Štíty království českého

Když jsem viděl Štíty království českého v premiéře na ČT kanále, byl jsem doslova nadšen. V té době jsme zrovna asi rok sbírali turistické známky, které se týkaly mimo jiné také hradů. Jak šel díl za dílem, uvědomil jsem si, že v podstatě každý z hradů své dřevěné kolečko získal a tak jsem doslova hltal všechny informace, které se mi později mohly hodit při samotné návštěvě šlechtických sídel. Velmi se mi líbily počítačové animace, které nám ukázaly, jak hrad vypadal předtím než byl přestavěn či než se z něj stala zřícenina. Nejvíce jsem však byl unesen ze dvou moderátorů, kteří nás doma u TV obrazovek provázeli všemi deseti díly. Prvním byl herec Jaroslav Plesl, který zde představoval zvídavého laika, jenž se na všechno pořád ptal a téměř ničemu jakoby nerozuměl. Otázky kladl odborníkovi Tomáši Durdíkovi, což byl český kastelolog a archeolog, který bohužel předčasně odešel do nebe čtyři roky po natočení seriálu. Jeho odpovědi byly velmi odborné, ale srozumitelné, často i vtipné a hlavně mi dokázaly spoustu věcí objasnit. Zkrátka oba pánové byli velmi vhodně vybráni a díky vynikajícímu scénáři se z tohoto díla nestal jen obyčejný dokument, ale velmi zajímavý pořad pro všechny generace. Zaujalo mne, že jednotlivé díly nebyly věnovány jednomu hradu, ale hned několika a o pár částí později jsme se na něj vrátili a později třeba znova ještě potřetí a počtvrté. Každý díl byl nám totiž představil buď určité léta středověku nebo pojednával o funkcích hradu či záměrech panovníků. A tak jsme se v prvním díle dozvěděli, že jejich předchůdcem hradů byla hradiště s dřevěným opevněním, později byly stavěny tvrze a na počátku 12. století se hrady začaly prosazovat jako samostatný architektonický sídelní fenomén - jako třeba Přimda, Dívčí kámen, Lipnice, Vízmburk a Jenčov. Druhý díl nám představil život obyvatel hradů, jejich příbytky či vybavení a zjistili jsme, jak se jim zde bydlelo, což byl pro mne jeden z nejzajímavějších dílů. V třetí části jsme se dozvěděli informace o éře Přemyslovců, byly nám představeny jejich hrady a vydali jsme se po stopách prvního českého královského rodu, který přivedl České království do Evropy a tak jsme se podívali na Křivoklát či Písek. Čtvrtá část pojednávala o éře Lucemburků a napjatých vztazích mezi panovníkem a sebevědomou šlechtou, jež se v období vlády Lucemburků obzvláště vyostřovaly. A tak si králové slavných jmen Jan Lucemburský, jeho syn Karel IV., a také Karlův potomek Václav IV stavěli mohutné a dobře vybavené hrady. Podívali jsme se třeba na známý Karlštejn i nedaleký hrad Žebrák, zbytky Střekova shlížejícího hluboko do údolí Labe i pozoruhodný hrad Lauf nedaleko dnešních Česko-německých hranic. V pátém díle jsme se dostali do období husitských válek, s kterými souviselo velké dobývání hradů. O těch, které padly a byly hordou husitů dobyty, za jakých okolností a také jaká byla technologie dobývání hradů, o tom všem pojednával právě tento díl. V tom následujícím tomu bylo právě naopak, pojednával o těch nedobytých a tak jsme se podívali na Nový hrad u Kunratic, kde zemřel český a římský král Václav IV. či legendární hrad Sion, jenž do posledního dechu neohroženě bránil husitský hejtman Jan Roháč z Dubé. V sedmém díle války skončily a nastal čas hojnosti, takže se jsme podívali hrad Roupov, jehož dominantou je nepřehlédnutelný komín dodnes zachované hradní kuchyně. Nad její velikostí se nám tajil dech, když jsme jej v roce 2015 navštívili. O jídle a pohodičce bylo i stolování v Jindřichově Hradci, kde se kromě varných kotlů a ohnišť dochovalo i další zajímavé kuchyňské vybavení a putování jsme zakončili v hodovní síni na Karlštejně, kde nám naši průvodci pověděli věru pikantní historky z nestřídmých středověkých hostin. Osmý díl nám ukázal, jakými změnami hrady za 900 let své existence prošly a bylo opravdu zajímavé vyprávění, protože vždycky záleželo na tom, kdo jej vlastnil nebo komu byl zrovna vydán jako symbol jeho moci. V devátém díle nám bylo řečeno, že lidé ve středověku byli hluboce věřící a tak některé hrady, hlavně ty královské byly vybaveny přistavěnými kaplemi. Mne nejvíce zaujala ta na Karlštejně, kde Karel IV. mohl osamoceně trávit chvíle jakéhosi samoočišťovacího rituálu, jehož význam dnes již rovněž neumíme docenit. A pak přišel na řadu poslední díl, který nám ukázal, jak a proč byly hrady bořeny a zničeny. Třeba takový Veliš u Jičína to odskákal asi nejvíce a mohu tento fakt potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsme na něm roku 2012 byly s celou rodinou. Desátou částí se celý seriál uzavřel a vzhledem k úmrtí pana Durdíka už nebude nikdy nic tak dobrého asi natočeno. Velká škoda, že ti dobří lidé odcházejí z našeho světa tak brzy a řada lumpů tady pořád škodí. Na závěr ještě dodám, že o 10 let později jsme se na seriál podívali podruhé a z předešlého skvělého hodnocení jsem nemusel nic slevit. Každopádně bych si přál více takových seriálů. Suma sumárum, Štíty království českého ode mne po právu získaly pět hradních hvězd *****. (11.01.2019) (méně) (více)