Silák a strašidla

Přeju si, aby mi pohádky na dobrou noc vyprávěla Hana Maciuchová. Má dost specifický hlas, nezaměnitený a neoposlouchaný. Pohádce prospělo, že se neodehrává jenom interiérových kulisách. Oživilo ji to. Nechybí ani klasický atribut, nadpřirozené bytosti. Ty k českým pohádkám neodmyslitelně patří. Pan Zindulka byl velmi roztomilý vodník. Lidka byla bohužel nemastná a neslaná. (22.07.2016)

Nebojsa v provedení pro malé děti, případně pro ty z nás, kdo mají rádi jednoduché příběhy. Jednoduchý neznamená hloupý. Lišit se, či být chudý, není chyba ani nedostatek, tím je neschopnost se bát. Že je s tím spojen i nedostatek pokory, zazní jen při rozhovoru hlavního hrdiny s tetou Lidunky. Poučení, že krást se nemá, z pohádky vypadne jak kostlivec ze skříně několikrát. Přísná teta je ve skutečnosti hluboce moudrá žena, která jen chce, aby manžel její neti byl ucelená osobnost. Společné muzicírování ústředního páru je sympatické, stejně jako hudba v celém filmu. Škoda jen, že Lidunka neměla ani zlomek půvabu a šarmu své tety. (10.01.2015)

Česká televizní pohádka natočená podle klasického tématu, kdy se nebojácný chasník musí naučit bát, aby mohl požádat o ruku svou vyvolenou. V tomto případě kudrnatý Jura v podání J. Racka musel podstoupit léčbu strachem v začarovaném mlýně a zápasit s vodníkem S. Zindulkou, přemoci čerta M. Kubce v opuštěné kovárně a vysvobodit ducha holiče R. Jaškówa v tajemném domě. Jak už to bývá, žádná z těchto nadpřirozených bytostí Jurovi strach nenahnala, avšak po návratu domů div neomdlel, když se na něho podívala od sazí začerněná tetička jeho lásky. Snímek a příběh pohádkové režisérky V. Janečkové je velmi jednoduchý, ale právě díky srozumitelnosti a nenáročnosti spolu se zajímavým obsazením ho mohu ohodnotit alespoň průměrně. Kromě výše zmíněných jsme mohli sledovat tetičku H. Maciuchovou, Jurovu milou M. Chrzovou, která často vystupovala v pohádkách na konci minulého století, či méně odvážné chasníky S. Schullera a M. Hádka. K úplnému výčtu osob objevujících se v této pohádce nesmím zapomenout na P. Štěpánka v roli kováře, který v pohádkách z 90. let vystupoval pravidelně, obzvláště pokud jejich autorkou byla jeho manželka, paní Janečková. Dále jsem nezaznamenal nic, co by stálo za další zmínku, avšak domnívám se, že na průměrné hodnocení to stačí. (16.06.2024)

Taková poněkud divná pohádka. Ty holky, jak derou peří, vypadají, jako by sem z Marsu spadli, mladí chasníci vypadají sami jako strašidla i bez převleku, a ty jednotlivé návštěvy mlýna, hostince a panského domu mi přišly natočené tak nějak bez zájmu. Měly jakousi atmosféru, kterou dělaly kulisy a kamera, ale jinak Jura někam přišel, s každým strašidlem se dohodl jako politik na preferenčních hlasech, a bylo fajn a růžovo. A mám věřit, že SPOILER SPOILER se pak lekne panímámy špinavé od sazí? Až omdlí? Ale no tak. (11.02.2018)

Variace na pohádku o Nebojsovi, akorát že nebojácný Jura je cigán a naučí se bát taky úplně jinak (tady scénáristka hodně zamáslila). Také pochybuji, že by se ve mlýně, kde vodník kradl pytle mouky, objevila žárovka i s vypínačem, tohle rekvizitář taky asi neodhadl. Ale dohromady se na to kouká pěkně, hlavně díky klasickým kulisám, ve kterých tenkrát všechny inscenační pohádky vznikaly a díky nim měly svoje kouzlo, které už se v nových pohádkách nadobro vytratilo. A taky díky krásné hudbě Vadima Petrova, jehož tóny jsou rozpoznatelné od prvního taktu. (09.12.2018)