Žena pod vlivem

Obvyklá (a neméně strhující než ty ostatní!) Cassavetesova „hra na osud“, tentokrát rozvržená do dvou dějství, pointovaných evidentně jen dočasnou slastí, vratkým záchytným bodem v nezadržitelném pádu do propasti. Věčná krize neobyčejné ženy (zřejmě celoživotně) vychovávané k nejistotě (o své normalitě), sochané egoistickým okolím do moorovské sochy nesvobody, plné ran a děr, jimiž prosvítá ten nejčiřejší, slabě tryskající pramen Lásky, něčeho v dané chvíli (životě-káznici, životě-lágru) nemožného, je vylíčena milostným, smyslovým jazykem vlastním režiséru Tváří, který věcnost sděleného zlidšťuje a umožňuje divákovi účastnit se hrdinčina bolu, léčit její rány a pít z jejího zřídla. PS: "Mé velké město vplulo do noci. / Z rozespalého domu prchnout chci, / děvčátko, žena, tak jdu před chodci, / o ničem nevím, jenom o noci. // Červenec mete větrem dláždění, / za oknem hudba, přelud blažený, / v skořápce hrudi srdce vášněmi / do jitra mate vítr splašený." (Marina Cvětajeva) (14.12.2014)

Po Bergmanově Scenes from a Marriage zatím druhý nejsilnější film, co jsem letos viděl. Falk/Rowlands klenot. Autentický životní drama uvnitř domu za zavřenými dveřmi - filmovou optikou, depresivnosti, oddanosti bez úniku pro diváka zaostřené velmi blízko. (02.05.2017)

Příběh ze kterého mrazí. Herectví Portmanové v Black Swan si vážím, ovšem to co předvedla Gena Rowlands je minimálně o level výše. Peter Falk, který pro tentokrát odložil svůj baloňák, rovněž vynikající. Silný snímek pro trpělivé, který není svou trpkou realitou určený pro slabší povahy. Místy jde opravdu na dřeň problému. Veledílo. Btw. docela by mě zajímalo u čeho se nudil uživatel Lokutus. Hlavní hrdinka se sice v něčem utápěla, ale rozhodně to nebyl alkoholismus. Jednou se sice opila...pravda. 100% (02.02.2014)

Jak se mám chovat, aby mě, vzornou matku a manželku, ostatní považovali za normální? Banální otázka, ale zkuste ji zahrát. Zajímalo by mne, v jakém prostředí režisér vyrůstal, jim natáčené, absolutně ničím nezlehčované hádky jsou autentické jako domácí video (i díky dotěrné kameře, ztěžující naši orientaci v prostoru zabíráním detailů tváří, jež představují signaturu Cassavetsova stylu). Zejména díky hercům. Falk je pro roli prostého chlápka typově dokonalý. Sebedestruktivní nasazení Geny Rowlands, uvnitř – i přes některá silácká gesta – stejně křehké jako pouta, která si snaží vytvářet s okolním světem, nelze jenom chladně sledovat, i kdybyste její postavu jako takovou odmítli. Okolí ji vnímá jako cvoka, aniž by se kdokoli obtěžoval zabývat příčinami jejího nevypočitatelného jednání. Nevyřčené obavy a strach čelit problémům tváří tvář deptají přímé účastníky (sporů) a znepokojují pasivní svědky, což přirozeně nevede k žádnému řešení. Sledovat psychicky vyhrocené situace dvě a půl hodiny je fascinující a vyčerpávající, ale nelze si přitom neklást otázku po smyslu toho všeho. Neobyčejná krutost? Obyčejný sadismus? 85% (24.07.2016)

Veru sa nepozeralo jednoducho na to, ako tu po sebe celý čas všetci kričali. Až mi to miestami začínalo prekážať. A nechápal som, prečo ženinu labilnú psychiku k výkyvom správania ostatní podnecujú vlastným hysterickým chovaním. Ale ľudia sú rôzni. A nájdu sa aj takí, čo majú rôznych ľudí v sebe. Napríklad ten koniec. To sa už v (pred)titulkovej sekvencii herci vzdali svojich rolí a išli si svoje? Zaujímavé. Až na hranici s genialitou. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s Rogerom Ebertom). (06.11.2015)