poster

The Cat and the Canary

Komedie / Mysteriózní / Horor

USA, 1939, 72 min

Režie:

Elliott Nugent

Scénář:

Walter DeLeon, John Willard (divadelní hra)

Kamera:

Charles Lang

Hudba:

Ernst Toch

Producenti:

Arthur Hornblow Jr.

Střih:

Archie Marshek

Scénografie:

Hans Dreier, A.E. Freudeman (set dekoratér)

Kostýmy:

Edith Head
(další profese)
  • Flego
    ****

    Po nemej verzii ( Príšerná chvíľa, 1927 ) sa opäť stretávame s dedičmi milionára Cyrusa Normana a šialeným vrahom hovoriacim si Mačka ( v roku 1979 prepis úspešnej divadelnej hry opäť ožil vo filme Smrť podľa poslednej vôle ). Táto kombinácia horroru s komédiou je veľmi vydarená hoci obe spomínané verzie sú lepšie. Najväčšou slabinou je paradoxne humor, resp. jeho prezentácia. Všetky vtipné scény si uzurpoval Bob Hope, takže to vo výsledku vyzerá divne.(26.8.2012)

  • classic
    ***

    Skúste si predstaviť, že by ste urobili jeden, úplne primitívny test, spočívajúci v tom, že by ste do spoločnej klietky umiestnili mačku s kanárikom, keď by ste následne s „upreným” pohľadom sledovali, čo sa bude teraz diať ? Viem, že je to amorálny príklad, ale i napriek tomu sa bezprostredne týka niekoľkých postáv, ktoré sa zídu v odľahlom dome. Jedná sa o dedičské konanie (dali si na čase extra dobre záležať, lebo až po 10. rokoch sa uskutočňuje) už po nebožtíkovi (zazobanom) Cyrusovi Normanovi, kde si každý z potencionálnych dedičov chce ukrojiť čo najväčší kus z koláča, no n-i-e-k-t-o je tak moc chamtivý, že si nechce pripustiť pôvodný písomný testament, v ktorom všetko zanecháva ultra nádhernej, sexy a šarmantnej Joyce, ktorá jediná nesie priezvisko Norman. Noc bude ešte veľmi dlhá, že je dosť pravdepodobné, ako prazvláštne sa budú odvíjať hodiny do nasledujúceho rána, ktoré rozlúskne veľkú záhadu, čo i mňa celkom prekvapila, ale spoilerovať ani neuvažujem. _Na jednotlivé otázky vám dajú odpovede divadelní scenáristi, ktorí pod taktovkou režiséra Nugenta, či bravúrneho d.p. Charlesa Langa (perfekcionisticky nasnímaný film, aký som už dlho nevidel, sledovať tie uhly kamery, znamená byť extra potešeným jedincom, čo miluje Classic Hollywood), rozohrávajú fascinujúcu filmovú hru, kde som pozoroval moju obľúbenkyňu Paulette Goddard, ktorá sa rada bála, rovnako ako Bob Hope, ktorý atypicky vyčnieval zo svojho typického JA, lebo inak by nemohol byť matadorom v moderovaní Oscarov. Všetci sa akosi prehrávali, čiže preto som znížil hodnotenie, ale aj tak som neprišiel na to, ako sa udalosti v skutočnosti majú, a to je len v prospech samotnej veci. Väčšinou budete spokojní s týmto konverzačným a mysterióznym, komediálnym filmom, ktorý zaujímavo kombinuje obidva žánre...(25.5.2019)

  • Petrus1
    ***

    Musím říct, že kdybych napřed neviděla původní němý film z roku 1927, asi bych své hodnocení o hvězdu zvýšila. Njn, vše má své pro i proti. Když už totiž víte, jak to celý dopadne, v podstatě jen sledujete zpracování. Ale musím uznat, že i když to spíše působí jako obyčejná detektivka, která má v sobě i nějaké dobrodružné prvky (budete dokonce hledat poklad), těch závěrečných pár minut bylo docela napínavých a možná bych se i trochu bála. :-) Pokud bych měla dál srovnávat s verzí původní, kde se samozřejmě dialogy objevují v samostatném obrazu mezi scénami, tak toto je tak ukecený, že jsem někdy ani nestíhala sledovat, co se děje kolem a jen zběsile četla titulky. Co se vtipných scén týká, jak už tu zmínilo pár uživatelů, všechnu pozornost na sebe strhnul Wally. Ale mně to vesměs nějak nevadilo. Jinak teda nevím, jestli existuje krom Cicily ještě někdo, koho by utišilo ječení strčením prstu pod nos. Mohu jen říct, že když ječím já, doporučuju se ke mně vůbec nepřibližovat a už vůbec ne mi něco strkat pod nos či blízko úst. Mohlo by to mého tišitele dost bolet. :-) A když se zaměřím na hlavní hrdinku – první dámu – mladou, krásnou a okouzlující - obávám se, že ji zaštítila nepřístupná a tajemná Miss Lu. Tak vypadá správná číča a ne nějaký vraždící maniak. A když už jsem u těch koček: Nemlaťte prosím do okna židlí, když vás něco vyděsí, ona není Kočka jako kočka.(3.2.2018)

  • pepua
    ****

    Tak tento první remake stejnojmenného filmu z roku 1927 dopadl o poznání lépe než původní verze, i když i zde bylo několik věcí (spíše postav), které mi vadily. Například to byla postava, kterou ztvárnil Bob Hope, jeho neustálé vtipkování mi celkem kazilo dojem z filmu, až na mne film působil jen jako „obyčejný starý film“. Ovšem atmosféra postupně houstla, já se nechával vtáhnout do děje, závěr byl jak se patří napínavý, a tak jsem si tento film nakonec užil.(25.7.2008)

  • Campbell
    ****

    Moje 3 a nejlepší setkání s Cat and the canary. Tohle mělo fakt koule. Atmosféra by se tu dala krájet, a i celý film je rychlý takže narozdíl od ostatních verzí ani minutu nenudí. Herci hrají standart a některé scény měly fakt šťávu vyvolat nepříjemný pocit i teď. Finální zůčtování je parádní a celkem jsem se i lekl když se v mlze objevil vrah. Palec nahoru.(18.11.2013)