Oddělené světy

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv. (25.04.2011)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)

Začiatok sa mi páčil viac. Príbeh vyzeral vierohodne, postavy sa chovali 'normálne', jehovistická viera bola ukazovaná ako každá iná viera/sekta so svojimi muchami i prednosťami. Postupom času sa to začalo čiastočne meniť a takmer všetko začalo byť iba čierno-biele. Že bola hl. hrdinka blbá, to sa samozrejme dá prepáčiť, ale že sa nevedela rozhodnúť, na ktorú stranu sa má pridať a neustále toto rozhodnutie menila, neustále klamala, pritom bola vychovávaná v celkom inom duchu (kde Jehova všetko vidí, samozrejme aj klamstvo), vyzeralo všeliako, len nie vieryhodne. Remeselné spracovanie bolo fajn, obsadenie veľmi fajn, ale čo sa týka hereckých výkonov, som u škandinávskej kinematografii zvyknutý na lepšiu kvalitu. (07.05.2016)

80%. Odporné, odporné, odporné... a právě proto tak dobré. Realistický (vlastně i skutečný) a onervyokrádající příběh o sektě, která ničí rodiny, vztahy a životy, aby si podvolila duše přívrženců, ze kterých se pak stávají doslova zombie. A to je cílem Svědků - podmanit si davy, aby manipulace s kolektivním uvažováním společnosti byla ještě jednodušší. Sára to prokoukla včas, teď ještě těch ostatních 20 milionů. Pěkně natočený, decentní, a přece zlehka extremistický snímek, který sice nešokuje a není kontroverzní, ačkoli by k tomu vzhledem k tématu mohl lehce sklouznout, ale ukazuje realitu takovou, jaká je a jakou ji je třeba změnit. Zavoláme Starší, Dánové opět válí. (15.12.2013)