Ip Man

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)

Kung-fu filmům sice nijak zvlášť (nebo spíše vůbec) neholduji, ale Ip Man si rozhodně zaslouží můj velký obdiv a respekt. Nápadité a svižné zpracování, parádní choreografie a stašně sympatický hlavní hrdina, který je v jádru dobrotivý a přátelský, ale umí to skutečně pekelně rozbalit. Zobrazení japonské okupace dodává jinak poněkud slabému příběhu značnou dávku působivosti a k postavám si divák dokáže vytvořit vztah i přesto, že vedou celkem prapodivné dialogy a neoplývají kdovíjak výraznými emocemi. Film sice více ocení čínské publikum, pro které jsou všechny činy postav otázkou národní hrdosti, ale i nezaujatý divák se zaručeně skvěle pobaví. Mezi čtyřmi a pěti.. (26.04.2013)

Pokud se zrovna nerozvíjí kolaborantský motiv, nebo není na plátně naprosto neuvěřitelný Siu-Wong Fan (jako bandita a tulák Jin Shan Zhao), případně mistr Ip Man nemydlí tucty nepřátel, jedná se spíše o pomaleji odsýpající kostýmní vyprávěnku s šíleně toporným Donniem Yenem v hlavní roli. Těžko říct, jestli je otravnější jeho naivní představa o herectví, nebo naivně bezelstná a bezchybná postava, kterou se hrát pokouší. Právě hlavní charakter je tak hlavním problémem tohoto, jinak velmi zajímavého a místy skutečně mistrovských kvalit dosahujícícho snímku. Ip Man vs. 10 Japonců je bezesporu nezapomenutelný moment... (11.06.2010)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Old school kung-fu hrdě kráčející po stejné cestě jako klasické Once upon a time in china či novější Fearless. Právě v tom posledním předvedl Jet Li snad nejefektnějšího hrdinu v boji číňanů proti cizáckému útisku a Donnie Yen se zde výraznosti Jetovy postavy neblíží ani zdaleka... naštěstí to ale není ani jeho cílem, a hraje spíš umírněnější, civilnější charakter který neubíjí kulhající příběh svým charisma tak jako Jet, ale spíše ho podporuje a pozvedá, takže z celého filmu nakonec není jen několik uberefektních bitek s vatou mezi nimi, ale i solidní pokus o výpověď o určité historické době. Příběh tedy není nezbytným katalyzátorem akce, ale to neznamená že by ta akce byla pouze v pozadí. Právě naopak, choreografií, dynamikou a intenzitou řeže se Ip Man řadí k tomu nejlepšímu co kdy v žánru vzniklo, a i přes převážně "přátelský" charakter soubojů zvedá tep na hranici infarktu. 9/10 (12.05.2010)