Užívej si, co to jde

Film Woodyho Allena bez Woodyho Allena v hlavní roli, přesto o Woody Allenovi a jeho osobnosti a humoru, promítajícím se v každém vtipu, gagu či replice. Boris Yellnikoff - bývalý fyzik, bohém a génius v jedné osobě - se setká s mladou naivní kráskou Melody. Jejich následný vztah se pak stane plátnem pro projekci více než 40leté filmařské kariéry Woodyho Allena - se všemi klady i zápory. První půlka je nedostižný gejzír specifického Allenova humoru, narážek na zkaženosti světa, důrazu na vlastní fóbie a neurotická třeštění. Ano, všechno už tu bylo, jenže v tomto filmu to vnímám jako kondenzovaný sumář toho nejlepšího, co Allen stvořil a chtěl svými filmy říct - jakési "best of", ohlédnutí za unikátním rukopisem. Druhá půlka je volnější, příběh se rozvíjí až ad absurdum - nejlépe je to vidět na proměně osobnosti Melodiných rodičů. Ale absurdita je u tvorby člověka, který má rýmu za příznak rakoviny, naprosto ospravedlnitelný komediální prvek - Navíc u tohoto filmu, který vnímám jako nadsazenou a vědomou parodii sebe sama. Prostě: Whatever works... Yeah! It's working. (27.09.2010)

Snad poprvé za kariéru je Allenova story natolik vyfabulovaná, scenáristicky nevyvážená a zaplněna tolika fantaskními elementy, že jí z předkládaných mouder a životních zašmodrchání nevěříte zhola nic. Velká škoda, realialističtější pojetí s vyvarováním se postav-karikatur, náhlým změnám tempa či polopatickému předkládání přicházejícího zlomu by allenovsky přesnému Larrymu Davidovi a jižansky prostoduché blondýně rozkošné Evan Rachel Wood (silně ji podezírám, že chování i akcent odkoukala od Anny Paquin z True Blood) jen prospělo. 5/10 (17.11.2009)

Woody Allen na stará kolena trpí zjevně tvůrčí krizí, což se projevuje zejména tím, že má ve svých filmech téměř neustále potřebu opakovat se, přičemž nedokáže přinést nic výrazně nového. Ve filmu Whatever works dospěla jeho tendence svého dosavadního vrcholu. Nejenže opakuje své vtipy a dokonce i celé scény (např. scéna s I'm dying, I'm dying!!! už podruhé nebyla vůbec vtipná), tentorkát si dokonce dovolil "kopírovat" svou typickou postavu neurotického hypochondra, a to postavou Borise Yellnikoffa (Larry David). Dokážu pochopit, že si Woody už nedokáže zahrát v takové roli, ale nemusel by se do filmu dávat takto uměle a spíše vytvořit jiné postavy a témata. Jediným velkým kladem je viditelný odkaz na Felliniho a to, že film i přesto v určitých momentech dokáže pobavit. Jako celek je však Whatever Works jedním z nejslabších děl Allena, což však v celku dnešní americké filmové tvorby rozhodně neznamená podprůměr... (19.10.2009)

„Why do all the religious psychotics wind up praying in my doorstep?” Oldschool Allen. Hloupoučká a dobře hrající Evan R. Wood (devítka, už jen kvůli očím). Jedinečný výkon šarmantního Larryho Davida. Příběh a dialogy o životě, smrti, koncentračních táborech, sexu a lásce. Technicky totožné s většinou allenovek nového tisíciletí. Vše je zde tak trochu postavené na hlavu, ale stejně má ten plešatej šílenec, co kulhá na pravou nohu, pravdu. (24.08.2010)

I když Boris Yellnikoff hned na začátku varuje, že Užívej si, co to jde nebude žádným stupidním feel-good filmem, Woody Allen mu za pravdu nedává a koncipuje svoje nové dílko přesně podle této šablony. Whatever Works tak neskutečně příjemně glosuje vztahy, současnou Ameriku, rozpad Vesmíru nebo překonávání stereotypů, přičemž všemu cynickou rukou kraluje génius Boris, mezi jehož osobní kvality se počítá i nadávání mladým neschopným šachistům. VCB měla ve výsledku větší sílu, tuhle nezávaznou, nijak zvlášť originální newyorskou etudu ale není třeba zatracovat – je vtipnější, chytřejší a zábavnější než většina letošních hollywoodských romantik dohromady. A to se počítá. 85% (21.11.2009)