Chci se líbit

Velice příjemný pohodový snímek od francouzsko-belgických tvůrců. Osudy tří kamarádek jež by se skutečně mohly stát, natočené v pohodově věrohodném duchu. Hlavní představitelky půosbí příjemně jako opravdové tři kamarádky. Tomuhle říkám opravdu dobrý snímek. 70% "S tebou? Vždyť si měl beďary, brejle jak dva popelníky, vypadal si jak omyl přírody." (12.08.2009)

S manželem sice sex mám, ale už mi to nic neříká. Tak se u toho pro jistotu už ani nehnu. Čekám, až se udělá, dívám se při tom do stropu, nebo z okna. Někdy přemýšlím, co namažu na chlebíčky a co je potřeba nakoupit....Nojo, to jsem z toho filmu vybral vlastně dost atraktivní část. Ve skutečnosti jsem otrávenej. A nebo je to možná tím, že čt2 dala dva večery po sobě ve stejném čase podobnou vztahovou tlachárnu. Mě to nebavilo. Kdyby to aspoň bylo francouzsky s titulkama, třeba by na člověka dýchla atmosféra. Ale "dobrodiní" dabingu všechno kouzlo odstranilo (bylo-li tam nějaké). Přežil jsem to jen díky té pohledné blondýnce. (13.08.2009)

Film, ve kterém se zdá chování žen jako skutečné chování žen a ne jen jako scénaristický kalkul... Chvíli se mi zdálo, že vykreslení mužů je slabší, ale nakonec ani to nijak nepokulhává. Chci se Líbit není feministický, jen bere ženy jako živé bytosti z masa a krve, plné pocitů, smutků a radostí na které mají neoddiskutovatelné právo. Věřím tomu, že moderní ženy jsou přesně takové, jako zde vykreslené, ať už je to pro ně dobře nebo špatně. Trochu mi to připomnělo Tajnosti Alice Nellis. Ty ale zdaleka nedosahují skutečnosti a naléhavosti tohoto dílka. (12.08.2009)

Koukám, že na digitálních programech se stále častěji dají najít velice dobré věci - soudě dle názvu nepustila bych si tuto francouzskou komedii ani omylem! Humorné story tří kamarádek z různorodého prostředí v nejrůznějších životních situacích mne velmi pobavil. Bridget Jones má za kanálem zdrařilé následovnice... (13.08.2009)

Tradiční francouzská jemnost a noblesa slaví úspěch i ve velmi feministickém pojetí. Zdánlivě všední příběh tří přátelských žen, které se navzájem podporují nejspíš už od společných středoškolských let, má v propracovaném scénáři všedního vzruchu všedního dne svůj rytmus, svá rozhodnutí i klíčové změny. Tři mušketýři v sukních si se svými slavnými předchůdci v ničem nezadají: partneři - i ti manželští - přicházejí a odcházejí, děti, ony a jejich pevný vztah zůstávají. Vzdor odlišnostem povolání, temperamentu, povah, ideálů sdílejí jak své vrcholy, tak i pády a propady. Mozaika všednodenních detailů, nesnází v zaměstnání, problémů s dětmi, nečekaného těhotenství, potkávání nových lidí a událostí nachází v jejich pravidelných týdenních setkáních pevnou osnovu, která je dostatečnou protiváhou zmatků, v nichž žijí své životy. Neobyčejná obyčejnost těchto lidsky, mravně i kulturně bohatých a silných žen neobyčejně připomíná hrané - také české a československé - filmy zlatých šedesátých let minulého století. Svým kladným přitakáním životu (života bído, přec tě mám rád! napsal kdysi básník) mohou ledaskoho odradit, ale také přitáhnout a potěšit, dodat síly. I oáza všedního dne má své nevyčerpatelné zdroje; nenápadnost formy je u ní pravidlem, které téměř nezná výjimky, vyvažována silou a bohatostí obsahu, misí slušnosti, která neklape podpatky a je-li třeba, umí si i drsnou rázností zjednat potřebné místo a váhu. (03.06.2008)