Sofie a ukradený poklad

Výborně obsazená pohádka s detektivní, či spíš "detektivní", protože dospělí mají jasno hned z kraje, zápletkou, velkou dávkou humoru a příjemným, co příjemným, báječným, obsazením. Bratři Rašilové jako oslizlí bratři princové Bobo a Dodo (tady jen škoda, že děti tu narážku na blbouna nejapného asi nepoberou), na malíře přeškolený lupič Töpfer, příjemně rodově zdegenerovaný král Hrušínský a sympatická a příjemná princezna. Jediné, co se tak úplně nepovedlo, byl princ hlavní hrdina, na kterém bylo tak trochu špatně všechno, od špatného melíru, přes to třídenní strniště, které mu mělo dodávat mužnosti, zřejmě, a dodávalo mu ušmudlaného vzhledu, přes kostým, který vypadal jak z hromádek nebo nabídky Armády spásy. Ale zas to byl klaďas a sympaťák a já hodné laskavé chlapy ráda, ostatně, proto se taky koukám na pohádky, protože jinde prakticky nejsou; poslední kladný hrdina zemřel společně s posledním drakem. (02.07.2013)

Jedna z mála nových televizních pohádek, která opravdu stojí za shlédnutí. Dobrý příběh, herci v dobré formě, žádné zběsilé scény s čerty, prostě taková ta správná uklidňující pohádka pro nedělní odpoledne. Co více si přát? Škoda jen asi od půlky filmu stále se opakující otravné hudby. Hudba: Miroslav Kořínek (04.09.2011)

Novější studiová pohádka s příšerně šišlavě přihřátým králem (Jan Hrušínský), dalšími dvěma šišlavě přihřátými nápadníky pro princeznu Dodem a Bobem a škaredou princeznou. Tyhle postavy jsou fakt divný, ale v celkovém kontextu pohádky dávají smysl a dokonale do ní zapadnou. Stejné je to s kulisami, které nejsou nic extra. Kostýmy jsou sice vkusné, ale mě se nelíbily. Ovšem děj je pěknej, pobaví, a to je hlavní. Celkově jedna z hezčích televizních pohádek na nedělní odpoledne. [542. hodnocení, 36. komentář, 52%] (10.01.2021)

je hezké, že tu máme tvůrčí skupinku, která se snaží k pohádkám přistupovat trochu jinak, ale chtělo by to ještě trochu doladit - i když je to místy vtipné, děj se zároveň až příliš vleče. Hrušínského typ (bohužel ho zrecykloval v několika pohádkách) senilního krále je mnohem slabší než ten Nárožného, princezna je ošklivá, neumí hrát a navíc je ještě předabovaná. Příkazký dokazuje, že pohádkové klaďasy umí jen jedním, trošičku přituplým způsobem. Tradičně kvalitní je Dlouhý, ten ale zas pro změnu nemá co hrát. Recyklovaná je bohužel i hudba (Kořínek) která se navíc neustále opakuje. (25.06.2016)

Pohádka se pohybuje na pomezí vcelku dobré a tragicky zoufalé. Jsou zde prvky humorné, které mají způsobovat záchvaty smíchu, ale ono to nějak nefunguje. A proč? Protože princové mají půbosit směšně, ale otázkou je, zda to nefunguje, protože bratři Rašilové přehrávají nebo proto, že jsou napsané hrozné dialogy. Stejné je to s králem a hospodou, kde Vladimír Dlouhý jen vysedává a čeká, takže sledujeme časté záběry na hospodu, kde se vlastně nic neděje. A stejné je to s dějem. Je ještě vtipný nebo už totálně hloupý? Nedivím se, že jsou zde lidé, kteří budou tvrdit, že jim to přijde vtipné. Mě zase přijde, jako by si tvůrci mysleli, že jsou diváci blbci. A to včetně dětí. Dnešní děti jsou ale krutě jiné. (30.06.2020)