Árijský pár

Svým vyzněním spíše ,,televizní" film o holocaustu, který ovšem nenaplňuje vysoká očekávání vážící se k závažnému námětu a vše chvályhodné pohřbí svým (k charakteru filmu se zcela nehodícím) happyendem. Ten zjevný rozpor - skutečně silný námět x průměrné ,,televizní" zpracování posunuje snímek do kategorie konverzačních dramat a bohužel (zvláště ke konci filmu) se pohříchu už jen plácá suchá a prázdná sláma. Navíc povinný happyend zvýraznil linii klišé jak z červené knihovny. Podobné filmy: Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak, Všichni moji blízcí, Musíme si pomáhat (21.09.2008)

Árijský pár (Aryan Couple, The) - tak toto je velice solidní film, který pojednává o krutostech nacistického řádění v době druhé světové války. Je to film o lidské beznaději, ale zároveň taky o lásce a toleranci, která dokáže zachránit život dvou mladých lidí. Film určitě poručuji shlédnout, neboť je plný otázek a námětů k zamyšlení.... (25.04.2014)

Landau v hlavnej roli vyzerá ako náš nebohý Jozef Kroner. Himmler je tu upravený dosť nedôveryhodne. Príbeh je fikciou, ktorá sa nikdy nemohla stať. Pochybujem, že by druhý muž tretej ríše vyjednával s nejakými Židmi, tam sa to konfiškovalo jedna radosť bez problémov. Debata pri večeri takisto nepravdepodobná a tento človek by si nenechal páčiť reči, ktoré tam viedla stará Židovka. So skutočnosťou to nemá nič spoločné, je to len vymyslený príbeh na pozadí historických udalostí. Vyzdvihol by som ale hudbu, ktorá tu vyčnieva nad samotným filmom. (07.12.2016)

Jsem unešen! Takové emoce ve mne filmy příliš často nevyvolávají a nestalo se mnohokrát, že bych film prožíval tolik, jako právě tento. Árijský pár, to je příběh, u kterého mi mnohdy ztuhl úsměv, u kterého mi občas proběhlo mražení v zádech, u kterého jsem často ani nedutal a jen s napětím sledoval, jak se bude příběh dále vyvíjet a co se bude dít. Ten nátlak, ten útok na psychiku, to prostě bylo něco zvláštního. A dost tomu pomáhaly i napínavé scény, kdy například mají manželé Krauzenbergovi podepsat smlouvy, ve kterých darují svůj majetek nacistickému Německo. Při této scéně se příliš nemluvilo, ale o to více byla tísnivá. A takových scén tam bylo více. Ale ve zkratce tento film pojednává o tom, že židovští manželé Krauzenbergovi darují svůj majetek nacistům a oni za to je ani nikoho z jejich rodiny nepošlou do plynové komory, ale umožní jim emigrovat do Švýcarska a odtud do Palestiny. Ale nikdo netuší, že jejich dva zaměstanci, mladý pár, který se vydává za árijce, jsou ve skutečnosti Židé, a že tomuto páru půjde po odjezdu Krauzenbergových o život. Povede se jim utéci, nebo je nacisté zabijí? Opravdu napínavý příběh, který má vše, co požaduji od kvalitního filmu. Je zde napětí, atmosféra, velice silný příběh, emoce, film vůbec nenudí a naopak uteče velmi rychle, že mi bylo po skončení líto, že už je konec. A samozřejmě zde nechybějí ani vynikající herecké výkony všech zúčastněných herců. Prostě tenhle malý milý film je sice možná nenápadný, ale je to opravdu do slova a do písmene bomba! A musím se přiznat, že na konci jsem se rozbrečel a slzy nešly zastavit. Prostě jsem brečel a brečel, slzy tekly a já brečel dál a dál. Na rovinu musím říci, že tak intenzivně, jako na konci tohoto filmu, jsem opravdu u žádného jiného filmu nebrečel. Jistě, sem tam u nějakého filmu jsem si už trošku pobrečel, ale v takovéhle míře se mi to stalo poprvé. Těžko říci, čím to bylo, asi tím, že najednou ta tísnivá atmosféra filmu pominula a napětí se změnilo v optimismus. Prostě jsem brečel tak, jako dosud nikdy u žádného filmu. Ten pláč bych přirovnal k mému pláči na dědově pohřbu. A jestliže ve mne dokáže nějaký film vyvolat takové emoce, tak je jasné, že nemohu hodnotit jinak. Takže se není o čem bavit, je to za pět hvězdiček. (24.11.2008)

Co napsat k takovému filmu? Díváte se, po zádech vám běhá mráz, hrdlo se vám svírá úzkostí a nejraději byste na celý svět křičeli: "PROČ?!" V mysli se vám střídá záplava naděje s šílenou beznadějí a pak film skončí a vy nevíte, který z těch pocitů převládl a napadá vás, jestli vůbec ještě může existovat dobro, když se lidé mohli dopustit něčeho tak odporného. I za 1000 let se budou lidé dívat zpátky a pokládat si ty samé otázky. Ale ani za 1000 let na ně nebudou znát odpověď. Nejvýstižnějším komentářem jsou slova Rachel: "Nezapomeneme. Nikdy." (23.01.2008)