Deux jours à tuer

Tak mam za sebou piaty film od Beckera a az na jedno slabsie zavahanie sa znova jedna o pecku. Najlepsie urobite, ked si obsah neprecitate lebo je trochu spoileroidny. Na druhej strane sa pointa aj tak da vytusit, takze aj ked ste si obsah precitali, tak vas caka nadherny film. No skôr dost trpky film o manikovi ktory ma vsetko a jedneho dna mu drbne v hlave a zacne kazdemu hovorit na rovinu, co si o nom mysli. Takto konfrontacne su prve dve tretiny a mne to dost pripominalo Americku krasu s Kevinom Spaceym. Akurat to nie je tak prvoplanovo komicke ale cely cas dost trpke a neprijemne. V poslednej tretine sa hlavny hrdina spakuje k otcovi a tato cast je o triedu slabsia ale nakoniec to zachrani zaver, ktory tomu celemu da finalnu pointu. Vysledkom je nadherny trpky film. Kto vie ako by som sa zachoval, keby som bol na mieste hlavneho hrdinu. Mozno podobne ako on a mozno nie. Aspon som sa vdaka tomuto filmu nad tym zamyslel. 8/10. (15.01.2015)

Co se stane, když muž ve 40 letech zjistí, že jeho dosavadní život nestál za nic? Že ho nenaplňuje rodina, milenka ani práce a rozhodne se to poměrně násilným způsobem změnit? Odpovědí na tyhle otázky je film Deux jours à tuer, který by se dal označit za jeden z nejzajímavějších z nové éry francouzského filmu. Snímek s překvapivě rychle se vyvíjejícím dějem si rozhodně nebere žádné servítky a výkon Alberta Dupontela z něj dělá podívanou, kterou rozhodně stojí za to vidět. (21.12.2008)

"Freedom's just another word, for, nothin’ left to lose...", jak kdysi zpívala Janis Joplin, a hrdina tohoto snímku svou (krátkou) svobodu užívá k tomu, aby byl upřímný, ale též aby v svém zoufalství tou upřímností zranil lidi, kteří neumírají tak rychle jako on. ---- Je samozřejmě možné, že jsem podlehl svému sklonu pro sentimentálnost a naletěl na vypočtenou intelektuálštinu, ale ano, zapůsobilo to na mne. (19.07.2015)

Smícháme výborný námět, zdařilý scénář, bezchybnou režii a zajímavou hudbu s perfektními hereckými výkony. Vznikne film nabitý emocemi s přesně dávkovanou stopáží. Taťka Jacques by měl ze syna Jeana určitě radost, byť by možná spolu se mnou kroutil hlavou. Jak vůbec někdo může natočit tak dobrý film, když z něj čiší jen samé negativní emoce? Ale zase to má jistou výhodou, tenhle film se Američanům líbit nebude, takže ho snad neproženou svou filmovou kompostárnou v Hollywoodu. (11.11.2012)

KOLIK ČASU JEŠTĚ ZBÝVÁ? JAK DLOUHO JEŠTĚ? DOKUD JEŠTĚ TROCHU ČASU MÁM, MILUJI, CHCI SE SMÁT, CHCI BĚŽET, PLAKAT A MLUVIT. VIDĚT, VĚŘIT, PÍT A TANČIT, KŘIČET, JÍST, PLAVAT, SKÁKAT, NIČÍM SE NEŘÍDIT. JEŠTĚ JSEM NESKONČIL... CHCI LÉTAT, ZPÍVAT, CHODIT, TRPĚT, MILOVAT... NEHLEDĚ NA TO, KOLIK ČASU MI ZBÝVÁ, TOLIK LÁSKY SE VE MNĚ SKRÝVÁ..... /// To takhle jednoho dne popadla Antoina touha začít říkat pravdu. V práci, tchýni, doma....že by nuda? Rozmařilost životem? Zhejčkanost rádiem (jako rozhlasem...)? NEHRAJ SI NA UBLÍŽENÝHO CHUDÁKA! ŘEKNI NĚCO! A je to tady - DRAMA! Kdy asi tak člověk může začít bejt upřímnej? (nebo aspoň se tak tvářit...) DNESKA SI MŮŽU DOVOLIT VŠECHNO! Tak šup šup... už ti kámo kopou díru – je třeba se rozloučit s dětma, vošahat kamarádku, říct kámošům, že jsou vyžírkové, manželce zase.... prostě loučení jiným způsobem. Drsným a filmově zajímavým. Smutnej film, bez pompézností, jen o člověku, kterej se chce rozloučit bez zbytečnýho patosáckýho dojímání a ve kterým má možnost si TU ,,svoji“ citlivou chvilku najít každej. (Možná i ten jenž NEPOCHOPIL, ŽE TEN PÁN NEMĚL MILENKU, ALE LEUKÉMII, A ŽE ....no to je jedno...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal Francois d´Epenoux číst nebudu. 2.) Nevím, jak šetrně říct lidem kolem sebe, že to mám ,,za pár“. 3.) Thx za titule ,,malai“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.04.2012)