Předpověď: nula

Přítomnost chycená do pasti se kroutí pod nervním zrakem zaučující se, tedy současně vidomé i slepé, bedlivé i zahlížející, kamery, oka náhodného svědka. Závrať, kterou tento pulsující filmový útvar, vyvolává, přirozeně rozšiřuje bdělé šílenství na celou skutečnost: jak se výseč nebezpečným pádem rozšiřuje, zahrnuje mnohotvárné, polyfonní drama polidštěného veškerenstva – a ten, který se dívá, musí zhlédnout i sebe – ve svých troskách. Všudypřítomná opera a soustavně zpřítomňované umění osvětluje banální naplňování konvencí i očekávatelných vzpour jako obrazy a akty jednoho nekonečného divadelního představení, vespolně uznané a vyznané lži. Oslabuje tak osudovost intimních tragédií, zvláčňuje tenze tělesných zbloudění. Ale v raném Havettově svědectví nejde jen o vylíčení té jevištní nejistoty z toho současného strachu z neviditelného propadla a ze zhnusení z nepřehlušitelné nápovědy. Již v prvních – zdaleka se ještě nerozkoukávajících – větách se otvírají jarní prameny – a jaro, které svléká, jímž se (vše) počíná a kam se (zbylí) nepřestajně ohlížejí, k sobě poutá pozornost ve všech zaznamenaných excesech i přehlédnutelných (a přesto neopakovatelných) banalitách. A lhostejno, že film jde do léta či kamsi (jaro je ve všem). Přiznávám, že mě ten film strhl. A v neposlední řadě jsem ocenil, že se Havetta vystříhal vší estétské stylizace, tak nesnesitelné u většiny jeho generačních souputníků, nechal svůj ne-vypravěčský jazyk líně se protahovat v rajské nevinnosti, a tím se zde vymkl tehdy obecně osvojovanému slovníku nové vlny, ba navrhl vlastní přístup k jazyku a tím svou generaci předčil – a zemřel spolu s ní, zdánlivě živou, život však jen imitující. (21.12.2017)

Možno Havetta vie, o čom je jeho film. Ja si však jeho absolventský pokus o novú vlnu trikrát kvôli tomu pozerať nebudem. (21.11.2014)

Havettův absolventský film je výpovědí o vlastní generaci, hodně se podobá Jakubiskovu Čekají na Godota. Film nemá v podstatě žádný příběh, je jen sledem výjevů ze života skupinky mladých přátel. Jedná se o „manifest generace, která svým hlavním hrdinou učinila hru.“ V tom se podobá Jakubiskovu filmu Vtáčkovia, siroty a blázni. Hlavní jsou tu bezstarostnost a hra, které jsou ale nutně propleteny s tragikou a smutkem. (29.10.2008)

Tak oba Havettovy celovečerní filmy mají rozvolněnou linku vypravování, jako je tomu i zde, ale ty filmy do mne mnohem lépe klouzaly. Zde je množství působivých obrazů, něco poetismu, spousta dobře zachycené trapnosti života, leč celý film se poněkud rozpadá. (07.11.2015)

Na tváři lehký smích... Zakoušíme to všichni. Každý jinak... (07.09.2012)

Nejprve to pozitivní: Fascinuje mě ta odlišná slovenská mentalita. Jak jsou Jakubisko s Havettou naprosto odlišní, ale jak, přestože měli svobodu vydat se každý vlastní směrem, jsou si velmi podobní. Tak jako na Jakubiskův absolvenťák, i na Havettův jsem se těšil několik let, než jej konečně odvysílala Čt Art. Jakubiskovi stačilo 29minut, Havetta má 48 minut. A v tom je právě ten problém, Predpoved nemá jasný příběh ani linii, narozdíl od jeho pozdějšího snímku Lalie polné a 48 minut je trochu moc na pouhé zachycení nálady. I Jakubiskův film(Čekání na Godota) je spíš o náladě a pocitu, ale ta půlhodinka mi uběhla, ani jsem nevěděl jak. U Havetty jsem se bohužel nudil. Mrzí mě to o to víc, že jsem se na tenhle film těšil tolik let. Pořád přemýšlím, jestli není chyba ve mně. Že přeci Havetta s Dohnalem museli mít nějaké hlubší sdělení, které mi pouze uniká. To je jedna možnost, že jsem snímek nepochopil, ale obávám se, že je tu také druhá možnost: Z Jakubiska a Hanáka se stali hvězdy, Havetta je dnes legenda (uchlastal se mladý), která natočila jen dva celovečerní filmy, a tak se prostě přirozeně předpokládá, že i jeho absolventský snímek musí být skvělý. A tedy že je oslava tohoto snímku jenom pouhý "hype". (11.02.2015)

Skutečně hluboký umělecký zážitek. Ztráta času. Zaujala jen hudba a houslofón. A sem tam se mihnuvší něco z později slavných herců. Jinak je to prostě o ničem a nudil jsem se tak, že jsem se špatně orientoval v celé té slátanině. Musel bych na to koukat vícekrát, abych to pobral a k tomu vůbec nemám čas a ani chuť. (04.10.2023)