Česká RAPublika

Rozhodně velice zajímavej nápad o čem natočit dokument. Podle mě jsou tři druhy lidí, první jsou ti, kterým se tenhle styl líbí, druzí jsou ti, kterým je to jedno a svým způsobem to tolerují a třetím (sem patřím) jsou tyhle lidi pro smích :-D, protože kdykoliv jdu po ulici a vidím takového šaška s kšiltovkou směju se. (03.10.2009)

Kámen úrazu je, že většina lidí neznalých hledá v HH kultuře nějaký obsah apod., přičemž ta ničím takovým nedisponuje (alespoň ne plošně). HH byl vždycky primárně o přízemních věcech a zábavě (dlužno podotknout, že poněkud pokleslé), do čehož vnesli zlom až Public Enemy (a pár dalších), kteří dodali silná sociální a politická témata. Tato vlna pak s popularizací žánru rychle odezněla a ten se obloukem vrátil k původní bezobsažnosti, navíc s celým tím nablýskaným cool výblitkem okolo. Prachy, hadry, auta, kur*y atd. a pořád dokola... Hudebně přitom HH zažil nadějná období (hlavně v době různých fůzí s jazzem apod.), příliš rychle (a bez sebemenšího odporu) se však slil s hlavním popkulturním proudem, což končí vždy stejně - sterilizací žánru. Pokud jde o film jako takový, výpovědní hodnota je nulová (pologramotná děcka se ujistí, že jsou jejich idoly fakt borci a naopak, "dospělí" budou opět ujištěni, že je to celé jen banda kokotů v komickém oblečení), jediné, co si z toho člověk může vzít je skutečnost, že obsahově je prostě HH o hovně a nemá smysl projektovat si do něj vlastní představy (btw kolik z těch fakanů, co poslouchá zahraniční HH, asi rozumí textům...to by mě vážně zajímalo). Mno...pro normálního člověka je to +- na odpad, pro bling děti tak ****, možná i *****. Já už jsem dlouho jakžtakž "normální", takže hodnocení je zřejmé. A utřete si z rypáků ten pudr, šašci... (05.03.2010)

Více podobných dokumentů, třeba i z oblasti jiných hudebních žánrů. Musím upozornit, že zdejší hodnocení je zkreslené a to hlavně díky místním hudebním pozérům, kteří podle traileru a ukázce v televizních novinách usoudili, že Hip Hop skutečně nesnáší, proto tomu dají z principu odpad. 90% (23.11.2008)

Nevím jestli tři nejlepší, ale rozhodně tři neujetější rappeři české scény se nám tu v České Rapublice sešli. Společně jsou režisérem konfrontováni s různými lidmi a v různých situacích. Asi ta nejzajímavější je scéna s lingvistkou, co vyučuje mmj. i na Karlově univerzitě, která neměla vůbec problém probírat slova jako "zmrd" nebo "děvka". Následné Orionovo vysvětlování proč musí tolik "zmrdovat" nemělo chybu. Dále scéna na sídlišti, kde i 9ti-letí kluci dovedli rapovat o těžkém životě a lehkých děvách, byla jeden z vrcholů, který výustil v to, že vítěz pouličního battlu - MC Ferko dostal příležitost zahrát si v Praze na koncertě. Konečný oběd s Hanou Hegerovou byl taky zajímavý, z Huga Toxxxe či Jamese Cola tu najednou máme pokorného Jana Daňka a Dandu Ďurecha, kteří nám ukážou jak se chovat ke staré dámě. Česká RAPublika je rozhodně originální dokument, který tu chyběl - zejména chválím zvolený formát, kdy se film roztřídil jako tracklist na albu, od intra přes jednotlivé pecky(které měly základ v reálných písničkách) až po outro. Nezastírám, že je toto dílko pikantní hlavně pro místní rapové fanoušky, kteří mají možnost poznat pravou tvář svých hrdinů, ale vtipné je podle mě i pro ty ostatní, co o rap ani nezavadili a nemají předsudky. Mmj. jak se tak dívám na místní hodnocení, jsou hodně rozporuplná, je to většinou buď vysoké 4* nebo odpadové hodnocení, tak se ptám, kdo z nich je ten s předsudky? (20.12.2008)

Lehce zeširoka a lehce mimofilmově. Ale začnu u vkladu tvůrců. "Na dřeň" to rozhodně nebylo. Spíš zajímavé klouzání na povrchu. Celkově je Rapublika dobře sestavený dokument. Prolínání se skladbami, které v plejlistu vidíme už na začátku filmu, je výborný nápad, který dává snímku určitou sevřenost. Zařazení jednotlivých vstupů už trochu pokulhává. Na začátku se dozvíme, že gesta už nefrčí a hip-hop má být bližší životu toho, kdo ho dělá. Což je v zápětí jak v rovině posturiky, tak v samotné rétorice důsledně popíráno. Zároveň to ale naznačuje, že dokument se bude zajímat o to, jak vidí rap Češi, kteří ho v současnosti tvoří. Což je nakonec to, co ve filmu nejvíc absentuje. Zčásti je to vypovídací neschopností protagonistů, zčásti režisérským vedením. Konfrontace s různými druhy prostředí a skutečnosti slouží spíš jako zábavné vsuvky. A to dokonce i scény, které měly určitý potenciál (setkání s jazykovědkyní). Scény jako "přejmenování Jamese Colea" působí zcela samoúčelně a jen dokládají, že hip-hop je pro české interprety z větší části póza. Co ale pro mě mělo největší vypovídající hodnotu, byly generační střety. Mám z toho pocit, že česká společnost prošla za uplynulých dvacet let tak výraznou proměnou hodnot, že dorozumění není fakticky možné. Nejlíp se to ukázalo při setkání s filharmonisty, kde to vypadalo, že jedna strana vůbec neposlouchá druhou. Obě hledaly argumenty, aniž by poslouchali, co druzí říkají. Přesto, když se obě hudební složky spojily, vznikl z toho nejlepší kus, který ve filmu zazněl. To je asi ten největší paradox. (10.04.2010)