Valčík s Bašírem

Trochu mě to mrzí, že nemohu dát plné hodnocení. Od Valčíka s Bašírem jsem po všech čtivých recenzích, které ho vychvalují do nebes čekal i já velmi dobrý snímek. Bohužel mé představy filmové revoluce se nenaplnily. Film je bezpochyby jedinečný a jeho animované ztvárnění je dokonalé a udává úplně jiný rozměr něž na který jsme u takovýchto filmů zvyklý. Nevím ale proč, tak na mě to zas tak nějak vše nepůsobilo. Trochu mi vadilo, že je během vypravování jednotlivých příběhů neustále vytrhován film z děje. Asi nejpůsobivější mi přišla hned úvodní scéna s během 26 psů. To se mi skutečně tajil dech. Jinak je to pro mě ale film, kterému skutečně přeji Oscara ale už se na něj asi podruhé nepodívám. 80% (10.02.2009)

Cesta do hrozivej minulosti Arabsko-izrealských rozbrojov a implementácia dokumentárneho štýlu do subjektívneho cítenia postavy, ktorá vie o čom hovorí, sa vskutku vydarila. Ari Folman apeluje na zložité si vybavovanie nepríjemných spomienok a na nezmyselnosť vojny, ktorá pripravila o život nespočetne veľa nevinných ľudí a na určitom území nastavila medziľudské vzťahy na bod mrazu. Útržkami z pamäte približuje nekompromisné operácie armád až po najhorší masaker v utečeneckých táboroch Sabra a Šatíla. Spája dva svety, animovaný (doplnený burcujúcou a oduševnenou hudbou) a ten reálny (BBC reportáž). "Vals Im Bashir" to je pomník, ktorý emocionálne drtí, ale nevydiera...a to sa veru tak často nevidí. 15.-16. Sept. 1982, مذبحة صبرا وشاتيلا, Bejrút. (13.06.2009)

Valčík s Bašírem aneb válka je svinstvo po xx-té, tentokrát v animované podobě. A právě vizuální stránka je největším plusem filmu, který klade důraz především na atmosféru a emoce. Bytelná základna silného tématu má trhliny v kolísavém tempu vyprávění, kdy scény pomalé střídají scény šouravé až nehybné. Nechybí spousta kecání, co mi intonací znělo jako by všichni mluvili po požvýkání hrsti thorazinu... ale co já vím, možná to pro dabéry s Davidovou hvězdou byly hotové cituplné výlevy, jiný kraj - jiný mrav, vždyť třeba takoví Japonci zuřivě ječí, když upřímně děkují své milované za skvělou ranní trtkačku. Je na co koukat, je nad čím přemýšlet a určitě se nebudu vyhýbat repríze, přesto mě to úplně do mých vrzavých kolen nedostalo. 75% (12.09.2011)

Ari Folman vytvořil dílo v mnohém podobné slavnému comicsu Arta Spiegelmana Maus. Mám na mysli použití animované formy, jež pro ztvárnění takto vážného tématu působí nezvykle a na někoho možná i jaksi nepatřičně. Umožňuje však divákovi, v rámci historického diskurzu válečných traumat uvyklého na „klasičtější“ způsob vizuálního podání, prožít dílo s patřičným odstupem a zároveň, díky jeho nereálné hypnoticky snové atmosféře, být dílu mnohem blíž, než by kdy mohl být při sledování syrově veristických válečných scén. Kromě toho je – stejně jako v comicsu Maus – určitý odstup zaručen již tím, že vyprávění je retrospektivní, podobající se rekonstrukci skládačky, paměťové archeologii samotného vypravěče, jež má v přítomné linii vyprávění kontradikčně civilní ráz. Dokumentárně laděné hrané scény explicitně zobrazující násilí, které mají sloužit jako mírové memento mori, připravují diváka již od začátku na hrůznou podívanou, před kterou je třeba se patřičně emocionálně obrnit dostatečným nadhledem a apercipovat si jejich absurdní cynismus – zatímco zde, díky silné stylizaci, dochází u diváka k automatickému odstupu od zobrazovaného bez nutnosti vytváření silných emocionálních bariér, a tudíž co do kvality k velmi rozdílnému zážitku. Tato strategie je záměrně porušena až v závěru filmu, kdy se animace náhle promění v dokumentární záběry válečné apokalypsy. Místo očekávané katarzi, léčící uměle vyvolané válečné vzpomínky vypravěče, přichází na scénu brutální autentičnost, redukující a zároveň stvrzující všechno předchozí. (22.04.2009)

Animák (rozhodně ne pro děti) v dokumentárním stylu o rozpomínání se na krvavé hrůzy jedné války a genocidy? Přesně tak a ještě v dost syrové podobě, po drobných úlomcích a s cákanci krve. Výtečná animace (ta sama by zasloužila pět hvězdiček) a stejně tak výborně zvolený soundtrack. Po většinu filmu velmi poutavé, ovšem občas, při rozhovorech ke konci, jsem trošku ztrácel pozornost. Ta se mi ale vrátila při živých záběrech v závěru. Zatím čtyři hvězdičky, uvidíme napodruhé. (26.09.2010)