Žena pod vlivem

Niekedy úporná snaha o niečo môže tú vec len pokaziť a následná nemohúcnosť potom napácha ešte väčšie zlo. Hlavne keď si nie sme istí sami sebou, to je potom hotový blázinec. Film pekne vykresľuje, ako to vyzerá v domácnosti, kde navonok kraľujú všetky príznaky bipolárnej poruchy. Mimo smrti už nie je nič horšie, ako sa báť zveriť vlastné deti vlastnej matke. Cassavetes odviedol skvelú režisérsku prácu a hlavne stavil na tých správnych hercov. Petra Falka som vždy vnímal ako pána Columba, no tu mi ukázal, že mu neboli cudzie ani vážne dramatické pózy a že takéto vypäté situácie zvládal zahrať s prehľadom. 80/100 (10.05.2016)

Jak se mám chovat, aby mě, vzornou matku a manželku, ostatní považovali za normální? Banální otázka, ale zkuste ji zahrát. Zajímalo by mne, v jakém prostředí režisér vyrůstal, jim natáčené, absolutně ničím nezlehčované hádky jsou autentické jako domácí video (i díky dotěrné kameře, ztěžující naši orientaci v prostoru zabíráním detailů tváří, jež představují signaturu Cassavetsova stylu). Zejména díky hercům. Falk je pro roli prostého chlápka typově dokonalý. Sebedestruktivní nasazení Geny Rowlands, uvnitř – i přes některá silácká gesta – stejně křehké jako pouta, která si snaží vytvářet s okolním světem, nelze jenom chladně sledovat, i kdybyste její postavu jako takovou odmítli. Okolí ji vnímá jako cvoka, aniž by se kdokoli obtěžoval zabývat příčinami jejího nevypočitatelného jednání. Nevyřčené obavy a strach čelit problémům tváří tvář deptají přímé účastníky (sporů) a znepokojují pasivní svědky, což přirozeně nevede k žádnému řešení. Sledovat psychicky vyhrocené situace dvě a půl hodiny je fascinující a vyčerpávající, ale nelze si přitom neklást otázku po smyslu toho všeho. Neobyčejná krutost? Obyčejný sadismus? 85% (24.07.2016)

"Minulost zůstane minulostí. Takže dost. Od teďka bude všechno dobrý. To je to, co nás čeká. Všechno bude lepší a lepší a lepší.........A pořád lepší, ještě lepší a ještě lepší." Na tahle slova, která říkal Nick rychle zapomeňte, protože tak depresivní film o naprosto disfunkční rodině jsem dlouho neviděla a že jsem jich viděla už hodně. Genu Rowlands jsem poprvé zaregistrovala V Zápisníku jedné lásky, ale tady byla geniální. To co předvedla s postavou Mabel, byl dokonalý herecký koncert. Když se tam v jednu chvíli ptá svých dětí co si o ní myslí, tak jedno jí odpovědělo, že je mimo jiné neklidná. To je ovšem velmi slabý výraz pro Mabel. Dostala se do tak vyhrocené situace, že bych se jí bála svěřit své děti úplně stejně jako jeden jejich známý přítel Harold. Moje pocity vzhledem k ní byly opravdu silně ambivalentní a i když jsem se jí snažila trochu pochopit, bylo to skutečně dost obtížné. Jednoduše řečeno, celá ta rodina byl hotový blázinec s velmi trpkou příchutí. Peter Falk byl také ve výborné kondici nejen po té herecké stránce, ale podle toho jak naskakoval na korbu náklaďáku, tak i v té fyzické. Asi bych měla výhradu jen k té předlouhé stopáži, možná, že těch emotivně vypjatých situací s Mabel bylo přece jen trochu moc i když připouštím fakt, že to mělo určitě pro pochopení tak problémové rodiny svůj význam. (07.02.2014)

Pokiaľ by som mal vybrať jedného amerického režiséra, ktorý sa najviac priblížil dotyku s realitou, asi by som vybral tvorbu Johna Cassavetesa. Sme natoľko uvrhnutí do vnútra situácií, že sa cítime podobne trápne, ako jej všetci účastníci. Až chcete, aby tá ktorá scéna už konečne skončila a všetci sa rozišli domov. To s pocitom, že film snáď ani nemá scenár a sledujeme autentickú rodinu. Akýkoľvek časový úsek by režisér zo života rodinky vybral, vyzeralo by to rovnako. Bez začiatku a konca. Utrpenie, ale aj istá radosť z bludného kruhu netradičného manželstva. (16.08.2016)

Po Bergmanově Scenes from a Marriage zatím druhý nejsilnější film, co jsem letos viděl. Falk/Rowlands klenot. Autentický životní drama uvnitř domu za zavřenými dveřmi - filmovou optikou, depresivnosti, oddanosti bez úniku pro diváka zaostřené velmi blízko. (02.05.2017)