Árijský pár

Příběh vážící se k plánu, v rámci kterého si bohatí židé vykupovali své životy značným majetkem, je svým zpracováním spíš průměrným thrillerem, svým morálním vyzněním je to ale neodpustitelná hanba. Samotý fakt, že svět zavíral oči před vyhlazováním židů, přestože informace pronikly na veřejnost ještě před koncem války a nikdo, evropské velmoci ani bohatí židé, žijící v zahraničí, nechtěl nic vědět, dělat či zasahovat, je strašný. Natočit film, v jehož závěru se ještě stále bohatí manželé Krauzenbergovi setkávají se svými sloužícími v slunném Švýcarsku, kde se vlak prodírá svěží zelenou trávou vedle vymydleného bernardýna, mi připadá hanebné a nedůstejné znevažování těch šesti milionů, kterým se nic podobného nepodařilo, nebo kteří neměli prostředky či odmítli spolupracovat s nacisty. (28.11.2008)

Film do mozaiky námětu holocaustu s motivem bohatých Židů, kteří se mohli v Maďarsku vykoupit z transportu do koncentráků a zajistit si emigraci ( trochu to připomíná Modlitbu za Kateřinu Horowitzovou ). Hodnocení u mne jako fandy a znalce tématu sráží jednak nerealističnost ( nevěřím, že Himmler v roce 44 jednal s jakoukoliv židovskou famílií plus do toho Eichman ) a určitá nažehlenost, který z toho dělá spíš tv film. (15.06.2019)

Zaujímavý film, i keď s horkou príchuťou. Scéna ako sa vojak zastrelí pri vykopanom hrobe mi prišla trochu nezmyselná, samotný árijský pár sa chvíľami správal tak nepresvedčivo, že by ho museli odhaliť minimálne v polovici filmu. Na druhej strane úloha Krauzenberga sa mi páčila. Bohatí židia (aspoň niektorí) mali možnosť zachrániť si peniazmi a majetkom život - svoj i svojich blízkych - na tom sa mi nezdá v takých podmienkach nič nemorálneho. Táto smutná skutočnosť podtrhuje však osobnú tragiku tých, ktorí také šťastie nemali oveľa viac. 60%. (11.10.2009)

Landau v hlavnej roli vyzerá ako náš nebohý Jozef Kroner. Himmler je tu upravený dosť nedôveryhodne. Príbeh je fikciou, ktorá sa nikdy nemohla stať. Pochybujem, že by druhý muž tretej ríše vyjednával s nejakými Židmi, tam sa to konfiškovalo jedna radosť bez problémov. Debata pri večeri takisto nepravdepodobná a tento človek by si nenechal páčiť reči, ktoré tam viedla stará Židovka. So skutočnosťou to nemá nič spoločné, je to len vymyslený príbeh na pozadí historických udalostí. Vyzdvihol by som ale hudbu, ktorá tu vyčnieva nad samotným filmom. (07.12.2016)

Jsem unešen! Takové emoce ve mne filmy příliš často nevyvolávají a nestalo se mnohokrát, že bych film prožíval tolik, jako právě tento. Árijský pár, to je příběh, u kterého mi mnohdy ztuhl úsměv, u kterého mi občas proběhlo mražení v zádech, u kterého jsem často ani nedutal a jen s napětím sledoval, jak se bude příběh dále vyvíjet a co se bude dít. Ten nátlak, ten útok na psychiku, to prostě bylo něco zvláštního. A dost tomu pomáhaly i napínavé scény, kdy například mají manželé Krauzenbergovi podepsat smlouvy, ve kterých darují svůj majetek nacistickému Německo. Při této scéně se příliš nemluvilo, ale o to více byla tísnivá. A takových scén tam bylo více. Ale ve zkratce tento film pojednává o tom, že židovští manželé Krauzenbergovi darují svůj majetek nacistům a oni za to je ani nikoho z jejich rodiny nepošlou do plynové komory, ale umožní jim emigrovat do Švýcarska a odtud do Palestiny. Ale nikdo netuší, že jejich dva zaměstanci, mladý pár, který se vydává za árijce, jsou ve skutečnosti Židé, a že tomuto páru půjde po odjezdu Krauzenbergových o život. Povede se jim utéci, nebo je nacisté zabijí? Opravdu napínavý příběh, který má vše, co požaduji od kvalitního filmu. Je zde napětí, atmosféra, velice silný příběh, emoce, film vůbec nenudí a naopak uteče velmi rychle, že mi bylo po skončení líto, že už je konec. A samozřejmě zde nechybějí ani vynikající herecké výkony všech zúčastněných herců. Prostě tenhle malý milý film je sice možná nenápadný, ale je to opravdu do slova a do písmene bomba! A musím se přiznat, že na konci jsem se rozbrečel a slzy nešly zastavit. Prostě jsem brečel a brečel, slzy tekly a já brečel dál a dál. Na rovinu musím říci, že tak intenzivně, jako na konci tohoto filmu, jsem opravdu u žádného jiného filmu nebrečel. Jistě, sem tam u nějakého filmu jsem si už trošku pobrečel, ale v takovéhle míře se mi to stalo poprvé. Těžko říci, čím to bylo, asi tím, že najednou ta tísnivá atmosféra filmu pominula a napětí se změnilo v optimismus. Prostě jsem brečel tak, jako dosud nikdy u žádného filmu. Ten pláč bych přirovnal k mému pláči na dědově pohřbu. A jestliže ve mne dokáže nějaký film vyvolat takové emoce, tak je jasné, že nemohu hodnotit jinak. Takže se není o čem bavit, je to za pět hvězdiček. (24.11.2008)