Vzhůru do oblak

Předem se přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů a na nějaký z nich se podívám opravdu jen občas. V drtivé většině je to pak něco českého nebo od studia PIXAR, které se podepsalo i pod tento snímek Vzhůru do oblak, popisující příběh téměř osmdesátiletého důchodce a prodejce balónků Carla Fredricksena, který si na sklonku života konečně splnil celoživotní sen o dobrodružstvích, když na svůj domek přivázal tisíce balónků a odletěl s ním do divočiny Jižní Ameriky. Ještě než se tak stalo, museli jsme spolu s CommanderCZ, který mi film doporučil, shlédnout Carlovo dětství, který obdivoval dobrodruha jménem Charles F. Muntz. Ten ze svých cest vlastní vzducholodí přivezl kostru neznámého ptačího tvora, nicméně vědci a odborníci nevěřili, že by takový živočich mohl na Zemi žít a obvinili ho z podvodu. Muntz se naštval a odletěl zpět do pralesů Jižní Ameriky, aby ptáka přivezl zpět živého. Tento příběh sledoval malý Carl v kině a cestou domů se setkal s přibližně stejně starou holčičkou Ellie, která si hrála ve starém domě a byla také fanouškem Muntze. Okamžitě se spolu spřátelili a pak nastala velmi rychlá sekvence scének, z nichž vyplynulo, že se děti spolu vzali, Ellie se stala průvodcem po zoo a Carl se živil jako prodavač balónů u stejné zahrady. Později sice zplodili dítě, ale Ellie potratila a nakonec spolu po velmi hezkém vztahu spolu zestárli. Nikdy se jim však nepodařilo splnit si vlastní sen, to jest vydat se do Jižní Ameriky. A jednoho dne Ellie dohnalo stáří a v nemocnici zemřela, což zlomilo srdce Carlovi i mně, neboť jsem měl slzy na krajíčku a polykal jsem na sucho. Velmi, velmi smutné a zdálo se mi, že film není určen pro malé diváky, ale svoji hlubší myšlenkou by měl oslovovat spíše starší generace. Po pohřbu žil zlomený Carl sám ve stejném starém domě, ale všude kolem se stavěly nové budovy. Stavitelé se snažili důchodce vystrnadit, ale ten to stále odmítal, aby si uchoval vzpomínky na svou milovanou manželku. Jednoho dne však při potyčce zranil dělníka ze stavby a jako nebezpečný důchodce se měl přestěhovat do domova seniorů. V tom si uvědomil, že má poslední šanci splnit svůj slib daný před lety ženě, že se někdy přestěhují k vodopádům do Jižní Ameriky a tak ráno, když si pro přišli zřízenci z domova důchodců, odletěl i se svým domem pryč. Své netradiční plavidlo řídil kormidlem a tu najednou uslyšel klepání na dveře, z nimiž se skrýval Russell, mladý skaut, který den předtím otravoval Carla ve snaze získat svůj poslední záslužný odznak za „pomoc starším“. Carl ho nechal vstoupit dovnitř a mladík se začal rozhlížet po domě, což bylo důchodci nepříjemné. Carl se rozhodl přerušit svou misi a přistát, když v tom vletěli do prudké bouřky, která dům lehce poškodila, nicméně Carl stihl zachránit většinu předmětů uvnitř, načež omdlel. Později se probudil a Russell mu řekl, že jsou nad Jižní Amerikou. Carl se rozhodl přistát a zbavit se otravného kluka, což se také částečně stalo. Ocitli se v mlze, přičemž dům visel pár metrů nad zemí a když se začalo rozjasňovat, Carl se začal rozhlížet po mimořádné krajině. Brzy pochopil, že přistáli na dohled od legendárních vodopádů a k nim dvojice vzápětí zamířila, přičemž táhli za provaz dům nad zemí- Cestou potkali obřího ptáka milujícího čokoládu, stejného tvora, po kterém pátral kdysi Muntz. Pták jménem Kevina se k mrzutosti Carla s mladíkem spřátelil a doprovázel je na jejich cestě, když v tom se u nich objevil pes Dug, který s pomocí upraveného obojku mluvil lidskou řečí. Obojek vymyslel jeho pán, k němuž posléze nedobrovolně zamířili, protože je k tomu donutili další psi, pojmenovaní podle řeckých písmen Alpha , Beta a Gamma. Psi přivedli Carla a Russella do obří jeskyně, kde byly další desítky psů, všichni se speciálními obojky. Ze stínu vyšel muž, z něhož se záhy vyklubal Charles Muntz. Tohle jsem trochu nepochopil, protože moje logika mi říkala, že by měl být už dávno mrtvý. Následně se odebrali do vzducholodi, kde měli povečeřet, ale když jim Muntz prozradil, že hledá stejného ptáka jako byl Kevina už léta, zkusil Carl zmizet. Stalo se tak za dramatických okolností, za nichž se k nim přidal Dug a společně se rozhodli doprovodit Kevina k jejím mláďatům do skalního labyrintu. Když se tak stalo, objevil se zde i Muntz, který sledoval signál z Dugova obojku a s pomocí vzducholodi ptáka unesl. Carl rezignoval a namísto záchrany ptáka se rozhodl splnit slib a odtáhl dům k vodopádům, což ho ovšem nenaplnilo tak, jak si původně myslel. Změnil tedy názor a opět zvedl dům do vzduchu, aby zachránil Kevina ze spárů proradného dobrodruha a to s pomocí Duga. Když přiletěli ke vzducholodi, zrovna zachránili Russella, jehož Muntz také zajal a poté se již začala odehrávat závěrečná sekvence ve vzduchu, kdy šlo všem o život. Samozřejmě všechno dobře dopadlo a Kevina byla zachráněna, takže se mohla vrátit k mladým potomkům. Dug se stal přítelem Carla a ten zase novým dědečkem Russella, který na závěr dostal svůj skautský odznak. A byl konec velmi dojemného příběhu, který mne takřka dohnal k slzám, opravdu nechybělo málo. Nepamatuji se, že bych u nějaké pohádky měl slzy na krajíčku, ale ona to vlastně ani pohádka nebyla. Nicméně zklamaný jsem nebyl, i když jsem si říkal, jestli se musí promítat takové depresivní filmové počiny. Brrr. Film to však byl kvalitní, přestože pro mne příliš nostalgický. Nedivím se, že v roce 2009 byl nominován na Oscara 2010 v pěti kategoriích za nejlepší hudbu, nejlepší animovaný film, nejlepší film roku, nejlepší původní scénář a střih zvukových efektů. Obdržel dvě z nich a to za hudbu a nejlepší animovaný film roku. Suma sumárum, kreslený film Vzhůru do oblak ode mne získal tři oblačné hvězdy ***. (14.03.2021) (méně) (více)