Maryša

Inscenaci Maryši z roku 1981, kterou Jan Grossman nastudoval v tehdejším Divadle Vítězného února v Hradci Králové, můžeme dnes s klidem označit za inscenaci zlomovou. Podobně jako Macháčkovi Furianti dva roky předtím zásadně pootočila náš pohled na klasické dílo, v mnohém zprofanované po léta udržovanou, popisně realistickou tradicí. Foto: Zdeněk Merta Jednoduše řečeno, žádná Maryša po Grossmanovi už nemohla být jako před ním. Žádný z inscenátorů se nemohl s jeho výkladem nevyrovnat. Už proto, že jako součást hradeckého zkušebního procesu vznikla také, jak bylo u Jana Grossmana typické, analytická studie textu, kterou znají i ti, kteří představení tehdy neviděli. V čem je ta dramatická změna? Zejména ve vnímání folklóru jako systému zvyků a vztahů, které člověka nejen váží k určitému prostředí, ale také ho svazují. Tedy žádná idyla prostonárodního života s písněmi a tanci, tryskajícími z čisté duše lidu. Místo toho moderní, strhující drama. Zejména mladí lidé v tehdejším Hradci to okamžitě pochopili a inscenace se stala vyhlášenou. Jezdilo se na ni i z Prahy, jak to ostatně bylo obvyklé, když Jan Grossman nesměl v Praze pracovat. (oficiální text distributora)