Prostě spolu

Brakoidní snímek se zápletkou naprosto o ničem, okořeněný postavami naprosto o ničem a doplněný koncem naprosto o ničem - aneb jedna ze zajímavějších podívaných novodobé francouzské tvorby. Kritiky vychvalovaná, dle mě dnes naprosto přeceňovaná, Audrey Tautou už bohužel asi nikdy nezopakuje perfektní výkon z Amélie, popřípadě Příliš dlouhých zásnub, takže nejzajímavějším zůstává Guillaume Canet, což činí finální dojem z filmu ještě tristnějším. (27.06.2009)

V jednoduchosti je krása. Teď nemluvím o tom úžasným bytě, francouzské filmové interiéry jsou ostatně většinou hodně fajn. Milý lyrický příběh se solidními hereckými výkony (Laurent Stocker!). Zatímco jindy otřesné české znění pohřbí sebelepší film, tady bych řekl, že výborný český dabing pozvedl celkem prostoduché dialogy. (18.04.2011)

Reziser Claude Berri /Jean od Floretty, Manon od Pramene/ natocil celkom sympaticku, ale Ganeshazial stale priemernu komediu, v ktorej dobre hra najma Audrey Tatou /Amelie z Montmartru/. Okrem nej vsak film trpi na priemerne spracovanie, priemernu reziu a hrozne priemerny scenar. Chladnym sposobom natocene, to je tiez minus : 55 % (19.09.2015)

Dosť nezaujímavý film - dokonca by som povedal, že väčšina príbehu bol až nudná a poriadne sa mi pri tom zívalo. Žiadna poriadna zápletka, proste len pohľad do životov štvorice ľudí, ktorí sa postupne stále viac zbližujú a vytvárajú si medzi sebou väzby. Ale dej nemal žiadny poriadny spád, úplne mi to prišlo statické, aj keď aspoň ku koncu sa niečo začalo diať, aj to podľa mňa len preto, lebo to potrebovali nejako zmysluplne ukončiť. Dal by som tomu jedna a pol hviezdičky, ale z ľútosti to zaokrúhlim na dve - niektoré scény predsa len boli celkom milé, a aj zopár dialógov, ktoré oživili film. (26.09.2013)

Tenhle film mi sednul. Krásně se mi dívalo na tenhle nesmírně pravdivý lidský příběh obalený spoustou francouzského šarmu. Že se někomu příběh zdá příliš obyčejný? Vždyť reálný svět je v podstatě obyčejný. To až jedinec se svými starostmi, radostmi, přátelstvím, láskou a jinými pro člověka tak charakterizujícími potřebami, si vytváří z všedního světa svůj neobyčejný svět. I pravda v něm se zdá kolikrát hodně obyčejná, ale taková už prostě je (kdo by taky chtěl neobyčejnou pravdu). Proto není vůbec na škodu, že jednou všechno končí tak, jak si to člověk vysní. Kdo by to v reálu nebral. Proto přece všichni zkoušíme nové věci a hledáme své místo na světě, abychom si na konci cesty mohli říct, že život pro nás vlastně byl neobyčejný. Sice je to začarovaný kruh, ale já nemám důvod v něj nevěřit. Přece jen happy end chci někdy zažít taky;p 80% (03.04.2010)