Ismaël miluje Julii a Julie má ráda Ismaëla. Aby po devíti letech zabránili rutině ve vztahu, přijmou mezi sebe kamarádku Alice. Když začne jejich „ménage à trois“ skřípat, Julie náhle umírá a její ztráta Ismaëla bolestně zasáhne. Nic není jako dřív, z rozverného mladíka se rázem stane samotář. Musí se se životem poprat sám. Do něho mu však nečekaně vstoupí mladičký student Erwann, jehož nevinnost nabídne Ismaëlovi zcela novou perspektivu. Příběh o lásce a smrti kombinující prvky sociálního dramatu a muzikálu, ve kterém se tvrdí, že všechny písně o lásce mají stejný refrén, i když její podoby mohou být různé. César 2008 za nejlepší hudbu.(Mezipatra)
Ismaël má rád Julie a Julie má ráda Ismaëla… Přesto se však v jejich domácnosti zabydlí kamarádka Alice. V době, kdy začne jejich „ménage à trois“ trochu skřípat, se stane tragédie, která velmi výrazně zasáhne do Ismaëlova života. Nic není jako dřív, z rozverného mladíka se jako mávnutím kouzelného proutku stane samotář. Odmítá všechny snahy okolí o sblížení, chce se se životem poprat sám. Na scéně se však objeví sympatický student Erwann…(ČSFD.cz)
Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho."(26.5.2013)
Veľmi príjemné muzikálové osvieženie, ktoré ma prekvapilo z čista jasna na 10. ročníku FIFFBA. Mám rád francúzske filmové hračky a táto mi vyhovuje svojou upršanou atmosférou, vynikajúcim soundtrackom (César Alex Beaupain) a dobre obsadeným mileneckým trojuholníkom (Garrel, Sagnier, Hesme). Snímke dominuje citlivá kamera, ktorá necháva diváka, aby sa túlal ulicami a vnímal pocity hlavných hrdinov. C'est superb!(30.5.2008)
Osciluju mezi jednou a třemi hvězdami. Těžko trávím postavy, které se chovají divně, nelogicky, říkají věty, kterým je těžko rozumět... Hlavní hrdina je od začátku celý takový labilní, studený, nevyrovnaný, až ten závěr jej patřičně rozehřeje. Závan francouzského příjemný, viděno s pauzou - v polovině zvítězilo zdřímnutíčko.(7.10.2012)
Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho.(7.1.2012)
Být na místě Ismaëla, ode vší té péče okolí uteču někam hodně daleko; čekala jsem, kdy se mu začne nabízet i Juliina matka. Ale kdoví, asi ty pobídky potřeboval, aby se mohl rozhodnout, co dál.
Sympatická kamera, sympatický Louis Garrel, nevtíravá hudba. Jen obsah těch písní mi přišel chtěně poetický - a taky se zdá, že Francouzi si pod pojmem muzikál představují trochu něco jiného než já. Přes počáteční rozpaky se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení.(21.8.2010)
-
Poslední věta, kterou řekne v závěrečné scéně Ismaël Bénoliel (Louis Garrel), zní "Aime-moi moins, mais aime-moi longtemps", tedy "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho", pochází z knihy židovských přísloví.
(Lucka.S)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Florfila
Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho."(26.5.2013)
Lengyel
Veľmi príjemné muzikálové osvieženie, ktoré ma prekvapilo z čista jasna na 10. ročníku FIFFBA. Mám rád francúzske filmové hračky a táto mi vyhovuje svojou upršanou atmosférou, vynikajúcim soundtrackom (César Alex Beaupain) a dobre obsadeným mileneckým trojuholníkom (Garrel, Sagnier, Hesme). Snímke dominuje citlivá kamera, ktorá necháva diváka, aby sa túlal ulicami a vnímal pocity hlavných hrdinov. C'est superb!(30.5.2008)
dzberry
Osciluju mezi jednou a třemi hvězdami. Těžko trávím postavy, které se chovají divně, nelogicky, říkají věty, kterým je těžko rozumět... Hlavní hrdina je od začátku celý takový labilní, studený, nevyrovnaný, až ten závěr jej patřičně rozehřeje. Závan francouzského příjemný, viděno s pauzou - v polovině zvítězilo zdřímnutíčko.(7.10.2012)
MA.KI
Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho.(7.1.2012)
Adiemus
Být na místě Ismaëla, ode vší té péče okolí uteču někam hodně daleko; čekala jsem, kdy se mu začne nabízet i Juliina matka. Ale kdoví, asi ty pobídky potřeboval, aby se mohl rozhodnout, co dál. Sympatická kamera, sympatický Louis Garrel, nevtíravá hudba. Jen obsah těch písní mi přišel chtěně poetický - a taky se zdá, že Francouzi si pod pojmem muzikál představují trochu něco jiného než já. Přes počáteční rozpaky se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení.(21.8.2010)