Reklama

Reklama

Kapitoly ze života slavného dramatika, které inspirovaly jeho tvorbu,... nebo naopak. Historický životopisný snímek Moliere je volně inspirován divadelními hrami Měšťák šlechticem (1670) a Tartuffe (1664) Jeana-Baptiste Poquelina zvaného Moliere. Čtyři nominace na francouzské výroční Césary sice neproměnil, ale na MFF v Moskvě 2007 získal Diváckou cenu a Fabrice Luchini Stříbrného sv. Jiří.
V roce 1644 je Molierovi (Romain Duris) teprve dvaadvacet let. Topí se v dluzích, pronásledují ho exekutoři, ale tvrdošíjně inscenuje tragédie, přestože se mu v nich ani trochu nedaří. Jednoho dne, poté co je uvězněn netrpělivými věřiteli, zmizí neznámo kam... Zámožný Jourdain (Fabrice Luchini) mu totiž nabídne, že za něj dluhy zaplatí, ale na oplátku musí Moliere využít veškerý svůj um a pomoci mu získat srdce jedné ovdovělé markýzy. Moliere přijímá a v převlečení za kněze se ocitá v Jourdainově paláci (natáčelo se na zámku a v parku Vaux-le-Vicomte) a snaží se svého hostitele naučit hereckému umění... (Česká televize)

(více)

Recenze (35)

Terva 

všechny recenze uživatele

Rok 1658 a jeho " okolí " je nejlepším časem pro potulné divadlo. Komedie a frašky, to lidé milují. Jean - Baptista Poquelin zvaný Moliér chce však nějakou tragédii, leč jeho potulný spolek Illustre Théatre http://www.bookfayre.cz/books/item/9781104429867.html.cs s tím moc nesouhlasí. Děj filmu se přesune o třináct let dozadu a začne sledovat Moliéra v soukromém životě, který předcházel zrodu divadla potulného. Celý film je jedno velké divadlo bez dramatických scén. Jednu scénu však musím pozvednout. V 51 minutě proběhne mezi Moliérem ( Romain Duris ) a Jourdainovou ženou ( Laura Morante ) rozhovor " skrze zrcadla " , velice povedené a poutavé. CITÁT : Ať žije divadlo !!!!! ()

Sofia 

všechny recenze uživatele

Molière je kostýmní historický film, který v sobě spojuje prvky frašky a tragédie, tak jako Molièrovy divadelní hry. Oslovil mě svým humorem, nádhernou hudbou a také skvělými hereckými výkony (zvláště některé mimické kreace Fabrice Luchiniho v roli Jourdaina, u kterých jsem se doslova prohýbala smíchy). Film byl nominován v několika kategoriích (nejlepší kostýmy, originální scénář, herec ve vedlejší roli – Luchini) na francouzského Césara. ()

Reklama

m.krudenc 

všechny recenze uživatele

Molière je vynikající kostýmní historický film, který v sobě spojuje prvky frašky a tragédie, tak jako Molièrovy divadelní hry. Oslovil mě svým humorem, nádhernou hudbou a také skvělými hereckými výkony (zvláště některé mimické kreace Fabrice Luchiniho v roli Jourdaina, u kterých jsem se doslova prohýbala smíchy). Konec frašky a tragédie Molièrovy divadelní hry končí na konec filmu, kdy se Molièr setkává z bývalou umírající milenkou která ho do konce svého života milovala. Vynikající film. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Tak po Shakespearovi přišel na řadu další mistr divadelního pera, Moliere, přičemž jsme se dozvěděli znovu to samé. Jak Shakespeare, tak Moliere, byli mladíčci hlupáčci, a teprve láska k osudové ženě jim dodala tu genialitu. Ta láska musela trvat jen pár dní (z manželského pekla vzejde tak Homer Simpson), takže zde máme vdanou ženu (u Shakespeara máme málem vdanou ženu), a díky ní vytvořili nějaké to známé dílo - u Moliera Tartuffe, u Shakespeara Twelfth night. Tak konečně víme, že bez žen by žádní géniové nebyli, že všechno, co muž napíše, má od ženy - sám by na to nikdy nepříšel. Při sledování této slátaniny jsem vzpomínal na Bulgakovův Spolek Hipokritů (Moliere u dvora) či na Sartrova Keana. Ti popsali stav herců, kteří žili na úrovni prostitutek, zábavně a přesto přesně. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

O muži, který poznal, jakou cenu má smích ... když svůj úspěch vykoupil slzami. Fiktivní příběh o nefiktivním herci a dramatikovi mně učaroval. Má v sobě něco ryzího a opravdového - stejně jako jeho hrdina ... dokonce i v těch chvílích, kdy klame své okolí - což je skoro pořád. Vyprávění někdy jen s obtížemi překonává nástrahy scénáře i režie, přesto vítězí na celé čáře svým přístupem k námětu. Hlídá si, aby jeho vtípky nadměrně neshazovaly ústřední postavy, tudíž neztrapňuje ani samo sebe - když podle vzoru Jeana-Baptiste Poquelina zdánlivě bez přípravy spojuje prvky pokleslé frašky, trefné satiry i velkého dramatu. ()

Galerie (35)

Zajímavosti (2)

  • Snímek byl volně natočen podle divadelních her Jean-Baptiste Poquelina "Le Bourgeois Gentilhomme" z roku 1670 a "Tartuffe" z roku 1664. (Terva)
  • Natáčení probíhalo ve francouzských lokalitách Le Mans, Senlis nebo Paříž. (Terva)

Reklama

Reklama