Úplné zatmění

Rozervaná potulka odnikud nikam, která má víc propadů než vrcholů a řekne nám o životě "proklatců" přesně tolik, aby co nejlépe vynikla absence toho nejzásadnějšího - jejich tvorby. Připadalo mi, jako by paní režisérka sama nevěděla, co chce přesně točit. Ve své rozněžněné empatii se sice pokouší proniknout až do nejtemnějších zákoutí básníkovi duše, přičemž naťukne to a ono (v ten moment to zpravidla začne být zajímavé), ale vzápětí se rozmyslí a raději odpíchne koráb po proudu s ostatními rybáři, přesně jak velí slušnost. Sem tam dokonce řízne strnulé tempo akcentem z lexikonu stydlivého artu, i ten však za krátko zmizí pod naplaveninou profánního plkání a ujišťování o lásce za hory a plesa a burzovní krachy. Před napsáním tohoto komentáře jsem tento film shodou okolností viděl podruhé (konečně souvisle) a tím spíše jsem se utvrdil v názoru, že sic jde o zajímavé drama se zajímavými hereckými výkony a zajímavou dobovou atmosférou, v odvážnějším pojetí mohlo být mnohem lepší - kontroverznější, životnější a obsažnější. Jenže, abych tak řekl, na to mu schází koule. Bez urážky. Uctivé 3,5* považuji za adekvátní. (06.12.2008)

Hampton je velice dobrý dramatik a scénarista (a objeví se zde v roličce soudce) a věřím mu (jak se píše na začátku), že vše ve filmu vychází věrně z historických pramenů a korespondence obou básníků. Přesto film zůstává spíše ilustrací Schopenhauerových tezí o geniovi (Svět jako vůle a představa) a DiCaprio uchopuje svou roli spíše vnějškově. Jakoby pod tou krásnou tváří už nebylo nic a tak film musí názorně dovysvětlit, že básníkova duše je poušť, kterou se Rimbaud marně svým dílem a svojí neutuchající touhou snaží přetvořit v živoucí mořskou pláň. Mou veškerou pozornost měl tak Thewlis, který přesně odstiňuje slabošského a labilního Verlaina a jeho potřebu závislosti na ženách, mužích a alkoholu. (07.02.2009)

Film to byl bezesporu po herecké stránce skvělý, ale vyloženě mě štval. Postavy, které se chovají totálně tupě (DiCaprio manipulativní všeználek Rimbaud, Thewlis jako Verlaine, který dělá, že neví, co chce, ačkoliv mu to je jasné, jen si to odmítá přiznat a proto se ožírá, mlátí svoji ženu, která se taky chová jako koza a nechá si to líbit), tak přesně tyhle postavy mě na filmu neskutečně vytáčely. Nebyly ty erotické scény (ať už jakkoliv pohlavní, to mi nevadí), ale jednoduše ta pitomost postav, která k tomu ale samozřejmě musela patřit. Takže tři hvězdy hlavně za to, jak dobře je zahráli, ale jak moc mě tím srali. (12.01.2011)

Leo - sladký hoch z Titaniku - na jedné straně zbožňovaný, na druhé nenáviděný, každopádně ale herec s obrovským talentem. Jeho Rimbaud je odporný zvrácený manipulant. Jeho Rimbaud je básník. V tomhle filmu se navíc podařilo velmi sugestivně naservírovat dobovou atmosféru včetně míst výskytu lidí "Rimbaudova druhu", pocitů jejich i těch ostatních. Stojí za to vidět. Velmi! (05.03.2005)

Top rozporuplnost roku 1995. Na jedné straně "musíte" sledovat, jak Letec vobráží Remuse Lupina, na straně druhé musíte docenit ten majstrštich. Minoritní vlastník Krvavého diamantu vypadá na patnáct, Remus vypadá na návštěvu Dr. Chocholouška a divák se tváří kysele. Původně jsem chtěl dát odpad!, jelikož nepatřím mezi 4% minoritu, AVŠAK nemohl jsem neopomenout um Kaczmareka a Polky Agnieszky Holland. Jak jen někdo, kdo má za manželku takovej kus, může nastavovat anál takovému ptáčátku...Chvílemi příjemné překvapení. 82% (21.05.2012)