Hugo a jeho velký objev

2009 - Pandora. 2010 - TRON kyberprostor. 2011 - pařížské nádraží. Tři rozdílné (a rozdílně) kouzelné světy a tři důvody připlatit si pár desítek korun za vstupenku na 3D. Kromě opojně magického vizuálu Hugo zaujme dvěma hlavními dětskými protagonisty (takhle sympatická drobotina se ve filmu hned tak nevidí - u Chloe už to nepřekvapí, ale Asu jsem doteď neznal) a upřímnou láskou k filmařině. Jak zaznívá snad ve všech recenzích, Hugo je opravdu krásnou oslavou počátků kinematografie a strašně lehce se jí podléhá. Za povšimnutí stojí, že právě filmy Hugo a němý černobílý The Artist jsou letos největšími oscarovými favority a získaly nejvíce nominací. Oba tematizují určité období, které pro kinematigrafii znamenalo zlom. Americký Hugo se zaměřuje na počátek století ve Francii (konkrétně na tvorbu G. Mélièse), která v tu dobu udávala směr, zlom zde znamená první světová válka, kvůli které se epicentrum filmového světa přesunulo do Ameriky. Francouzský The Artist naopak oslavuje americký němý film dvacátých let, přičemž zlomem je nástup zvuku. Oba dva (Hugo i The Artist) svůj svět otiskují do své formy, když The Artist je němá (romantická) komedie a Hugo 3D pohádka, která pomocí triků svého diváka přenáší do jiného (3D) světa (právě proto je nutné absolutně doporučit vidět Huga i ve třetím rozměru). Skoro jako ten Méliès při cestě na Měsíc, že :). Je zajímavé, že se to letos takhle sešlo... (03.02.2012)

(3D) /// ,,TEĎ...MOJI PŘÁTELÉ, SE VRACÍM K VÁM,...DO NAŠÍ SKUTEČNOSTI. MAGIE. SIRÉNY, CESTOVATELÉ, DOBRODRUZI...KOUZELNÍCI. POJĎTE SE MNOU SNÍT“..... /// Jsem trochu zklamanej, že po tom veškerým dobrodružství a tajnůstkářství se to zvrtne ,,JEN“ v cestu k srdci akademiků a milovníků filmu. Hlavně oni patrně půjdou s hodnocením vysoko. Trošku se s nima svezu, ale nechte si vysvětlit od synátora, proč přes super 3D nemá moc vo čem vyprávět... Přiznejme si to – nebude von ten Hugo, nakonec pohádka pro cinefily? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knížku ,,Velký objev Huga Cabreta“ kterou napsal Brian Selznick (v r.2007) číst nebudu. 2.) Jsem fascinován tímto snímkem.... nebo možná ještě víc tímto. 3.) Zjistím, že 3D má smysl. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (14.02.2012)

Budu se opakovat. Myslím, že jsem tohle už u jednoho nebo možná dokonce i u více filmů psal, ale musím to napsat znovu: Tohle není film, který se musí vidět, ale cítitt! Scorsese je a byl vždy velký umělec, a je to jeden z největších mistrů současné kinematografie. Stejně jako Válečný kůň od Spielberga, tak i tento film na mne udělal stejný dojem, a to musím podotknout, že se mi oba dva filmy jako takové moc nelíbí, ale mají jedno kouzlo, které se jím nedá upřít! Oba dva filmy totiž mají svůj vlastní příběh, své stejné poslání. Martin Scorsese a Steven Spielberg už nejsou zrovna nejmladší a dobře to ví. Už nechtějí soutěžit, nechtějí natočit nejlepší nebo nejvyděječnější film všech dob! Mají jiné přání, které su uvědomili až teď, na sklonku svého života. A to je jejich poslání nebo-li odkaz, který mají dát druhým genracím filmařům. Dobře si to uvědomují. (27.01.2012)

Hugo je neuvěřitelně komplexní rodinný film a zároveň je také velmi osobním filmem Martina Scorseseho, neboť on sám je vlastně oním (dětským) hlavním hrdinou, on sám se vyznává ze své životní lásky ke kinematografii, k filmu coby osudovému médiu, k celoživotnímu okouzlení. Hugo není obyčejný dětský film, je to snímek ryze postmoderně koncipovaný, fungující v několika vrstvách, jednak dětský (spíše klučičí) a tak zvláštně posmutnělý (melancholický) dobrodružný film (s důrazem na Verneovské okouzlení světem mechaniky a všelikých, nejen hodinových, strojů a hejblátek...), zároveň ale fiktivní metafilm o vzniku legendárního snímku z ranku rané fantastiky (zdráhám se ještě napsat sci-fi) Cesta na Měsíc, fungující zčásti rovněž coby fiktivní biografický film týkající se umělecké dráhy pionýra světové kinematografie, kterým byl režisér Georges Méliès (Ben Kingsley mu je dokonce podoben věrně i fyzicky), Martin Scorsese prostě v duchu svého velkého předchůdce rozehrává fantaskní hru s divákem. Je to krásná, byť velmi melancholická filmová cesta, která nás dovede až na samý úsvit kinematografie, jíž především vzdává Marty poctu, ostatně to je leitmotivem většiny jeho posledních filmů (vzpomeňme Letce a život Howarda Hughese, kde se tak děje konkrétně biografickým rámováním skutečné legendy světového filmu, podobně jako v Hugovi). Postmoderně příznačný je i synkretismus jednotlivých vlivů, či důraz kladený na silný audio-vizuální požitek, formu, 3D obraz, efekty a smyslové potěšení. Hugo je krásný film, který docení především poučený divák, ale i bez znalostí kontextu tu pořád zůstane řemeslně dokonalý a skutečně mimořádně originální a kvalitní snímek, který jasně mluví o tom, že Martin Scorsese není jen tak nějaký obyčejný režisér, ale jedna z největších postav světové režie všech dob... (04.02.2012)

Od něj pro nás. Filmovaná pohádka o světě, po kterém prahnu každým dnem víc a víc a současně ve mě vzniká malé smutné pocity, proč se takovéhle příběhy netočí častěji, vždyť o nich jsou všechny ty naše touhy po iluzích... Vše důležité už bylo napsáno, vždyť já to viděl víc jak rok a půl po premiéře, tak si jen neodpustím jediné malé rýpnutí... mohl by to natočit Jean-Piere Jeunet francouzsky? Mám lehce dojem, že on by to dotáhl k naprosté dokonalosti a já bych většinu filmu probrečel:)... (16.06.2012)