99 franků

Bonjour, milí spotřebitelé, právě jsem se vrátila z kokainového tripu, kde jsem zachraňovala svět akceptováním nudy... Takové veselé Requiem za přesycení sny, které byly dávno splněny... nebo že by ne? Životní styl zde žaluje francouzský mix mladého Bartošky s Jirkou Macháčkem, v neokoukaném mišmaši forem a dvěma konci, z nichž jeden je lehce proveditelný - všichni tam musíme, a druhý jen těžko realizovatelný - všichni tam nemůžeme. Tož dobré to bylo. (14.01.2014)

,,VŠECHNO JE DOČASNÝ: LÁSKA, UMĚNÍ, PLANETA ZEMĚ, VY, JÁ, ... HLAVNĚ JÁ!“....... /// Octave a jeho úspěšnej život (příjemná teplota, nádherný ženský, alkohol, gogo, kvalitní drogy), ale zároveň pohled na chlápka poháněnýho depresí, ze kterýho se může stát hovno. Příběh o životě, v němž rytmus mikrovln ukončuje tejden ... to má bejt nějaká reklama na životní styl? (Jak to mám kurva vědět? Já tenhle život neznám!) PROČ SE KURVÍŠ? JSEŠ NEŠŤASTNÁ? Směsice šílených představ mísících se skutečností (nebo naopak) a do toho tvůrčí ochutnávka z dílny reklamy na jogurt. Ve svý (střízlivý) mysli se pohybuju přesně na rozhraní zajímavosti a kraviny. Nebo mám dát vyšší hodnocení jen kvůli mladýmu masu, koksu a trávě? Pravda – výtvarná stránka je plná fantasie a baví. Všichni, kdo nemají rádi realitu (tedy feťáci) ocení alternativní konec. NEBO JE TOHLE REALITA? Nebo je to všechno jedna velká halucinace? Reklama na ,,Děti Země?“ V tom případě jsou kurevsky sjetý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem povrchní arogantní hovado, sjíždící lajnu za lajnou. 2.) Potřebuju vědět, co udrží můj anální otvor a dech stále svěží. 3.) Zajímají mě lidi, jejichž život bez kokainu, je jako ten uživatele Csfd bez počítače. 4.) Chci vidět francouzskou verzi Jirky Macháčka. 5.) Thx za titule ,,*LU*“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** (až 5*) HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (10.10.2011)

Konzumace až na prvním místě. O to ve světě jde, na reklamních agentech je, aby nám vnutili zboží, které nechceme. Jedním takovým agentem je znuděný Octave. Kopce drog, párty a určování toho, co je trendy. I když je ztělesněním úpěšnosti a může si vše koupit, tak svoje city a svědomí neošálí. Zajímavé vizuální pojetí - jako reklama. (28.03.2010)

Jan Kounen vizuálne experimentuje, pohráva sa s formou filmu a snaží sa predstaviť dynamickú snímku zo zákulisia reklamného biznisu. Pojem „snaží“ je v tom prípade úplne na mieste, vo filme je mnohokrát toľko energie až pôsobí únavne a samotné prostredie, v ktorom sa odohráva, je pre bežného konzumenta, ktorý sa o svet reklamy nezaujíma bližšie, vzdialené a málo atraktívne. Je to svet, v ktorom dominujú peniaze a jeho cynickí hrdinovia žijú svoje príbehy v maximálnom tempe, za doprovodu sexuálneho harašenia a drogových eskapád. Film ma iritoval na nervy lezúcim obsadením, hlavne hlavný hrdina, Jean Dujardin, je síce obstojný herec, no v tomto počine taktiež neuveriteľne otravný chlap, ktorý ničí akékoľvek Kounenove hrátky so štýlom či formou. Záverečné vyústenie, alebo ak chcete, alternatívne závery, sú primárne v druhom prípade veľmi hravo a originálne vymyslené, no negatívne dojmy z predchádzajúcich minút sa im už odčiniť nepodarí. (05.01.2010)

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)