeh života.Celý čas som však zároveň vnímala, ako veľmi sme sa odtrhli a vzdialili od svojej podstaty. To bol dovod, pre ktorý som plakala. Zvieratá sú prirodzené a dokážu s nami žiť úplne v mieri a súznení. To len my stále hľadáme Raj. Pritom sme tak slepí, že nevidíme, že sme sa doň narodili. ()
Nádhera, jen je třeba zpomalit a vyladit se.... ()
Největší mistrovství. Nejmocnější dokumentární (jestli se to dá vůbec tak říci) film, co svět viděl. Jako kdyby přímo ze snu, toto dílo bylo vytaženo do obrazu.. ()
Takhle to vypadá když si někdo umí vyhrát s kamerou, světlem a stíny. Bohužel strhující to pro mě bylo prvních 15minut, zbylá hodinka mi připadala už taková jednotvárná. ()
Božská krása, úžasný nápad. A plovoucí myšlenky na hladinách jemných pocitů.Nestačí si tu nádheru pustit jednou či dvakrát. Koukat po celý život stále budu obdivovat harmonií a klid tepající z těchto 63 min. Vyžaduje to ohromné soustředění, jenže pak odměnou je krásný pocit, který při sledování filmů nastane jen párkrát za život. ()
feather to fire,fire to blood,blood to bone,bone to marrow,marrow to ashes...ashes to snow. ()
Montáže snících lidí vznášejících se ve vodě, se slony a na poušti s levharty, k tomu odpovídající meditativní hudba i text. ....Celé to působí vyspekulovaně a uměle (a zdlouhavě), i když se na to příjemně dívá. ()
Nádherná podívaná ()
Súhlasím s používateľom Dudekom, ale snímku hodnotím ako lepší priemer, pretože pohyb na hranici fotografie a filmu mi pripadal zaujímavý, okrem toho, téma symbiotického vzťahu človeka a prírody je v dnešnej spoločnosti naliehavá. Gregorymu Colbertovi sa podarilo pekne zachytiť napríklad stádo slonov, zábery možno nie sú dych berúce, avšak vyvolávajú reflexiu. Jednoduchosť neznamená hneď povrchnosť, neoriginalia nie je vždy gýčom. Celý film je taká lyrická básnička, neurazí, neotrasie, ale zanechá jemný dotyk. ()
Balzám na uštvanou duši moderního člověka... Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Téměř každý okamžik filmu je nádherná fotografie... Navíc v pohybu (i když většinou velmi pomalém, což je jedině dobře) a za doprovodu krásné hudby... Kromě toho se jedná o naléhavou připomínku, čím jsme a co v sobě v dnešním světě systematicky zabíjíme (tak to aspoň cítím já, protože tento film žádné soudy nevynáší). Čistokrevná filmová meditace. ()
Klid, poezie, meditace, úchvatné záběry, Ashes and Snow. Dobré na zklidnění těla i duše. Ale musím říct: Jednou a dost. ()
Umělecké dílo. Film mě tak nestutečně vtáhl, ale tím, co většina filmů nemá, a to vlastně u filmů tak hledám. Je to nesmírně hluboká duše filmu a poselství, které předává. Poselství jednoty všeho a všech. A je jedno, jestli jsem člověk, slon, strom, nebo i písek... Uvnitř v duchu jsem se se zvířaty objímal, tančil, mlčel, cítil hluboký vděk. A film je pomocník k tomu si vzpomenout, že toto někde hluboko uvnitř nás je. V každém. ()