Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jan F. FischerHrají:
Daniela Kolářová, Luděk Munzar, Marcel Vašinka, Dana Medřická, Bořivoj Navrátil, Vlastimil Hašek, Ljuba Krbová, Jarmila Derková, Karel Meister ml., Marie FrankováObsahy(2)
Setkali se v ocelárně. On, dělník, co mu záleží na práci a partě, ona rozverná dívka, z jeho pohledu trošku frivolní… Takové zná moc dobře, podobné byly kdysi totiž i jeho bývalé manželky. Jana (D. Kolářová) povýší a po několika týdnech odchází do sekretariátu výrobního náměstka. Je uhlazená, v kostýmku, a tak, když Tomek (L. Munzar) přijde za náměstkem, nepozná v ní stejnou ženu, s níž se před časem vídal ve slévárně. A ona rozehraje hru – na svou sestru, dvojče. V roli sekretářky je seriózní, korektní až přísná, a taková se muži zalíbí. V zajetí svých předsudků a prvoplánového hodnocení ji pozve na schůzku… (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Na Oldřicha Daňka překvapivě akademická konstrukce, kterou ale stojí za to vidět kvůli výkonu Daniely Kolářové (a Dany Medřické, jejíž štěk má potenciál ukrást celou inscenaci). Naopak Luděk Munzar se do své role kupodivu nedokázal vžít. I vzhledem k šablonovitému výkonu Marcela Vašinky, se nemohu zbavit dojmu, že Daněk neměl při Druhé první dámě ani svůj režisérský den. Žánrově příbuzné inscenace Cesta na Borneo a Raněný lučištník jsou proti tomu klenoty. 2,5* ()
Ocelárna a soudruhování jsou jen vnějškové kulisy pro rozehrání jemné psychologické sondy do života lidí, pro něž platí předlistopadové úsloví "mládí pryč a do penze daleko", jímž se hlásí do života nastupující střední věk. Ledacos uběhlo, ledacos se dá stále ještě stihnout. Plnost života je v jeho niterném prožívání, i tak jde formulovat poselství největšího českého dramatika druhé poloviny minulého století. ()
No, že bych zrovna miloval socialistické inscenace z prostředí oceláren, to se říci nedá, ale mělo to cosi do sebe. Kolářová zahrála tu "dvojroli" předstíraných sester výborně, Munzar byl slabší, když měl hrát unaveného slévače po noční směně, tak působil spíš jako po těžké opilecké noci. Ovšem jako celek si to 50 % zaslouží. ()
Mistr dialogů Daněk zkrátka uměl, to snad ani není třeba zmiňovat. Takže jen zmíním, že obdivuji Danu Kolářovou, která v té době patřila k nejkrásnějším ženám před kamerou, že se nebála si nechat na hlavu nastrčit to krepaté pometlo v barvě pomočené slámy. I Kolářová s tou příšernou parukou vypadala značně fujtajblózně. ()
Konverzačka medzi mužom a ženou z pera Oldřicha Daňka, aké práve on tak rád písal ( "Cesta na Borneo", "Raněný lučištník" ). Tentoraz z prostredia veľkého hutníckeho závodu. Dôležité zábery na surové fabrické reálie a k tomu herecký koncert Luďka Munzara a Dany Kolářovej. Trochu je na škodu veci, že tu nedostala väčší priestor Dana Medřická. Jej upratovačka v starej oceliarni mohla byť famózna. ()
Reklama