Společnice

Škoda tolika mezer ve scénáři, kdy určité situace postrádají smysl a logické myšlení. Další velká nevychytanost spočívá v postsynchronech, kde se mezi sebou prolínají zvukově jinak nadabované části, což hodně a rušivě bije do uší. Zatmívačky také působily spíše nevyrovnaně. Příběh je víceméně naivní pohádka pro dospělé. Nejpříjemnější na tomto televizním filmu zůstává jemná a nenásilná hudba Isabelle Gribenski. I přes všechny zmíněné nedostatky hodnotím pozitivně, pořád lepší, než většina produkce televizních snímků dnešní doby. (26.03.2020)

Setkání dvou žen v okamžiku, kdy jedna potřebuje druhou. Hana, ironií šermující dáma mdlého těla a bystrého rozumu, a Nina, nekomplikovaná dívka odkudsi a bez závazků k čemukoli. Postavy na první pohled rozdílné a přece tak blízké. Pocit sounáležitosti a vzájemného obohacení i neuchopitelná touha změnit předurčené zůstávají zvláště naléhavým a nepominutelným sdělením nejen této vynikající televizní inscenace. Vedle vynikající Jaroslavy Adamové, jejíž portrét stárnoucí ženy odpovídá v jistém slova smyslu jejímu zavedenému hereckému rejstříku, ale v mnohém ukazuje tuto výjimečnou umělkyni i v jiném, ryze intimním naladění, se překvapivě prosazuje také mladická troufalost teprve začínající Tatiany Vilhelmové, s níž dokázala obstát v tak těžké konkurenci a zároveň poskytnout nečekaně silný příslib do budoucna. V případě Společnice lze hovořit o výjimečném úspěchu, který je v současnosti nedostižným přáním nejen televizních dramaturgů, ale i mnohých tvůrců. (29.05.2014)

Tenhle film vyžaduje mít i něco "odžito". Čím je člověk starší a starší, tím je vděčnější za projevenou pozornost, tím více obdivuje mládí a energii a tím více touží třebas i po obyčejném popovídání. Ale to, že tuhle situaci ještě neznám a nerozumím ji, neznamená, že je to špatný film... Na sklonku života bude každý z nás vděčný za takovou Tatianu Vilhelmovou... ba co víc, bude nám stačit, pokud si k nám naleznou cestu třebas jen naše děti. Stáří není nic veselého a málokomu se jej podaří prožít hezky, s nadšením a v pocitu štěstí. Za sebe mohu říci, že T. Vilhelmová dokázala své mládí do filmu vložit, a J. Adamová zase předvedla velmi dobrý herecký výkon, který je uvěřitelný a pravdivý. Miroslav Donutil se ve filmu ani nepitvoří, ani nešišlá, a přesto za svůj výkon sklidil mnohou kritiku... Není důvod. Hraje umírněně až nesměle a film rozhodně nekazí. Jistě bychom našli i lepší postavy, které hrál, ale ostuda to rozhodně není. V úvodních titulcích by pak mělo být uvedeno jedno zásadní doporučení, jsi-li cynický puberťák, nedívej se... (16.01.2014)

Oduševnělé drama, příběh nemocné stárnoucí dámy, jejíž životní pouť se střetává s cestou mladé (ne)spolehlivé a (ne)zodpovědné dívky. Je to střet dvou naprosto charakterově odlišných přestavitelek různých generací. Člověk by řekl, že střet těchto odlišných typů může přinést pouze a jen další životní komplikace. Stačí ale málo, tedy opravdu "jen" to srdce na pravém místě na obou stranách, a pěkný vztah je na světě. Vztah, který ve své podstatě pomáhá v osobním životě každé z nich a současně oběma. Obdaruj, ... a budeš obdarován. Podej pomocnou ruku, ... a pomůžou i tobě. (27.10.2008)

Tři herci tvoří tento snímek pozoruhodným. Jaroslava Adamová, Tatiana Dyková - tehdy ještě Vilhelmová a Miroslav Donutil. Jejich skvělé herecké výkony dělají z filmu nadprůměrnou záležitost. Zajímavé bylo také vidět Janu Šulcovou, která ač lehce před padesát vypadala hrozně. Příběh sám o sobě není silný. Vezměme si, že na podobném principu se odehrává třeba Pretty Woman, i když tam jde o sblížení muže a ženy. S minimem herců a ne až tak zajímavým střihem a scénářem je to docela povedená televizní filmová podívaná. (27.03.2020)