Ismaël miluje Julii a Julie má ráda Ismaëla. Aby po devíti letech zabránili rutině ve vztahu, přijmou mezi sebe kamarádku Alice. Když začne jejich „ménage à trois“ skřípat, Julie náhle umírá a její ztráta Ismaëla bolestně zasáhne. Nic není jako dřív, z rozverného mladíka se rázem stane samotář. Musí se se životem poprat sám. Do něho mu však nečekaně vstoupí mladičký student Erwann, jehož nevinnost nabídne Ismaëlovi zcela novou perspektivu. Příběh o lásce a smrti kombinující prvky sociálního dramatu a muzikálu, ve kterém se tvrdí, že všechny písně o lásce mají stejný refrén, i když její podoby mohou být různé. César 2008 za nejlepší hudbu.(Mezipatra)
Ismaël má rád Julie a Julie má ráda Ismaëla… Přesto se však v jejich domácnosti zabydlí kamarádka Alice. V době, kdy začne jejich „ménage à trois“ trochu skřípat, se stane tragédie, která velmi výrazně zasáhne do Ismaëlova života. Nic není jako dřív, z rozverného mladíka se jako mávnutím kouzelného proutku stane samotář. Odmítá všechny snahy okolí o sblížení, chce se se životem poprat sám. Na scéně se však objeví sympatický student Erwann…(ČSFD)
Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho.(7.1.2012)
"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli.(7.6.2008)
Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál.(10.11.2008)
Hodně nevyrovnaný film jak ve scénáři, tak ve výkonech herců. Začíná to docela nadějně, dokonce i první písničkový vstup je takový lehký, francouzský. Postupně se ale děj víc a víc zamotává, přibývají postavy, skoro všechny se chovají hodně iracionálně a každých 5 minut zazní variace na první písničku (skladatel netrpěl v době skládání zrovna tvůrčí invencí) s jinými herci, z nichž někteří zpívají opravdu strašně. Ke konci filmu jsem si navíc říkal, "ježiš, kam zase de a co nepravděpodobnýho udělá", jen aby to bylo zajímavý. Škoda.(24.11.2011)
Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho."(26.5.2013)
-
Poslední věta, kterou řekne v závěrečné scéně Ismaël Bénoliel (Louis Garrel), zní "Aime-moi moins, mais aime-moi longtemps", tedy "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho", pochází z knihy židovských přísloví.
(Lucka.S)
MA.KI
Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho.(7.1.2012)
thommas
"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli.(7.6.2008)
Yojimbo
Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál.(10.11.2008)
markotter
Hodně nevyrovnaný film jak ve scénáři, tak ve výkonech herců. Začíná to docela nadějně, dokonce i první písničkový vstup je takový lehký, francouzský. Postupně se ale děj víc a víc zamotává, přibývají postavy, skoro všechny se chovají hodně iracionálně a každých 5 minut zazní variace na první písničku (skladatel netrpěl v době skládání zrovna tvůrčí invencí) s jinými herci, z nichž někteří zpívají opravdu strašně. Ke konci filmu jsem si navíc říkal, "ježiš, kam zase de a co nepravděpodobnýho udělá", jen aby to bylo zajímavý. Škoda.(24.11.2011)
Florfila
Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho."(26.5.2013)