Odplata

Rakouská kinematografije je díky Hanekemu, Seidlovi a teď i Spielmannovi přinejmenším hodně osobitá. Díky tomu poznáte rakouský film na sto honů. K tomu to pomyslnému "filmovému, rakoskému vzorci" si k Revanche přidejte severskou dogmáckou surovou kameru, Dardennovskou sociální vytříbenost a venkovskou, "zvrácenou" idylku, alá strejda Lynch a je vymalováno.... (16.09.2009)

65%. Rakouský film neznám, ale tento film nebyl až tak špatný. Nicméně od poloviny se to začlo trochu táhnout, což nekorespondovalo s první polovinou, kde se stalo vše podstatné. Druhá polovina je o tom jak se člověk vyrovnává s nastálou situací, s myšlenkou na pomstu, aniž by si však uvědomoval svou vinu. Ale kdo hledá, nakonec najde i vinu, byť je mu zdělena od člověka, od kterého by to nejméně čekal. (28.08.2009)

Scénář: Götz Spielmann .. Revanš mi spadl na pouhé lepší 3* v momentě, když přistoupil policista k ženě, čekající v autě. Od toho momentu do sebe celá skládačka několika předtím představených postav zapadla a soukolí dojelo do cíle bez významnějších překvapení či (ná)silnějších momentů. Dál bych musel opisovat od Pedestriana, vypsal to velice výstižně. 70%. (25.12.2009)

Nejedna postava tu má delší vedení, než by bylo záhodno; Alex seká dříví snad až příliš dlouho a především mi tu chybí zásadní moment překvapení. Götz Spielmann zdá se nemá Hanekeho koule. Rukopis má stejný, ale scénář je málo provokativní, příliš umírněný, odtažitý, bez jediné šokující scény. Ale to je asi tak všechno, co se dá Revanchi vytknout. Natočený je precizně a tento žánr je přesně šálkem mého čaje. Kvality Hanekeho nejlepších děl ovšem ani zdaleka nedosahuje… 3,5* P.S. nejblíže má Revanche k bratrům Dardennovým a jejich dramatu Syn. Stejné téma - příběh o zločinu a trestu, touze po odplatě, řeči těla a detailním snímáním manuální lidské práce. (02.02.2009)

Volně plynoucí drama z prostředí kriminálních živlů, které zhruba v polovině přehodí výhybku nečekaným směrem. Lidské osudy, morální dilemata a neschopnost se přiklonit jen k jedné postavě - to vše zahalené přesnými hereckými výkony v pozvolna budovaném snímku, jenž sází na naprostou autenticitu, jíž pomáhá především výtečná kamera (příklad: scény v lese, jež osvětlují pouze baterka námi sledované postavy, jsou nejen formálně působivé, ale i vtahující). Zmíněný přechod vám možná z počátku nemusí přijít k chuti a ke konci už přeci jen film ubíhá příliš pomalu, ale výše zmíněné vše vyvažuje. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)