poster

Písně o lásce

  • Francie

    Chansons d'amour, Les

  • anglický

    Love Songs

Drama / Muzikál / Romantický

Francie, 2007, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lou_DeLarge
    ****

    líbí se mi, že tenhle film je o velkejch věcech jako láska a smrt (á - a ještě je to muzikál!), ale je prostej podbízivosti a sugestivnosti a falešný líbivosti. je to civilní a syrový a tak samozřejmě opravdový, že v tomhle ohledu má snímek doživotní alibi. rozhodně má tvář, a nepopírám, že ta tvář je taky částečně tvořená z těch pěknejch tváří pěknejch herců a hereček v zatraceně pěknym oblečení potloukajících se po tý báječný Paříži do svejch sakra pěkně vyvedenejch bytů. není to myšlenkově statický, leccos je otevřený a jen naznačený, takže myslim, že to jde sledovat v různejch polohách na kontinuu pasivity-kreativity. ale. to zakončení se mi prostě nějak nelíbilo.(11.11.2012)

  • Plangi
    ****

    Uvědomujeme si stejně svou lásku k někomu, když s ním jsme a když jej ztratíme? Co nás dostane ze ztráty milované osoby? Čas? Úporná snaha okolí se z toho vypovídat a sdílet zármutek společně? Nebo spíš znovu láska, nečekaná…? Bylo by pošetilé tvrdit, že Les Chansons d´Amour je pouze o tomto, nýbrž ve svých třech dějstvích právě před tyto otázky je postavena hlavní postava, mladý Ismaël. Sympatické je, že přes jistou dávku chmuru působí film příjemně a pozitivně (a hlavně emočně NElacině). Muzikály bytostně nesnáším, tudíž jsem rád, že film nedošel zdaleka naplnění tohoto žánru. Těch pár hudebních čísel mi profičelo hlavou a tak mě napadá, že je šlo úplně vypustit a spíš je použít jako hudební podkres scény. Filmu by to určitě slušelo víc. Louis Garrel a Paris mu sluší nejvíc. 80%(27.2.2011)

  • Blizzard
    ***

    Příběh milostného trojúhelníka (Ismaël + Julie, Alice je zpočátku trochu stranou) odehrávající se kde jinde než v krásném prostředí města samotné lásky - Paříži. Film je rozdělen do tří částí - Departure, Absence a Return, postupně se v něm zpívá o lásce, touze i ztrátě. Rozjezd je slibný a nechá vás v očekávání, ale zmíněný "love ∆" se nakonec vyvine v něco zcela jiného, což alespoň pro mě výsledný dojem sráží směrem dolů a navíc na mě film navozené emoce nedokázal přenést. Na poetické drama snímek obstál, ale na muzikál je to už slabota. (6/10)(3.7.2008)

  • Flakotaso
    ****

    Muzikály moc nemusím, ale tohle je opravdu výborné. Většinu z mého hodnocení dělá výtečná kamera a úžasně zachycená atmosféra podzimní Paříže - jako bych tam opravdu byl. Kam se v tomto směru hrabe jistý americký povídkový film...Z hudby jsem měl trochu strach, bál jsem se přílišné nasládlosti melodií, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen, většina písní je velice dobře poslouchatelných. Nakonec jsem si nechal to co mi poněkud překáželo a to byl onen queer podtext, bez toho bych se klidně obešel. Honorého styl mě ale jinak velice baví, fakt zajímavý rejža.(9.12.2011)

  • slunicko2
    ****

    Aime-mois moins, mais aime-mois longtemps. 1) Civilní snímek je zasazen do 10. obvodu současné Paříže. Vystupují zde dnešní mladí lidé, kteří nově řeší věčné otázky o původu a projevech milostné lásky. 2) 37letý přitažlivý scénárista a režisér Christophe Honoré přizval svého "dvorního" skladatele 33letého Alexe Beaupaina (hudba a texty písní) a spolu vytvořili specifický muzikál, spíše jen psychologický film s lyrickými písničkami. V hlavní roli Ismaela se blýskl přirozený 24letý Louis Garrel. 3) Homosexualita je pro aktéry příběhu jednou z mnoha tváří lásky, asi jako barva vlasů nebo dohadování o tom, jestli raději svíčkovou nebo rajskou. Je nesmírně osvěžující být svědkem nenucené lehkosti, toho pověstného francouzského šarmu, který, jak s radostí divák konstatuje, nevymírá, jenom se transformuje do době případných forem a tvarů. Petite garce, qui je préfère - tu le sais mieux que moi - je préfère que tu sois légère - a la guerre à trois. 4) Jako peříčkem se film dotýkal mé okoralé duše, tak subtilně, že jsem doteky chvílemi ani necítil, ale vím o nich, jsou tam a už nyní se těším, jak si je při opakovaném sledování filmu opět zpřítomním.(12.5.2013)

  • - Poslední věta, kterou řekne v závěrečné scéně Ismaël Bénoliel (Louis Garrel), zní "Aime-moi moins, mais aime-moi longtemps", tedy "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho", pochází z knihy židovských přísloví. (Lucka.S)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace